Přeskočit na obsah

Stanislav Zdenko Sedlnický z Choltic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stanislav Zdenko hrabě Sedlnický z Choltic
Poslanec Slezského zemského sněmu
Ve funkci:
1870 – 1913
Dědičný člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1912 – 1913

TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (1908)
OceněníLeopoldův řád, Řád železné koruny

Stanislav Zdenko hrabě Sedlnický z Choltic (německy Stanislaus Zdenko Graf Sedlnitzky-Odrowąz von Choltitz) (11. září 1836 Lipník nad Bečvou10. ledna 1913 Opava) byl rakouský šlechtic z rodu Sedlnických z Choltic a rakousko-uherský politik. Původně sloužil v armádě, později se dlouhodobě angažoval ve veřejném životě ve Slezsku, kde byl přes čtyřicet let poslancem zemského sněmu a zastával řadu funkcí. V roce 1908 získal titul hraběte a v roce 1912 byl jmenován členem Panské sněmovny. Byl majitelem velkostatku a zámku Bílovec.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Sedlnických z Choltic

Pocházel ze starého šlechtického rodu Sedlnických z Choltic,[1] patřil k tzv. panské linii.[2] Narodil se jako nejstarší ze čtyř synů barona Mořice Sedlnického (1809–1886).[3] Studoval na gymnáziu v Řešově a v letech 1847–1854 absolvoval vojenskou průpravu na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1854 jako poručík k 1. hulánskému pluku. V roce 1856 byl povýšen na nadporučíka[4] a v roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií, kde byl vážně zraněn. Z armády odešel v roce 1860 v hodnosti rytmistra, později se ale ještě aktivně zúčastnil prusko-rakouské války (1866).

Dlouhodobě se angažoval ve veřejném životě ve Slezsku, kde byl poslancem zemského sněmu (1870–1913). Zvolen byl celkem osmkrát za velkostatkářskou kurii, zastupoval Stranu ústavověrného velkostatku, později patřil k osobnostem Německé pokrokové strany.[5] Ve Slezsku se angažoval i v řadě různých veřejných funkcí, byl viceprezidentem Rakousko-slezské zemědělské a lesnické společnosti (1868–1886), členem zemské školní rady (1878–1884, 1897–1913) nebo kurátorem Slezského zemského muzea. Dále byl přísedícím zemského výboru a členem komisí s kompetencí pro správu financí a kultury.[6]

Zámek Bílovec, sídlo rodu Sedlnických v 17.–20. století

Byl uživatelem šlechtického titulu svobodného pána, který rodině náležel od 15. století. V roce 1908 byl povýšen do hraběcího stavu.[pozn. 1][7] Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu (1898) a Řádu železné koruny II. třídy (1881).[8] V roce 1903 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[9] Krátce před smrtí byl jmenován dědičným členem rakouské Panské sněmovny.

Zemřel 10. ledna 1913 v Opavě ve věku 76 let a byl pohřben v rodinné hrobce ve Velkých Albrechticích.[10]

Majetkové a rodinné poměry[editovat | editovat zdroj]

Po otci byl dědicem velkostatku Bílovec,[11] jehož rozsah se v průběhu let měnil, v roce 1912 se uvádí rozloha 557 hektarů půdy a hodnota velkostatku byla tehdy vyčíslena na půl milionu korun.[12] Zámek Bílovec se po adaptacích Mořice Sedlnického označoval jako nádherné sídlo s bohatým mobiliářem.[13] Je pravděpodobné, že stavební úpravy proběhly na přelomu 19. a 20. století i za Stanislava Sedlnického, kvůli požáru zámku a zničení archivu na konci druhé světové války je ale nelze doložit.[14] V Bílovci se Stanislav Sedlnický angažoval podporou místních spolků a organizací.

V roce 1867 se na zámku v Jezdkovicích oženil se svou sestřenicí baronkou Idou Sedlnickou (1843–1922), dcerou místopředsedy slezského zemského sněmu Antonína Františka Sedlnického (1803–1879).[15] Z manželství se narodily tři děti,[16] dospělého věku se dožil jen nejmladší syn Zikmund (1872–1949), který byl také poslancem a státním úředníkem a do roku 1945 posledním majitelem velkostatku Bílovec.

Z otcova druhého manželství s hraběnkou Karolínou Bukůvkovou z Bukůvky (1815–1851) měl čtyři mladší nevlastní sourozence. Sestra Antonie (1845–1932) byla manželkou c. k. polního zbrojmistra a sekčního šéfa na ministerstvu války Alfreda Matta, bratři-dvojčata Kazimír (1847–1908) a Jaroslav (1847–1901) působili ve státních úřadech.[17] Jejich bratranec a zároveň Stanislavův švagr Arnošt Sedlnický (1841–1904) byl poslancem slezského zemského sněmu a Říšské rady.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V rodině Sedlnických z Choltic se jednalo o druhý hraběcí titul. Poprvé byl do říšského hraběcího stavu povýšen opavský zemský hejtman Karel Julius Sedlnický (1653–1731) v roce 1695. V této linii rod vymřel v roce 1871, posledním potomkem byl vratislavský arcibiskup Leopold Sedlnický (1787–1871). Po jeho úmrtí převzala jméno a titul spřízněná rodina Widmannů, která nadále užívala alianční příjmení Widmann-Sedlnitzky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, díl XXII.; Praha, 1904; s. 757–760 (heslo Sedlnický z Choltic)
  2. Rodokmen Sedlnických z Choltic dostupné online
  3. Rodina Mořice Sedlnického na webu geni.com dostupné online
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1856; Vídeň, 1856; s. 476 dostupné online
  5. Stanislav Sedlnický z Choltic na webu Parlamentu České republiky dostupné online
  6. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 847–850 dostupné online
  7. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 886–887 dostupné online
  8. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 66, 79 dostupné online
  9. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 218 dostupné online
  10. Hrobka Sedlnických z Choltic ve Velkých Albrechticích dostupné online
  11. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 124 ISBN 80-85983-13-3
  12. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien; Brno, 1912; s. 246 dostupné online
  13. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 24
  14. Historie zámku Bílovec na webu Zámku Bílovec dostupné online
  15. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1869; Gotha, 1869; s. 827–828 dostupné online
  16. Rodina Stanislava Sedlnického na webu geni.com dostupné online
  17. Gothaisches genealogisches taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1908; Gotha, 1908; s. 725–726 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]