Stanislav Rákos
| Stanislav Rákos | |
|---|---|
| Narození | 18. května 1931 |
| Úmrtí | 18. září 2012 (ve věku 81 let) |
| Vzdělání | Maturita na stavební průmyslovce (večerní studium při zaměstnání) |
| Povolání | technicko–organizační pracovník, později správce budov |
| Zaměstnavatelé | Akademie věd ČR, Ústav teoretické a aplikované mechaniky |
| Choť | Ludmila Rákosová[1] |
| Děti | Richard Rákos (* 20. května 1961 – 5. července 2012)[2] |
| Rodiče | Stanislav Rákos (* 13. února 1902 – 28. června 1978);[2] Jarmila Rákosová (* 23. dubna 1906 – 25. března 1996)[2] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
.Zoo.Prague.CZ.jpg)
Stanislav Rákos (18. května 1931 – 18. září 2012) byl aktivní chovatel exotického ptactva, který krátce před svým skonem v roce 2012[3] odkázal (se souhlasem své manželky Ludmily Rákosové) velkou část svého movitého i nemovitého majetku (v hodnotě přes 50 milionů korun[4]) ve prospěch Zoo Praha.[5] Z části těchto prostředků (10 milionů korun[3]) byla v dolní partii zoologické zahrady vybudována (a 28. září 2019 veřejnosti zpřístupněna[6]) rozsáhlá expozice exotického ptactva (vzácných papoušků)[6] – tzv. Rákosův pavilon.[5][6]
Život
[editovat | editovat zdroj]Vojenská služba a studium
[editovat | editovat zdroj]Byl to Rákosův (pro komunistický režim nevhodný) velkostatkářský třídní původ, díky němuž mu totalitní režim nepovolil v mladém věku studium.[4] Před nástupem na vojnu hrával Stanislav Rákos hokej.[4] Původně chtěl Stanislav Rákos studovat biologii, ale večerní studium mu bylo dovoleno díky nějakému důstojníkovi až během vojenské prezenční služby.[4] Tu strávil (jako politicky nespolehlivá osoba) u technických praporů (což byla následnická organizace tzv. pomocných technických praporů (PTP)).[4] Stavební průmyslovku vystudoval Stanislav Rákos večerně až při zaměstnání.[4]
Zaměstnání a koníčky
[editovat | editovat zdroj]Stanislav Rákos byl zaměstnán v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky (ÚTAM) Akademie věd ČR.[4] Tady se podílel na přípravě a vyhodnocování zkoušek (experimentů), které byly prováděny na konstrukčních prvcích (jednalo se např. o testy stability tenkostěnných konstrukcí).[4] [p 1] Svojí práce v Akademii věd ČR si vážil (pracoval jak organizačně, tak i v dílnách a později i jako správce budov); pečlivost, pořádek, preciznost a perfektní příprava a plnění pracovních povinností byly u něj na prvním místě jak v „profesní“ tak i v „chovatelské“ rovině života.[4] Kromě chovu exotických opeřenců (malých pěvců – astrildů) se věnoval i chovu psů – boxerů.[4]
Klub přátel exotického ptactva
[editovat | editovat zdroj]Stanislav Rákos se stal členem „Klubu přátel exotického ptactva“ (KPEP) [p 2] v roce 1945.[1][7] Svým aktivním členstvím propojil zakládající členy klubu s jejich následníky a svým dlouholetým členstvím byl „živoucí kronikou“ klubu a později i dlouholetým[7] předsedou výboru klubu.[1][7] Stanislav Rákos nebyl jen aktivním chovatelem, ale i funkcionářem, organizátorem společenské činnosti jakož i sponzorem klubu.[1][7] Ve styku se zahraničními chovateli výrazně reprezentoval Československou (a později i Českou) republiku a nemalou úlohu sehrál i při navazování zahraničních kontaktů.[1][7] Byl držitelem zlatého odznaku a čestným členem klubu.[1][7] Za svoji práci pro KPEP získal v roce 1980 putovní pohár Svatopluka Vlasáka.[1][7] [p 3] Po Sametové revoluci se Stanislav Rákos zásadním způsobem zasloužil o znovuobnovení samostatnosti KPEP.[1][7] Nezpochybnitelné jsou Rákosovy zásluhy při zakládání „Klubu chovatelů andulek“.[1][7] V roce 1979 vyhrál Stanislav Vlasák (spolu s Jaroslavem Pláničkou) dokonce celostátní výstavu andulek.[1][7] Aktivním členem KPEP byl Stanislav Rákos i ve svém pokročilém věku, zajímal se vždy o dění v klubu a pomáhal organizačně (i finančně) zajišťovat akce, které klub pořádal.[1][7]
Stanislav Rákos byl nikoliv jen chovatelem a činovníkem KPEP, ale také zdatným organizátorem výstav a mezinárodních setkání.[4] A byl to právě Stanislav Rákos, kdo stál u zrodu výstavy exotů (= exotického ptactva) v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Na Slupi.[4]
Mecenášství
[editovat | editovat zdroj]Jmění movitého a nemovitého charakteru, které Stanislav Rákos věnoval Zoo Praha, pocházelo z polistopadových restitucí pozemků a domů, které dříve patřily jeho rodině.[4] Investoval rovněž do pozemků, které později prodal.[4] Pražské zoo (kromě obnosu v hotovosti) odkázal pozemky, půlku domu ve Strašnicích [p 4] a čtvrtinu domu na Smíchově (u Anděla).[4] Dne 5. července 2012 zemřel jeho jediný syn – Richard Rákos a Stanislav Rákos jiné příbuzné neměl.[4] Tato událost a dobré vztahy s některými zaměstnanci Zoo Praha byly klíčovými momenty, které ve svém důsledku rozhodly o jeho velkorysém daru ve prospěch pražské zoologické zahrady v Troji.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Stanislav Rákos měl cenné praktické zkušenosti ze zkoušek na velkých průmyslových stavbách, zejména v uhelných dolech nebo v elektrárnách.[4] Měření materiálových vlastností probíhala v 60. a 70. letech 20. století na pracovišti Ústavu teoretické a aplikované mechaniky (ÚTAM) AV ČR v Emauzích nebo se jezdilo měřit do velké zkušebny Kloknerova ústavu při ČVUT v Praze–Dejvicích.[4]
- ↑ KPEP = „Klub přátel exotického ptactva“ je jedna z nejstarších a nejpočetnějších chovatelských organizací v Československu (a v České republice).[1] U počátků této organizace stál v roce 1930 i profesor Jiří Janda – zakladatel pražské Zoo.[4]
- ↑ Svatopluk Vlasák byl obětavým a skromným členem „Klubu přátel exotického ptactva“ (KPEP) před druhou světovou válkou ale i po ní.[8] Klub vydával pro své členy z celé republiky zdarma velice žádaný klubový časopis, s jehož distribucí pomáhala celá Vlasákova rodina.[8] A byl to právě Svatopluk Vlasák, kdo v roce 1941 byl mezi prvními chovateli na území protektorátu, kdo odchovali papoušky zpěvavé.[8] V roce 1973 Vlasák jako první v Československu odchoval papouška kobaltového = tirika kabaltového (Brotogeris cyanoptera).[8] Svatopluk Vlasák byl také mezi prvními českými chovateli výstavních andulek.[8]
- ↑ Ve strašnickém domě celá léta fungovala klubovna KPEP. Zoo Praha převzalo nemovitost s věcným břemenem – klubovna KPEP v domě musí (za mírný nájem) pro jeho kolegy a přátele dále existovat.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l ŠTĚDRÝ MECENÁŠ STANISLAV RÁKOS (18. 5. 1931 – 18. 9. 2012) [online]. www ceskenoviny1 eu [cit. 2019-10-17]. Dokument ve formátu *.docx ke stažení. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-23.
- ↑ a b c Stanislav Rákos [online]. www geni cz [cit. 2019-10-17]. Dostupné online.
- ↑ a b Zoo Praha oslavila 88. narozeniny: K výročí návštěvníkům nadělila nový pavilon [online]. www blesk cz [cit. 2019-10-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u HUŽVÁROVÁ, Marina. (Ne)známý mecenáš z Akademie [online]. Akademický bulletin (oficiální časopis Akadamie věd ČR), 2014-07-14 [cit. 2019-10-17]. Abicko > 2014 > červ-srp > Rozhovor. Dostupné online.
- ↑ a b BOBEK, Miroslav. SLOUPEK MIROSLAVA BOBKA: Mecenáš [online]. Pražský deník cz, 2012-12-03 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c BEREŇ, Michael. Vzácní papoušci si upravili Rákosův pavilon. Kdo je nejšikovnější „montér“? [online]. Pražský deník cz, 2019-10-18 [cit. 2019-10-19]. Už tři týdny je otevřen v Zoo Praha Rákosův pavilon pro vzácné papoušky. Některé ptačí druhy si upravily expozice podle svých aktuálních potřeb či si „pohrály“ s technickým vybavením nového pavilonu.. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k Se zármutkem oznamujeme, že nás dne 18.9.2012 opustil a do chovatelského nebe odešel ve věku 81 let přítel Stanislav Rákos [online]. Klub přátel exotického ptactva (KPEP) [cit. 2019-10-17]. Nekrolog: Stanislav Rákos (Zpravodaj číslo 3/2012, strana 5); ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-17.
- ↑ a b c d e Za Svatoplukem Vlasákem [online]. Klub přátel exotického ptactva [cit. 2019-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-27.