Střemcha virginská
 Střemcha virginská | |
|---|---|
 Mladá střemcha viržinská (Prunus virginiana) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | růžotvaré (Rosales) |
| Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
| Podčeleď | Amygdaloideae |
| Rod | slivoň (Prunus) |
| Binomické jméno | |
| Prunus virginiana L., 1753 | |
 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Střemcha viržinská (Prunus virginiana) je severoamerická opadavá, bíle kvetoucí dřevina, rostoucí jako strom nebo větší keř. Strom bývá vysoký do 15 m, keř dosahuje nejčastěji do 5 m. Kmen má kůru zprvu hladkou a světle hnědou, později podélně rozpraskanou, mladé větve jsou hnědozelené a ve stáří šedozelené s četnými bělavými lenticelami.[2][3]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Její původní areál se táhne od východního atlantského pobřeží až k západnímu pacifickému, prochází jižní Kanadou a severní polovinou Spojených států amerických. Do Evropy byla jako okrasná rostlina dovezená roku 1665, na území nynějšího Česka je tento neofyt pěstován od roku 1811, ve větším měřítku počal zplaňovat a šířit se do přírody od poloviny dvacátého století.[2][3][4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Je hemikryptofyt, který roste v řídkých lesích, na křovinatých stráních i pasekách. Vyskytuje se poblíž vodních toků i na suchých místech, upřednostňuje půdu hlavně propustnou. Kvete krátce po vyrašení nových listů, od dubna do června. Dobře snáší středoevropské klimatické podmínky. Počet chromozomů 2n = 32, stupeň ploidie x = 4.[3][5][6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Opadavý strom nebo keř se silným kůlovitým kořenem a četnými postranními kořeny. Strom bývá vysoký 10 až 15 m, má široce rozložitě vejčitou korunu, její nejspodnější větve odstávají či jsou mírně svěšené. Keř je u země poměrně úzký, jeho obrys je nepravidelný a dorůstá do výše 5 m, letorosty jsou zprvu hnědavé a později šedozelené, čerstvá kůra je nepříjemně vonná.
Střídavé listy jsou jednoduché, jejich čepele bývají široce obvejčité až eliptické, někdy oválně kopinaté, mají červené řapíky dlouhé 1 až 2,5 cm. Čepel bývá dlouhá až 12 cm, u báze je kulatá, na vrcholu zašpičatělá a po obvodě hustě pilovitá, na lícní straně bývá tmavě zelená a na rubové modrozelená či šedozelená. Žilnatina listů je tvořená šesti až třinácti páry vyniklých, 1 až 2 cm dlouhých žilek.
Květy jsou bílé, široké okolo 10 mm, oboupohlavné, pětičetné, krátce stopkaté, češule mají zvonkovitý tvaru a vyrůstají na jednoletých listnatých výhoncích v terminálních, dlouhých, hustých, zpočátku přímých a později svěšených květenstvích. Květenství hrozen bývá tvořen 18 až 64 květy a může být dlouhý 8 až 14 cm. Pět krátce trojúhlých kališních lístků, vytvářející široce zvonkovitý kalich, je dlouhých asi 1 mm, po obvodě jsou zubaté a brzy opadavají. Korunních lístků je také pět, jsou bílé, velké 2 až 5 mm, okrouhlé až široce obvejčité a na vrcholu bývají drobně zoubkované. V květu bývá 15 až 20 volných tyčinek s barevnými prašníky, gyneceum se skládá z jednoho plodolistu. Svrchní semeník s jediným vajíčkem roste ze dna češule a má jedinou čnělku s bliznou. Tyčinky čnělku přečnívají. Květy jsou cizosprašné, opyluje je hmyz, hlavně včely, slétající se pro nektar a pyl.
Plod je široce vejčitá, šťavnatá, dužnatá peckovice, asi 1 cm velká, zprvu červená a ve zralosti nachově červená až vzácně i černá. Pecka obsahující semeno je tvrdá, hnědá, vejčitá, na vrcholu tupě špičatá a po povrchu hladká. Mezokarp plodu je masitý, jedlý, ale nakyslý. Plody požírají ptáci, kteří roznášejí semena po okolí a tak se starají o rozšiřování dřeviny. Spadlé plody také odnášejí drobní hlodavci, čímž také zajišťující rozptyl semen.[2][3][5][6][7]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Při množení semeny se vysazují čerstvá semena na podzim nebo stratifikovaná na jaře, je možno také hřížit jednoleté výhonky či v létě množit zelenými řízky. Na kořenech rostliny také vyrůstají z adventivních pupenů mladé odnože. Vypěstované kultivary lze v předjaří roubovat nebo v létě očkovat. Jsou hlášení její kříženci se střemchou pozdní (Prunus serotina).[6][7]
Toxicita
[editovat | editovat zdroj]Rostlina je pro člověka toxická, obsahuje v listech, kůře i semenech glykosidy amygdalin a prunasin a v listech dále kyselinu kyanovodíkovou. V dužině plodů nejsou tyto látky obsažené, proto se plodů tradičně používá při výrobě sirupů a želé.
Kyselina kyanovodíková inhibuje dýchání buněk a schopnost využívat kyslík. Listy střemchy virginské, čerstvé i zvadlé, jsou pro býložravá zvířata jedovaté. Požití listů o hmotnosti větší než 0,25 % váhy zvířete může být smrtelné. Nejhorší je, když hladové zvíře zkonzumuje relativně velké množství během krátké doby. Příznaky otravy jsou zrychlené dýchání a lapání po dechu, slinění, vzrušení a úzkost, svalové záškuby, pak následuje vrávorání a křeče přecházející do kómatu.[8][9]
Použití
[editovat | editovat zdroj]Stromy se vysazují do parků jako solitérní i skupinové okrasné dřeviny a do lesů pro zpestření skladby pěstovaných dřevin. V zimních měsících poskytují plody potravu ptákům i hlodavcům. V kultuře se druh pěstuje v několika kultivarech a je považován za dobrou medonosnou rostlinu. Pro své velké rozšíření a stabilní populační trend je střemcha virginská Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) řazena mezi málo dotčené druhy (LC).[2][6][7][10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ a b c d BERGMANN, Karel. BOTANY.cz: Střemcha virginská [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2013-10-08 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Padus virginiana, s. 451.
- ↑ POWO: Prunus virginiana [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2023 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Prunus virginiana [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014 – 2023 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Dendrologie.cz: Střemcha virginská [online]. Petr Horáček a Jaroslav Mencl, rev. 2006-12-31 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c ROHRER, Joseph R. Flora of North America: Prunus virginiana [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GABERA, Antonín. Bobule kolem nás. Pediatrie pro praxi [online]. SOLEN, s.r.o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc, 2007-02-1 [cit. 2023-07-10]. Roč. 2006, čís. 6. Dostupné online. ISSN 1803-5264.
- ↑ Prunus virginana [online]. Agricultural Research Service, United States Department of Agriculture, Logan, UT, USA, rev. 2018-06-26 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IUCN Red List of Threatened Species: Prunus virginiana [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2018-07-12 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu střemcha viržinská na Wikimedia Commons 
Taxon Prunus virginiana ve Wikidruzích
