Přeskočit na obsah

Střekovské víno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Historická pohlednice s hradem Střekov

Střekovské víno (německy Schreckensteiner, střekovské) bylo víno, které se vyrábělo z hroznů z místní vinice v 19. století na hradě Střekov (v těsné blízkosti Ústí nad Labem).[1]

První zmínka o vinicích na Střekově pochází z roku 1532. V 19. století bylo střekovské víno podáváno pouze ve střekovském hradním hostinci a nedodávalo se na trh, přesto byl jeho kulturní význam poměrně významný.[1]

Kulturní význam

[editovat | editovat zdroj]

Hospůdku na Střekově, kde se mj. podávalo červené střekovské víno, zmiňuje ve svém průvodci České hrady, zámky a tvrze již ve 40. letech 19. století Franz Alexander Heber. Střekovské víno zmiňuje ve svém průvodci Ottovy Čechy, díl VII.: Středohoří i František Adolf Borovský, který zde píše:[2][3]

Vyhlídka z nejvyššího tohoto bodu hradského není sic obsáhlá, ana téměř jen Labská kotlina odtud se přehlédne, však velice příjemná, a zvláště pohled na řeku s loďmi a vory oživenou velmi je poutavý. Ve vinicích, na nižších částech svahů horských, roste výborné víno Střekovské, jež však ani do obchodu nepřichází.

Střekovské víno ve své básni Der Schreckensteiner 1886 oslavuje Karl Eichler, ředitel Učitelského ústavu v Ústí nad Labem. Střekovské víno ve své básni Schreckensteiner Wein oslavuje i Josef Bergman, děkan kostela sv. Bartoloměje v Chebu.[4][5]

V němčině se jako Schreckensteiner označuje dodatečná hromádka mincí při hraní německého taroku o peníze. Je možné, že tento název je odvozen právě od střekovského vína.[6]

  1. a b JANEČKOVÁ, Kristýna. Hrad Střekov jako symbol Ústecka v 19. a 20. století. Praha, 2009 [cit. 2025-02-12]. 105 s. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Bohdan Zilynskyj. Dostupné online.
  2. Heber: České hrady, zámky a tvrze. Díl druhý. Severní Čechy, str. 373.
  3. Borovský (ed.): Čechy.Díl VII. Středohoří, str. 111.
  4. Beitrage zur Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes 4 (1923), str. 174.
  5. Beitrlige zur Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes I (1923), str. 40.
  6. Tarok (Sans prendre) (1889), str. 17.