Střední angličtina
| Střední angličtina | |
|---|---|
 | |
| Rozšíření | Anglie, Skotsko do 16. století |
| Počet mluvčích | mrtvý jazyk |
| Klasifikace | Západogermánské jazyky |
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | enm (B) enm (T) |
| ISO 639-3 | enm |
| Ethnologue | enm |
| Wikipedie | |
| není | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Střední angličtina (anglicky Middle English) je označení pro vývojovou fázi angličtiny, která se užívala v Anglii od 11. do 15. století. Je tedy nástupcem staré angličtiny a předchůdcem raně moderní angličtiny. Souběžně se z northumbrijského dialektu staroangličtiny ve Skotsku vyvinula raná skotština.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Na rozdíl od staré angličtiny se střední angličtina nikdy nepsala jinak než latinkou. I ta však byla rozšířena o několik znaků (æ, ð, ȝ …) z anglosaského futhorku známého ze staré angličtiny.
Gramatika střední angličtiny je podstatně jednodušší než gramatika staré angličtiny. U mluvnických čísel jsou známa čísla jednotná (singulár) a množná (plurál), již zde však není číslo dvojné (duál). I ohýbání se ve střední angličtině vyskytuje mnohem méně než ve staré. Tím se střední angličtina blíží více analytickému jazyku. Přesto je středoanglická gramatika stále složitější než gramatika moderní angličtiny. Z lexikálního hlediska došlo k výraznému obohacení jazyka rozsáhlými výpůjčkami z normanské francouzštiny, která byla jazykem privilegované vrstvy od ovládnutí Anglie Normany (1066) do 14. století.
Vývoj a použití
[editovat | editovat zdroj]Vývoj rané střední angličtiny není dobře zdokumentován, protože po normanském záboru bylo její písemné užívání jen omezené. Rozkvět střední angličtiny jako literárního jazyka spadá do 14. století. K nejvýznamnějším literárním památkám patří překlad bible, na kterém se podílel Jan Viklef, a Canterburské povídky Geoffreyho Chaucera.
V 15. století se začal londýnký dialekt střední angličtiny prosazovat jako úřední jazyk, tzv. Chancery Standard („kancléřský standard“), v některých úředních oblastech zůstala v užívání latina (církevní oblast) a francouzština (Law French v justici). Písemná podoba tohoto standardu, rozšířeného i díky knihtisku, se stala základem pro anglický pravopis, který se koncem tohoto období začal kodifikovat. V té době však také začaly velké samohláskové změny angličtiny pokračující až do 17. století, které jsou důvodem zřetelného rozdílu mezi anglickou výslovností a pravopisem, tedy mezi vyslovanými samohláskami a jejich grafickou reprezentací písmeny.
Příklady
[editovat | editovat zdroj]Číslovky
[editovat | editovat zdroj]| Středoanglicky | Česky |
| oon | jeden |
| two | dva |
| thré | tři |
| fowre | čtyři |
| five | pět |
| syxe | šest |
| sevene | sedm |
| eighte | osm |
| nyne | devět |
| ten | deset |
Vzorový text
[editovat | editovat zdroj]- Whan that Aprill with his shoures soote
- The droghte of March hath perced to the roote,
- And bathed every veyne in swich licour
- Of which vertu engendred is the flour;
- Whan Zephirus eek with his sweete breeth
- Inspired hath in every holt and heeth.
Otčenáš (modlitba Páně):
- Oure fadir, that art in heuenes,
- halewid be thi name;
- thi kyngdoom come to;
- be thi wille don in erthe,
- as in heuene:
- ȝyue to vs this dai oure breed ouer othir substaunce;
- and forȝyue to vs oure dettis,
- as we forȝyuen to oure dettouris;
- and lede vs not in to temptacioun,
- but delyuere vs from yuel. Amen.
