Stávky za prosazení Svátku práce v českých zemích (1890)

Tzv. tábor lidu 1. května 1890 na pražském Střeleckém ostrově, počátek české tradice prvomájových dělnických oslav

Stávky za prosazení Svátku práce v českých zemích byly rozsáhlou sérií, především dělnických a hornických, stávkových akcí, které v českých zemích, podobně jako v zahraničí, proběhly především v dubnu a květnu roku 1890. Vypukly jakožto manifestace za ustanovení 1. května jakožto tzv. Svátku práce, který by byl uznán jakožto symbol sociální emancipace dělnické sociální vrstvy, na řadě míst Čech, Moravy a Slezska. Zúčastnilo se jí podle dobových odhadů tisku až patnáct tisíc dělníků a horníků. Nejdramatičtěji proběhly pak stávky v Moravské Ostravě v dubnu, a následně v Nýřanech v květnu 1890, které byly následně tvrdě potlačeny rakouským četnictvem podpořeným vojskem a vyžádaly si více než dvacet obětí na životech, desítky zatčených a uvězněných.

Příčiny

Tzv. Svátek práce vzešel z tradice připomínky událostí stávky 300 000 dělníků v Chicagu 1. května 1886, při ní došlo ke srážkám s policií a úmrtím mezi demonstranty. V USA byl celostátně slaven 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala II. internacionála, jakožto mezinárodní koordinační orgán levicových politických skupin, na návrh francouzských socialistů 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální Svátek práce. Podobně jako v dalších evropských zemích, i v českých zemích v rámci Rakouska-Uherska byly dělnickými spolky a levicovými politickými organizacemi, zejména českými sociálními demokraty, připravovány stávky a oslavy tohoto dělnického svátku.

Stávka v Moravské Ostravě

K vůbec nejmasivnějším stávkám došlo v hornických revírech v Moravské Ostravě ještě před 1. květnem 1890. Již roku 1881 zde propukla jedna z prvních velkých stávek horníků kvůli mzdovým rozdílům, správě nemocenské pokladny ad., jež vyvolala interpelaci až v parlamentní Říšské radě. Nepokoje zde pak vypukly v dubnu 1890 během příprav prvomájové stávky, a sice po vznesení žádosti zástupci horníků k faráři Janu Bittovi, zda by na 1. máje odsloužil za horníky polní mši, na kterou shromáždili formou sbírky peníze. Farář však sloužení mše odmítl a z obav o drastický zásah se strany důlních společností a státní moci informoval o záměru stávky vedení důlních závodů. To vedlo k zatčení několika horníků a propuštění ze zaměstnání několika dalších, což vedlo k následnému propuknutí nepokojů.

Již 15. dubna byly v noci vytlučeny horníky okna Bittovy fary, stejně tak toho dne vstoupily desetitisíce horníků v ostravských revírech do stávky. Ke stávce se záhy připojili též dělníci v Rothschildových ocelárnách ve Vítkovicích, kteří následně vypustili páru strojům a kompletně tak zastavili provoz. 19. dubna se ke stávce připojili též horníci v dolech arcivévody Albrechta a hraběte Larische v Karviné v počtu asi šesti tisíc dělníků, stejně jako několik dolů ve Slezsku (na území pozdějšího Polska). Vedení stávkujících následně narychlo sestavilo čtyři body svých požadavků: uznání 1. května jakožto dělnického svátku, osmihodinové pracovní doby, zrušení práce od kusu a zavedení minimální mzdy.

V reakci na dění na Ostravsku bylo následně do oblasti staženo vojsko z širokého okolí Moravy, Slezska i Haliče, aby stávky potlačilo, celkový počet vojáků tvořilo minimálně 14 pěších praporů a 4 eskadrony jezdectva. K prudkým srážkám v ulicích města došlo již 20. dubna, při kterých zahynuli první demonstrující a byly zraněny desítky lidí. Rovněž došlo k rozsáhlému zatýkání, které posléze způsobilo přeplnění zdejší věznice, kde se následně 20 uvězněným podařilo uprchnout, přičemž jiní dva byli při útěku zabiti. Zatýkání pak probíhalo i v dalších dnech, došlo pak k jejich uvěznění a následného nuceného přesídlení pryč z Ostravy.

Práce na většině míst byla pak obnovena až 24. a 25. dubna 1890. Z obav z opakování takových událostí během 1. máje zůstalo vojsko v Ostravě až do 10. května.

Stávky na 1. máje 1890

Pamětní deska oslav 1. máje 1890 na Střeleckém ostrově

I přes hrozby ze strany zaměstnavatelů i státní moci bylo množství dělníků v českých zemích, též podpořených dubnovými událostmi na Ostravsku, připraveno k zahájení prvomájové stávky. K jedněm z největších manifestací došlo toho dne na Střeleckém ostrově v Praze, kde se shromáždilo několik tisíc lidí. Tato a další stávkové a manifestační akce pak doplnily dělnické oslavy Svátku práce probíhající téměř ve všech zemích Evropy a v USA.

Stávka na Nýřansku

Na základě neutěšených platových a potravinových podmínek propukly v polovině května 1890 taktéž stávky v uhelných revírech v okolí Plzně, zejména pak v Nýřanech a Tlučné, do stávky zde vstoupilo téměř 6 tisíc pracujících. I zde existoval výrazný precedens v podobě velké důlní stávky v únoru 1882. Rakousko-uherské úřady, s vědomím precedentních situací okolo 1. máje, vyslaly do Nýřan 73. pěší pluk z Chebu (asi 300 mužů), rovněž zde bylo hromadně nasazeno četnictvo. Oslavy 1. máje probíhaly na Nýřansku pokojně. K reálné stávce však došlo 19. května. Ve dnech 19. a 20. května pak došlo ke srážkám vojáků a četníků s demonstrujícími. K nejkrvavějšímu střetu došlo u dolu Marta u Nýřan, kde po palbě vojska do stávkujících, kteří si přišli pro potravinové poukázky, zahynulo celkem třináct lidí, včetně třináctiletého chlapce. Rovněž docházelo k zatýkání.

Pohřeb zabitých v Nýřanech se následně stal hornickou manifestací, které se zúčastnilo až několik desítek tisíc lidí. Akce byla policejně střežena, zákaz k příjezdu do Nýřan dostal též u Mirošova vystěhovalý hornický aktivista Antonín Uxa.

Výsledky

Turbulentní stávkové dění během jara 1890, oproti řadě předchozích akcí, dosáhlo jistých výdobytků. Vedle individuálních zlepšení pracovních podmínek na pracovištích či dalších impulsů pro zakládání dělnických a hornických spolků bylo jejím hlavním úspěchem ustanovení 1. máje jakožto dělnického svátku v českých zemích, který pak byl počínaje tímto datem v dalších letech většinově respektován.

Dobové události byly patrně nejrozsáhlejší vlnou stávkových protestů v celé historii českého dělnictva, až do generální stávky v Rakousku-Uhersku vyhlášenou na 14. října 1918. Zároveň, s přibližně minimálně pětadvaceti oběťmi, je lze označit jako nejkrvavěji potlačené dělnické stávkové protesty, potažmo veřejné demonstrace vůbec.

Památky

Pomník zastřelených horníků před radnicí v Nýřanech

Události stávky v Moravské Ostravě připomíná několik hromadných hrobů zabitých dělníků, mj. na hřbitově v Ostravě-Vítkovicích.

Oslavy 1. máje jsou připomenuty pamětní deskou na zdi jedné ze společenských budov v jižní části Střeleckého ostrova.

Na paměť 13 zabitých horníků u Nýřan byl roku 1920 na náměstí v Nýřanech vztyčen pomník událostem z května 1890 v podobě sousoší horníků od sochaře J. Waltera. Během německé okupace Čech, Moravy a Slezska byl zničen a roku 1956 nahrazen novým se sochou od V. Jindřicha.

Odkazy

Literatura

• BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír. Dějiny Polské Ostravy. s.l.: Karel Jaromír Bukovanský, 1901. s. 138. Dostupné online
• Naše doba: revue pro vědu, umění a život sociální. Praha - Královské Vinohrady: Jan Laichter, 20.10.1910, 18(1). s. 24. Dostupné online
• Revoluce práce: dějinný vývoj socialismu a Československé sociálně demokratické strany dělnické. Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství. Dostupné online
• SCHIEBL, Jaroslav. Plzeňský Pitaval: z černé kroniky Plzeňska, [Díl 6.]. V Plzni: Český deník, 1932, na obálce 1933. s. 114. Dostupné online

Externí odkazy

• Stávka na Nýřansku - diplomová práce
• Stávka na Nýřansku - Obec Tlučná