Společnost Jana Amose Komenského (Kyjev)

Společnost Jana Amose Komenského (ukrajinsky Товариство імені Яна Амоса Коменського) byl krajanský kulturně vzdělávací spolek Čechů žijících na Ukrajině, tehdejší součásti Ruského impéria, především pak v Kyjevě. Zde společnost v letech 1907 až 1918 sídlila a působila, po začátku první světové války roku 1914 se angažovala i v politické činnosti. Zanikla krátce po vzniku Sovětského svazu, který v roce 1918 v Kyjevě převzal moc. Byl pojmenován po českém učenci, pedagoovi a také pobělohorském exulantovi J. A. Komenském.

Historie

Vznik

Češi se stěhovali do Ruska, resp. na území Ukrajiny, od 70. let 19. století, české osady vznikaly zejména v černomořské oblasti, Volyni a Podolí. Na začátku 20. století se v Kyjevě utvořila početná česká komunita ve čtvrti Šuljavka: Vedle továrních závodů Greter & Křivánek existovaly další české podniky, např. pobočka automobilky Laurin & Klement na Demjevce. Komunitě bylo třeba kulturních, vzdělávacích a veřejných institucí, které by zastupovaly zájmy imigrantů, ale před první ruskou revolucí v roce 1905 nebylo možné takové organizace registrovat. V březnu 1907 vznikl pak z iniciativy Jindřicha Jindříška, v Kyjevě usídleného podnikatele a prodejce hudebních nástrojů, český krajanský spolek Jan Amos Komenský, jehož předsedou se Jindříšek stal v této funkci setrval po celou dobu její činnosti.

Činnost

Společnost přispěla k reorganizaci neoficiálního sportovního sdružení Pivden v tělovýchovnou jednotu české organizace Sokol v Kyjevě.^[1] Zasadila se také o vytvoření českého rekreačního parku Stromovka, pojmenovaném po stejnojmenném parku v Praze. V říjnu 1907 zřídil spolek v Šuljavce vlastní školu s výukou v češtině v Kyjevě. V roce 1909 byla postavena její nová budova, pozemek pro školu koupil předseda Jindříšek za své peníze a zaregistroval na své jméno, protože zdejší Češi jakožto cizinci neměli právo na koupi takového pozemku. Následně z tohoto důvodu musel snášet útoky závistivých lidí, kteří psali udání na policii, která ho obviňovala z nákupu nemovitosti za peníze získané na charitu. Jindříškova pověst byla ale bezvadná a policie podobná prohlášení brzy přestala brát v úvahu.

Dále spolek mj. vydával učebnice ruského jazyka pro Čechy, pořádal přednášky, divadelní představení a další kulturní akce. O svých aktivitách informoval mj. v česky psaném týdeníku Ruský Čech, který Jindříšek spolu s Václavem Vondrákem vydával od roku 1906, roku 1911 pak přejmenovaném na Čechoslovan.^[1]

První světová válka

S vypuknutím první světové války se pak ukajinští Češi ocitli ve složité situaci, protože většina z nich byla občany nepřátelského státu, Rakouska-Uherska. 9. srpna 1914 se v Kyjevě spolek na Carském (později Evropském) náměstí organizoval demonstraci českých a slovenských krajanů na znamení loajality k Rusku a Srbsku, 3. srpna 1914 byl pak navržen projekt převodu příslušníků české komunity k ruskému občanství. Rovněž se podílel na zaopatření českých a slovenských dobrovolníků, ze kterých byla v dalších týdnech vytvořena vojenská jednotka v ruské armádě, tzv. Česká družina. V září 1914 byl založen Fond českých manželek na pomoc rodinným příslušníkům praporu, nadace také provozovala penzion pro dobrovolníky přijíždějící z jiných měst.

Společnost J. A. Komenského nadále prováděla výchovnou a osvětovou práci mezi českými a slovenskými válečnými zajatci z rakousko-uherské arrmády, osvobozovala je ze zajateckých táborů a zaměstnávala je jako dělníky do kyjevských, často Čechy vlastněných, podniků, jako např. v kyjevské továrně firmy Laurin & Klement v Kyjevě, vedené Louisem Tučkem. Rovněž pomáhala organizovat pozdější formování československých legií v Rusku. Od března 1915 se delegáti společnosti účastnili organizačních sjezdů Svazu československých spolků na Rusi, kde byli čeští a slovenští krajané v Ruské říši koordinováni ve věci vzniku samostatného Československa.

Zánik

Spolek zanikl v roce 1918 poté, co moc ve městě převzaly orgány Sovětského svazu, vzniklého po komunistickém puči v roce 1917. Řada ukrajinských Čechů pak zemi, často z důvodu ohrožení na životě či svobodě, byla nucena Ukrajinu opustit a přesídlit do Československa, mj. včetně někdejšího předsedy společnosti J. Jindříška, který ze země uprchl ukrytý v nákladním železničním vagónu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Товариство імені Яна Амоса Коменського na ukrajinské Wikipedii.

↑ ^a ^b Jindříšek Jindřich. www.volynaci.cz [online]. [cit. 2023-12-25]. Dostupné online.

Literatura

MEDEK, Rudolf a R. BONNAUD. K vítězné svobodě 1914-1918-1928: [album fotografií z dějin zahraničního i domácího odboje československého : k oslavě prvého desetiletí ČSR. V Praze: Péčí a nákladem Památníku Odboje, 1928, s. 14. Dostupné online
MURATOV, Alexander a MURATOV, Dina. Jindřich Jindříšekek nebo Henryk Ignatievich: nekorunovaný král ruských Čechů. Ruské slovo (časopis). č. 7-10. Praha, 2009.
VACULÍK, Jaroslav a Masarykova univerzita. Češi v cizině 1850-1938. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 10-164. ISBN 978-80-210-4865-2. Dostupné online
VACULÍK, Jaroslav a PIWOWARCZYK, Mirosław (ed.). Češi a Poláci na Ukrajině ve 20. století: Czesi i Polacy na Ukrainie w XX wieku. Brno: Masarykova univerzita, 2018. ISBN 978-80-210-9195-5.

Související články

Externí odkazy

Český klub Ukrajina (ukrajinština)
A. Drbal: Česká menšina na Ukrajině

[:0-1] Jindříšek Jindřich. www.volynaci.cz [online]. [cit. 2023-12-25]. Dostupné online.

[1]