Přeskočit na obsah

Spica

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Spica
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíPanna (Virgo)
Rektascenze13h25m11,60s
Deklinace−11° 09′ 40,759″
Paralaxa0,01244"
Vzdálenost250±10 ly
(77±3 pc)
Barevný index (U-B)−0,94
Barevný index (B-V)−0,24
Barevný index (V-R)−0,09
Barevný index (R-I)−0,24
Zdánlivá hvězdná velikost+0,97
Absolutní hvězdná velikost−3,55
Vlastní pohyb v rektascenzi−42,35 mas/rok
Vlastní pohyb v deklinaci−30,67 mas/rok
Fyzikální charakteristiky
Hmotnost117 M🜨
Poloměr7,4 R☉
Povrchová teplota3 K
Další označení
Henry Draper CatalogueHD 116658
Bonner DurchmusterungBD -10°3672
Bright Star katalogHR 5056
2MASS2MASS J13251158-1109404
SAO katalogSAO 157923
Katalog HipparcosHIP 65474
Tychův katalogTYC 5547-1518-1
General CatalogueGC 18144
Bayerovo označeníα Vir
Flamsteedovo označení67 Vir
SynonymaAzimech, Spica Virginis, Alaraph, Dana, CCDM J13252-1109A, FK5 498, IDS 13200-1038 A, PPM 227262
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spica (α Virginis) je nejjasnější hvězda souhvězdí Panny a patří mezi nejjasnější hvězdy na noční obloze. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 250 světelných let (77 parseků) od Země.[1] Spolu s hvězdami Arcturus a Regulus tvoří výrazný asterismus Jarní trojúhelník. S hodnotami zdánlivé jasnosti mezi +0,97 a +1,04 je snadno viditelná pouhým okem a podle některých zdrojů se jedná o zhruba 16. nejjasnější hvězdu na pozemské obloze.[2]

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Spica je těsná dvojhvězda a zároveň spektroskopická dvojhvězda,[3] která vykazuje vlastnosti proměnné hvězdy typu Beta Cephei i rotující elipsoidální proměnné. Obě složky obíhají kolem společného těžiště s periodou přibližně 4,014 dne. Celková jasnost kolísá mezi zhruba +0,97 a +1,04 magnitudy.[4]

Primární složka

[editovat | editovat zdroj]

Primární složkou je horká modrobílá hvězda spektrálního typu zhruba B1.5 IV–V, ležící na pomezí hlavní posloupnosti a podobra. Dosahuje vysoké svítivosti, přes 10 000násobek svítivosti Slunce. Povrchová teplota dosahuje přibližně 22 000 K a hvězda rotuje vysokou rychlostí.

Sekundární složka

[editovat | editovat zdroj]

Sekundární složka je o něco méně hmotná a chladnější hvězda spektrální třídy B2 V. Nachází se tedy na hlavní posloupnosti. Díky těsné oběžné dráze (cca 0,12 AU) dochází k vzájemné deformaci obou složek působením jejich gravitačních sil.

Poloha a pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Spica leží blízko ekliptiky a může tak být příležitostně zakrývána Měsícem nebo planetami. Bývá rovněž snadno vyhledatelná pomocí pomůcky „obloukem k Arcturu a přímo dál ke Spice“.[5][6] Ze středních zeměpisných šířek severní polokoule je viditelná hlavně na jaře a v první polovině léta.[6]

Vysoká hmotnost a teplota primární složky naznačují relativně krátkou životnost na hlavní posloupnosti (řádově desítky milionů let). Po vyčerpání vodíku v jádře se z hvězdy stává obr a v konečné fázi se promění v bílého trpaslíka. Sekundární složka projde týmž procesem, avšak pomaleji, neboť je méně hmotná.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Název „Spica“ pochází z latinského spica virginis („obilný klas Panny“), přičemž hvězda v mytickém ztvárnění představuje klas, který bájná Panna drží v ruce.

Tabulka základních parametrů

[editovat | editovat zdroj]
Vybrané údaje o hvězdě Spica
Parametr Hodnota
Zdánlivá hvězdná velikost +0,97 až +1,04
Absolutní hvězdná velikost −3,55
Rektascenze 13h25m11,60s
Deklinace −11° 09′ 40,759″
Spektrální klasifikace (primární složka) B1.5 IV–V
Spektrální klasifikace (sekundární složka) B2 V
Vzdálenost ~250 ly (77 pc)
Svítivost (primární složka) >10 000 L_☉
Povrchová teplota (primární složka) ~22 000 K
Oběžná doba ~4,014 dne
  1. VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy and Astrophysics. 2007, s. 653–664. Dostupné online. doi:10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode 2007A&A...474..653V. 
  2. KALER, James B. Spica (Detailed Introduction) [online]. University of Illinois [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Harrington, David; KOENIGSBERGER, GLORIA. Line-profile Variability from Tidal Flows in Alpha Virginis (Spica). The Astrophysical Journal. 2009, s. 813–830. doi:10.1088/0004-637X/704/1/813. Bibcode 2009ApJ...704..813H. 
  4. KALER, James B. Spica [online]. University of Illinois [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. 
  5. RAO, Joe. Arc to Arcturus, Speed on to Spica [online]. 2007-06-15 [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Follow the arc to Arcturus, and speed on to Spica [online]. 2023-04-08 [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]