Spací vady (drama)
| Spací vady | |
|---|---|
| Autor | Radka Denemarková |
| Země | Česká republika |
| Jazyk | čeština |
| Premiéra | 18. října 2010[1] |
| Místo premiéry | Divadlo Na zábradlí, Praha |
| Štáb | |
| Režie | Slobodanka Radun[1] |
| Hudba | Michal Novinski[2][1] |
| Výprava | Petr Kunc[3] |
| Kostýmy | Kateřina Štefková[3] |
| Technická spolupráce | Ivana Slámová[1] |
| Obsazení | |
| Magdaléna Sidonová, Marie Spurná, Jana Hlubinská[1] | |
| Údaje v infoboxu aktuální k 10. ledna 2025 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Spací vady je divadelní hra české spisovatelky Radky Denemarkové, kterou v roce 2010 uvedlo Divadlo Na zábradlí[4] s podtitulem Dvacet pět mrknutí Oka[5]. Jedná se o temnou komedii[6] s groteskními prvky[7] odehrávající se v mezipatře mezi životem a smrtí, kde Virginia Woolfová vede se svou spolubydlící, Sylvií Plathovou, diskuze o životě a literatuře. Jejich čekání na vysvobození je vyrušeno příchodem nové spolubydlící, Ivany T., která se od nich svým životním stylem i přístupem k literatuře zásadně liší.
V roce 2012 se hra dočkala knižního vydání[8], tentokrát s podtitulem Třicet mrknutí Oka, které bylo přeloženo do polštiny a slovinštiny.[9][10]. Oproti divadelnímu nastudování obsahuje knižní vydání původní nezkrácené znění celé hry.[11]
Styl a kontext
[editovat | editovat zdroj]Spací vady v některých ohledech připomínají hru S vyloučením veřejnosti J. P. Sartera[7][5]. Děj je rozdělen do krátkých obrazů pojmenovaných „mrknutí“[12]. Ačkoliv není nutno pro chápání smyslu hry znát životy skutečných předobrazů hlavních postav[12], umožňuje tato znalost pochopení všech narážek ve hře a hra tak cílí především na vzdělané publikum.[7] Jedním z hlavních témat je nelehký život ženy-spisovatelky v moderní společnosti, hra je však „univerzální, nenechává se spoutat feminizujícím pohledem“[12].
Původní nastudování hry bylo uvedeno v roce 2010 v režii Slobodanky Radun a mělo derniéru v prosinci roku 2012[4]. Herečka Magdaléna Sidonová v ní ztvárnila Sylvii, Virginii ztvárnila Marie Spurná a v roli Ivany se objevila Jana Hlubinská.[13][7]
Hra se setkala s velmi pozitivním[7][12][3], spíše vlažným[14][5] i vyloženě negativním přijetím[2]. Byla označena jako „citové a intelektuální drama s tváří grotesky“[7] a „mimořádné a kompaktní představení“[7], které udrží „diváky v napětí od začátku do konce“[7] či jako drama, které má „neotřelý námět, nadčasové téma, stylovou vybroušenost a čistotu, jedinečné hrdinky, sevřenost a intimitu.“[12]. Současně je však hře naopak vytýkána přílišná délka[14][2], pseudointelektuálnost[2] či pseudofilozofické úvahy[14]. V případě stylu pak někteří ve hře spíše než dramatickou tvorbu vidí literaturu určenou ke scénickému čtení[5][14].
Děj
[editovat | editovat zdroj]Celý děj se odehrává v jakési obdobě očistce, v mezipatře mezi životem a smrtí, jenž má podobu malého bytu sestávajícího z obýváku a koupelny. V něm čekají uvězněné duše tří zemřelých spisovatelek na vysvobození. Ven se lze dostat jen dvěma způsoby: buď někdo ze stále žijících s láskou pronese jméno nebožky, anebo jedna z žen vyzradí hříchy, kterých se dopustila její spolubydlící. Oněmi spisovatelkami jsou anglická prozaička Virginia Woolfová a americká básnířka Sylvia Plathová, k nimž se později přidá Ivana, přezdívaná Madam T., v níž lze jasně rozpoznat Ivanu Trumpovou[pozn. 1].
Zpočátku sdílí Virginia W. malý byt a s ním spojené domácí práce jen se Sylvií P. Zatímco ta první žila v rané industriální společnosti[7] na přelomu 19. a 20. století a zařadila se na přední místo literární moderny, ta druhá celý svůj krátký život prožila již plně ve století dvacátém a je čelní představitelkou zpovědní poezie. I přes rozdílnost povah a společenského prostředí, ve kterém obě ženy žily, mají obě mnoho společného. Za života trpěly depresemi, musely se prosadit v prostředí opanovaném muži a obě ukončily svůj život sebevraždou. Vystoupit za zaběhnutých vzorů je těžké i po smrti.[12][5] Virginia W. se utopila a tak i v očistci si na noc lehá do napuštěné vany v koupelně a prosí občas spolubydlící, aby jí podržela hlavu pod vodou. Naopak Sylvia se otrávila v plynové troubě a tak i teď strká hlavu do trouby. Obě dámy konfrontují a rekapitulují své osobní i profesní životy za neustálého vzájemného popichování a čas tráví zpracováváním listů svých knih. A to doslova: z natrhaných listů připravují saláty a jiná jídla, šijí z nich šaty nebo jimi tapetují stěny obýváku.
Tento zaběhnutý stereotyp naruší příchod Ivany T., energické sebevědomé a nikoliv nesympatické modelky a podnikatelky z 21. století, pro níž je literatura jen dalším ze způsobů, jak se zviditelnit. Není zcela jasné, jestli nehoda na motorce s mladým milencem, při níž přišla o život, byla nešťastná náhoda či její úmysl. Oběma spolubydlícím se přizná, že svoje knihy nechala napsat někým jiným a že v podstatě nechala bez pomoci zemřít svého exmanžela. I přes to však nelze tuto postavu vnímat negativně.[5] Virginii začínají volat živé hlasy a ta je tak blízko svého vysvobození. Rozhodne se však zůstat se Sylvií, která o to však nestojí a raději na Ivanino naléhání vyjeví Virgiiny hříchy. Tím se Sylvie dostane z očistce a v bytě tak zůstává Virginie s Ivanou. Hra končí ve chvíli, kdy má do bytu dorazit nová duše.
Ukázka
[editovat | editovat zdroj]Sylvie ››››››››
Já si své nejdřív odžila se vším všudy, i s tou hanbou, a potom přetavila do vět. Všechna ta slova jsem odloupla ze svého těla, i s jejich mutanty, pořezala jsem si jimi kůži. Žijí a vždycky budou zapáchat po mně. Ne jako to vaše naondulované intelektuální nudno. Namyšlené, vydestilované nic. Chlap. Čichám k vašim stránkám, očichávám je ze všech stran a nic, nic, nic. Sypu na ně bazalku, pepř, sůl, rozmarýn, patlám je v chilli papričkách. Nic.
Virginie ››››››››
To moje intelektuální „nudno“, jak říkáte, zvedalo ze židlí a bralo dech, když vaše jméno ještě nikdo neslyšel. Nebýt toho mého „nudna“, nebyly by ani ostré hrany vašich vět.
Sylvie ››››››››
Ze židlí to vaše ušlechtilé „nudno“ zvedalo jenom zadky v univerzitních seminářích.
Virginie ››››››››
Zato všechny zadky.
Sylvie ››››››››
Ano. Všechny tři zadky!
Virginie ››››››››
Ale jaké to byly zadky!
Sylvie ››››››››
Mě četly davy.
Spací vady, Mrknutí druhé: Přestárlá liška[16]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ V době uvedení hry v roce 2010 byla Ivana Trumpová (1949—2022) stále naživu. Denemarková jí dokonce poslala dotaz, zda může její postavu ve své hře použít.[15]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Spací vady (Dvacet pět mrknutí Oka) - Divadlo Na zábradlí. www.i-divadlo.cz [online]. [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d KŘÍŽ, Jiří P. Spací vady – marné Zábradlí vnady. www.novinky.cz [online]. 2010-10-22 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c GEATWICK, Jane. Úspěšné divadelní Spací vady spisovatelky Radky Denemarkové. citarny.com [online]. 2013-03-06 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Inscenace Divadla Na zábradlí od roku 1958 [online]. [cit. 2025-01-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f SOPROVÁ, Jana. Premiéra hry Spací vady v pražském Divadle Na zábradlí. Český rozhlas Vltava [online]. 2010-10-22 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Spací vady [online]. [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Spací vady vás zacyklí v čase a infiltrují do jiného prostoru. Rozhodně při nich neusnete. TOPZINE.cz [online]. 2011-03-05 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online.
- ↑ DENEMARKOVÁ, Radka. Spací vady. 1. vyd. Praha: Akropolis, 2012. 216 s. ISBN 978-80-7470-006-4.
- ↑ Spací vady – Radka Denemarková. web.archive.org [online]. 2022-07-06 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Spalne hibe: (trideset trenov Očesa) - Dobre knjige [online]. [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (slovinsky)
- ↑ DENEMARKOVÁ, Radka. Spací vady | Akropolis. [s.l.]: Akropolis Dostupné online.
- ↑ a b c d e f NOVÁK, Radomil. Čekání na gesto milosti. Časopis Host [online]. Duben 2013 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. Dostupné také na: [1].
- ↑ SÍČOVÁ, Eva. Divadlo Na zábradlí v prosinci: Z programu zmizí dvě inscenace. TOPZINE.cz [online]. 2012-12-03 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d RESLOVÁ, Marie. Sebevraždy a deprese naplnily první divadelní hru Radky Denemarkové. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2014-11-20 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
- ↑ DOLEČEK, Jaroslav. Světová premiéra hry Radky Denemarkové Spací vady v Divadle Na zábradlí. Vltava [online]. 2010-10-18 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
- ↑ DENEMARKOVÁ, Radka. Spací vady. 1. vyd. Praha: Filip Tomáš – Akropolis, 2012. ISBN 978-80-7470-007-1.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VALÁŠKOVÁ, Kateřina. Křesťanské motivy ve vybraných českých hrách po roce 1990. Brno, 2017 [cit. 2025-01-09]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Libor Vodička. Dostupné online.