Přeskočit na obsah

Sousoší Olivetské hory (Olomouc)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sousoší Olivetské hory
Základní údaje
Autorstředoevropský (pražský sochař)
Rok vzniku30. léta 15. století
Umělecký směrpozdní gotika
Popis
Materiálmladějovský pískovec
Umístění
UmístěníMuzeum Umění Olomouc/Arcidiecézní muzeum, kopie ve výklenku na jižní straně kostela sv. Mořice
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kopie sousoší Olivetské hory u jižní stěny kostela svatého Mořice

Sousoší Olivetské hory v kostele svatého Mořice v Olomouci je jedna z nejvýznamnějších památek pozdně gotického sochařství v českých zemích.

Sousoší sestávající ze čtyř samostatných soch – sedících apoštolů Petra, Jana a Jakuba a modlícího se Krista – bylo vytvořeno pravděpodobně ve 30. letech 15. století z mladějovského pískovce. Jeho autorem je neznámý středoevropský či přímo pražský sochař, tvořící nejspíše pod vlivem porýnského nebo jihonizozemského umění.

Jednotlivé sochy byly původně polychromované, byly zhotoveny v pestrých barvách – červené, modré, zelené a bílé. Právě objev zbytků polychromie při restaurování v 90. letech 20. století umožnil stanovit dobu vzniku sousoší do doby o mnoho let dřívější, než se všeobecně soudilo.

Sousoší, které je považováno za vůbec první evropské sochařské ztvárnění Krista na Olivetské hoře, bylo nejspíše původně umístěno na dnes již neexistující hřbitovní zdi kolem kostela svatého Mořice. Pravděpodobně koncem 19. století bylo sousoší umístěno na kamenný podstavec u jižní zdi Svatomořického kostela. Dnes se originál, jenž je ve vlastnictví římskokatolické farnosti u sv. Mořice nachází v kapli svatého Jana Křtitele ve Zdíkově paláci, který je součástí expozice Arcidiecézního muzea v Olomouci. Na původní postavec byla v roce 2007 umístěna jeho kopie.

Významná data

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]


Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]