Sociální žádoucnost
Sociální žádoucnost, též sociální desirabilita či zřídkavě sociální deziderabilita[1] (anglicky social-desirability bias) je tendence lidí prezentovat se lépe, než jací ve skutečnosti jsou. Tento bias poprvé zaznamenali sociologové u dotazníkových šetření, v nichž respondenti přikrášlovali své odpovědi tak, aby byli viděni v lepším světle. Respondenti tedy mají sklon upozaďovat a zamlčovat své neřesti (vnímané společností jako nežádoucí) a naopak vyzdvihovat a zveličovat své ctnosti (vnímané jako žádoucí).
Mimo výzkum v sociologii a psychologii se tento jev vyskytuje ve veřejném projevu, například v politice. V případech, kdy lež zní lépe než pravda, mají lidé sklon ke lhaní.[2] Politici tak často zastávají postoje, které nejsou ekonomicky racionální, ale zato zní dobře.[3][4]
Témata zkreslená sociální žádoucností
[editovat | editovat zdroj]Některá témata, zejména ta, která jsou ve společnosti tabuiozovaná, jsou náchylnější ke zkreslení sociální žádoucností. Výzkumníci tak k nim musí přistupovat s obezřetností a použít metody vylučující vliv sociální žádoucnosti.
Známé příklady takových témat jsou:
- schopnosti
- typ osobnosti[5]
- sexuální chování
- užití drog
- příjmy, jež jsou často zveličované (pokud jsou nízké) nebo snižované (pokud jsou vysoké)
- pocity nízkého sebevědomí nebo bezmoci, často popírané
- vylučování, které je pro respondenty často nepříjemné diskutovat
- dodržování správného dávkování léků, často zveličováno
- plánování rodičovství, včetně používání antikoncepce a potratů[6][7]
- náboženství, kterému se respondenti často vyhýbají nebo je pro ně nepříjemné[8]
- patriotismus, často zveličován, nebo popírán spolu s obavami na odsudek ostatních
- bigotnost a netolerance, často popírány
- intelektuální úspěchy, často zveličované
- fyzický vzhled, buď zveličován nebo bagatelizován
- násilné činy (ať už skutečné, nebo v představách), často popírány
- indikátory dobročinnosti nebo vlídnosti, často zveličovány
- nelegální jednání, často popíráno
- účast u voleb[9][10][11][12]
- podpora krajně pravicových stran[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KŘÍŽOVÁ, Lucie. Praha, 2018 [cit. 2025-01-13]. 62 s. bakalářská práce. Katedra psychologie Pedagogické fakulty, Univerzita Karlova. Vedoucí práce Marek Preiss. s. 9. Dostupné online.
- ↑ Social Desirability Bias vs. Intelligence Research
- ↑ Demagoguery Explained
- ↑ Social Desirability Bias vs. Punishment
- ↑ EDWARDS, Allen. The social desirability variable in personality assessment and research. New York: The Dryden Press, 1957.
- ↑ STUART, Gretchen S.; GRIMES, David A. Social desirability bias in family planning studies: A neglected problem. Contraception. 2009, s. 108–112. doi:10.1016/j.contraception.2009.02.009. PMID 19631784.
- ↑ SEDGH, Gilda; KEOGH, Sarah C. Novel approaches to estimating abortion incidence. Reproductive Health. 2019-04-18, s. 44. doi:10.1186/s12978-019-0702-0. PMID 30999917.
- ↑ PRESSER, Stanley; STINSON, Linda. Data Collection Mode and Social Desirability Bias in Self-Reported Religious Attendance. American Sociological Review. 1998, s. 137–145. doi:10.2307/2657486. JSTOR 2657486.
- ↑ BRIAN, Duff; HANMER, Michael J.; PARK, Won-Ho; WHITE, Ismail K. Good Excuses: Understanding Who Votes With An Improved Turnout Question. Public Opinion Quarterly. 2007, s. 67–90. doi:10.1093/poq/nfl045.
- ↑ HANMER, Michael J.; BANKS, Antoine J.; WHITE, Ismail K. Experiments to reduce the over-reporting of voting: A pipeline to the truth. Political Analysis. 2013, s. 130–141. doi:10.1093/pan/mpt027.
- ↑ MORIN-CHASSÉ, Alexandre; BOL, Damien; STEPHENSON, Laura B.; LABBÉ ST-VINCENT, Simon. How to survey about electoral turnout? The efficacy of the face-saving response items in 19 different contexts. Political Science Research and Methods. 2017, s. 575–584. Dostupné online. doi:10.1017/psrm.2016.31. S2CID 148277964.
- ↑ MORIN-CHASSÉ, Alexandre. How to Survey About Electoral Turnout? Additional Evidence. Journal of Experimental Political Science. 2018, s. 230–233. doi:10.1017/XPS.2018.1. S2CID 158608425.
- ↑ VALENTIM, Vicente. The Normalization of the Radical Right: : A Norms Theory of Political Supply and Demand. New York: Oxford University Press, 2024. ISBN 9780198926740.
