Sulfid cíničitý
(přesměrováno z SnS2)
| Sulfid cíničitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Sulfid cíničitý |
| Anglický název | Tin (IV)sulfide tin disulfide stannic sulfide |
| Německý název | Zinn(IV)-sulfid |
| Sumární vzorec | SnS2 |
| Vzhled | Zlatě žlutý prášek bez zápachu |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1315-01-1 |
| PubChem | 15238661 |
| SMILES | S=[Sn]=S |
| InChI | InChI=1S/2S.Sn |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 182,81 g/mol |
| Teplota tání | <680 °C |
| Hustota | 4,50 g/cm3 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kosočtverečná |
| Koordinační geometrie | oktaedrická |
| Bezpečnost | |
| NFPA 704 |  0
1
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sulfid cíničitý je anorganická sloučenina se vzorcem SnS2. Vzácně se vyskytuje v přírodě jako minerál berndtit.[1]
Struktura
[editovat | editovat zdroj]Sulfid cíničitý krystalizuje ve stejné struktuře jako CdI2.[2]
Příprava
[editovat | editovat zdroj]SnS2 se vysráží jako hnědá sraženina po přidání H2S do roztoků cíničitých solí.
Reakce
[editovat | editovat zdroj]Sulfid cíničitý reaguje se sulfidy za vzniku thiocíničitanů se vzorcem [SnS2]m[S]n2n− .
Použití
[editovat | editovat zdroj]Krystalický sulfid cíničitý se používá v dekorativních nátěrech.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tin(IV) sulfide na anglické Wikipedii.
- ↑ Vaughan, D. J.; Craig, J. R. "Mineral Chemistry of Metal Sulfides" Cambridge University Press, Cambridge: 1978. ISBN 0-521-21489-0.
- ↑ Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.
- ↑ Holleman, A. F.; Wiberg, E. "Inorganic Chemistry" Academic Press: San Diego, 2001. ISBN 0-12-352651-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sulfid cíničitý na Wikimedia Commons
