Přeskočit na obsah

Slovanské hrnčířské značky

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hrnčířské značky
Antropomorfní hrnčířská značka z velkomoravského centra v Mikulčicích
Výskyt ve střední Evropě
Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Německo, Polsko
Chronologie
konec 8. – průběh 15. století n. l.
Funkce
Neznámá

Označování den keramických nádob reliéfními symboly je široce rozšířeným projevem slovanské hmotné kultury raného a vrcholného středověku. Ačkoliv první archeologické nálezy hrnčířských značek ze středoevropského regionu pocházejí již z poloviny 19. století[1], účel značení není i přes enormní badatelské úsilí dosud zcela uspokojivě vysvětlen. Odhalení významu hrnčířských značek je tak některými archeology považováno za archeologickou hádanku století.[2]

Výskyt a původ zvyku

[editovat | editovat zdroj]

Ve východní části střední Evropy se značená keramika objevuje nejprve v Karpatské kotlině, a to na konci 8. století n. l.[3] Ojedinělé doklady ze Slovenska a Maďarska se však datují nejspíše již o století dříve.[4] Odtud pak zvyk značit dna nádob patrně proniká na území dnešního Česka. Hrnčířské značky se objevují nejprve na Moravě, a to již na časně slovanské keramice přelomu 8. a 9. století, jak je patrno například z nálezu na Pohansku u Břeclavi.[5] V průběhu 9. století se obyčej postupně šíří a dna s reliéfními symboly z tohoto období jsou archeology běžně nalézána i v dalších dobových moravských centrech, stejně jako na venkovských lokalitách. V Čechách se fenomén objevuje paralelně s šířením velkomoravské kultury zhruba od 2. poloviny 9. století.[6] Přežívá kolaps Velké Moravy na počátku 10. století a v plné síle přetrvává v Čechách i na Moravě až do 13. století, kdy se z archeologických nálezů začíná postupně vytrácet. Posledními nálezy hrnčířských značek archeologové disponují z 15. století.[7][8]

Nad původem zvyku značení den nádob nepanuje dosud úplná badatelská shoda. Proti názoru archeologa Antona Točíka, že tento obyčej byl do Karpatské kotliny zavlečen saltovo-majackou kulturou z jižního Ruska někdy v průběhu 8. století n. l.[3] se postavil archeolog a etnograf Karel Černohorský, který připomněl starší slovenské a maďarské nálezy a původ jevu hledal už někdy v 5. století n. l. u alanské kultury ústřední části severního Kavkazu.[4] Nicméně ani tento výklad se v současné době nejeví jako zcela uspokojivý, jelikož dna nádob se značkami byly archeology objevena i v prostoru východních Alp, kde místní slovanské populace v průběhu 6. století n. l. techniku značení přebírají nejspíše od původního římsko-provinciálního obyvatelstva.[9][10] Zdroj tohoto zvyku pronikajícího v raném středověku do střední Evropy tak nebyl dosud spolehlivě identifikován.

Technika značení

[editovat | editovat zdroj]
Způsob otištění značky ze dna kruhu do dna nádoby.[11]

Charakteristickým projevem hrnčířských značek je výskyt sérií identických reliéfních otisků,[12][13] které archeology přivedly k závěru, že původní předloha musela být užívána opakovaně a vyskytovala se tak nejpravděpodobněji jako rytina přímo na disku hrnčířského kruhu. Z něj se pak otiskla do dna nádoby při její výrobě.[11] Vzhledem ke skutečnosti, že značen byl jen malý podíl nádob (valná většina nádob byla bez značky či jen s otiskem osy kruhu[7]) a že z raně středověkého období neexistují doklady odřezávání den z hrnčířských kruhů (které by otištěnou značku odstranilo), musel být tento disk kruhu odnímatelný a nahraditelný dalšími obdobnými disky bez značek. Tyto předpoklady archeologů potvrzovalo i etnografické bádání, které existenci archaických typů hrnčířských kruhů s odnímatelnými disky, stejně jako hrnčířů pracujícími s několika takovými disky, zachytilo v živé kultuře ještě na počátku 20. století.[14][15]

V současné době se tak archeologické bádání shoduje na tom, že rytými, ať již jednoduššími, či složitějšími symboly byly opatřovány samotné kruhy středověkých hrnčířů. Některé původně jednodušší symboly, jak ukazuje vyhodnocení některých archeologických lokalit, byly v průběhu užívání dodatečně upravovány, čímž vznikaly symboly stále složitější.[16][17]

Teorie o účelu hrnčířských značek

[editovat | editovat zdroj]

Účel značení den nádob nebyl archeology nikdy zcela vysvětlen. Za období více než 150 let, během něhož národopisci a posléze i profesionální badatelé hrnčířské značky na dnech slovanských nádob zkoumají, bylo formulováno několik hypotéz o jejich funkci v raně a vrcholně středověké společnosti. Tyto hypotézy je v zásadě možno rozdělit do dvou, respektive tří, skupin.

První skupina uvažuje o magické či apotropaické funkci zobrazených symbolů. Podle ní mají rytiny a jejich otisky zajistit úspěch výrobního procesu, trvanlivost obsahu nádoby, případně zlepšit kvalitu nádoby samotné. V tuzemské archeologii byl zastáncem této funkce značek především archeolog Zdeněk Váňa.[18][19]

Druhá skupina názorů se na problematiku dívá ekonomickou perspektivou. Značky měly podle badatelů spadajících do této názorové skupiny význam pro vztah producenta a spotřebitele. Měly to být symboly reprezentující jednotlivé dílny, či naopak identifikující zákazníka, pro něhož byly nádoby určeny.[20][17][21]

Trochu upozaděna dnes zůstává starší hypotéza o čistě praktickém účelu značek, byť má také částečnou oporu v etnografii. Podle ní měly značky sloužit pro lepší centrování hrnčířské hlíny a zabraňovat jejímu sklouzávání z otáčejícího se hrnčířského kruhu.[22][4]

Každá z výše uvedených skupin hypotéz má nejspíše svoji vědeckou hodnotu. Zatímco hypotézy o magické či apotropaické funkci značek vysvětlují symbolickou pestrost využitých motivů, ekonomický přístup ozřejmuje malý podíl značených nádob (pro označení celé várky stačilo umístit značku jen na jednu nebo několik málo nádob) a interpretuje také některými archeology zachycené zesložiťování vzorů (má být projevem generačního předávání dílny - každá nová generace hrnčířů si k původní rytině přidala nový prvek). Vyloučena není ani praktická funkce rytin v hrnčířských kruzích, které mohly usnadňovat výrobní proces. Prezentované názorové proudy spolu ve skutečnosti nejsou v rozporu a mohou odrážet různé úhly pohledu na komplexní roli hrnčířských značek v minulosti.[23]

Mapování identických hrnčířských značek

[editovat | editovat zdroj]
Soubor identických značek z velkomoravského centra v Mikulčicích (9. století).[13]

I přes těžkosti shah o vysvětlení původního účelu hrnčířských značek je pro archeology tento pramen cenným zdrojem informací. Prostřednictvím mapování identických značek jsou schopni zkoumat rysy středověké ekonomiky nezachycené dostatečně písemnými prameny - především charakter organizace produkce a distribuce spotřebního zboží. Z něj je pak možno usuzovat na obecnější rysy dobové ekonomiky. Výchozím předpokladem tohoto zkoumání je, že identická značka na dně nádoby vzniká otiskem do stejné rytiny na stejném hrnčířském kruhu. Dvě nádoby s identickou značkou tak s největší pravděpodobností pocházejí z rukou jednoho hrnčíře a tedy i jedné hrnčířské dílny. Cílem výzkumu je tak rozpoznání identických značek a mapování jejich geografického rozptylu. Tímto způsobem je možno rekonstruovat distribuční síť hrnčířské dílny, stejně jako vymezit prostor, v rámci nějž byly výrobky jedné dílny využívány a spotřebovány.

Takto zpracované soubory hrnčířských značek v minulosti čeští archeologové využili k úvahám nad organizací hrnčířské výroby ve středních Čechách[24], v přemyslovském centru ve Staré Boleslavi[25], či velkomoravském centru na Pohansku u Břeclavi.[12] Dosud největší vyhodnocená kolekce hrnčířských značek (více než 600 ks) pak napomohla modelovat tržní systém jádra Velké Moravy a lépe pochopit organizaci produkce dobových moravských center a jejich hospodářských zázemí.[13] Adekvátně vyhodnocený však stále zůstává jen zlomek nalezených hrnčířských značek, bádání tak disponuje velkým potenciálem i do budoucna.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ČERNOHORSKÝ, Karel. Keramika a feudalismus. Český lid. 1953, roč. 40, s. 21–31. 
  2. ↑ BUKO, Andrzej. The Archaeology of Early Medieval Poland. Leiden: Brill, 2008. ISBN 978-90-04-16230-3. S. 383. 
  3. ↑ a b TOČÍK, Anton. Keramika so značkami na dne zo slovansko-avarských pohrebísk na juhozápadnom Slovensku. Památky archeologické. 1962, roč. 53, čís. 2, s. 347–380. 
  4. ↑ a b c ČERNOHORSKÝ, Karel. Otisky osy a otisky disku na časněstředověké keramice. Acta Musei Moraviae. Scientiae sociales. 1974, roč. 59, s. 43–96. 
  5. ↑ DOSTÁL, Bořivoj. Břeclav-Pohansko IV. Velkomoravský velmožský dvorec. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1975. S. 134, tab. 76:20. 
  6. ↑ VARADZIN, Ladislav. Značky na dnech keramických nádob ve středověku. Studia Mediaevalia Pragensia. 2005, roč. 5/2004, s. 165–199. Dostupné online. 
  7. ↑ a b NEKUDA, Vladimír. Nálezy středověkých hrnčířských pecí na Moravě. Acta Musei Moraviae, Scientiae sociales. 1963, roč. 48, s. 57–84. 
  8. ↑ RICHTEROVÁ, Květa. Příspěvek k datování středověké keramiky v Čechách. Památky archeologické. 1956, roč. 47, s. 171–186. Dostupné online. 
  9. ↑ CIGLENEČKI, Slavko. Tinje nad Loko pri Žusmu. Poznoantična in zgodnjesrednjeveška naselbina. Ljubljana: ZRC SAZU, 2000. ISBN 961-6358-18-9. (slovinsky, německy) 
  10. ↑ LADSTÄTTER, Sabine. Die materielle Kultur der Spätantike in den Ostalpen. Eine Fallstudie am Beispiel der westlichen Doppelkirchenanlage auf dem Hemmaberg. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 2000. ISBN 3-7001-2899-1. 
  11. ↑ a b RYBAKOV, Boris A. Remeslo Drevnej Rusi (Ремесло Древней Руси). Moskva: Izdatelʹstvo Akademii Nauk SSSR, 1948. S. 170–171, Rys. 33. 
  12. ↑ a b HLAVICA, Michal. Značky na dnech nádob z Pohanska u Břeclavi, Nechvalína a Prušánek a metoda jejich dokumentace. In: MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk; KLÁPŠTĚ, Jan. Workshopy ke středověké a novověké keramice: Panská Lhota 2015. Brno: Masarykova Univerzita, 2016. Dostupné online. ISBN 978-80-210-8151-2. S. 25–45.
  13. ↑ a b c HLAVICA, Michal. Fragmenty Velké Moravy. Hrnčířské značky jako nástroj výzkumu společenské a politické komplexity Moravy 9. století. Brno: Archeologický ústav AV ČR, Brno, 2023. Dostupné online. 
  14. ↑ ČURČIĆ, Vejsil. Lončarstvo u Orubici na Savi, kotar Bos. Gradiška (Лончарство у Орубици на Сави, котар Бос. Градишка). Glasnik Zemaljskog muzeja u Bosni i Hercegoviny. 1910, roč. 22, s. 25–40. 
  15. ↑ BOBRINSKIJ,, Aleksandr A. Drevnerusskij gončarnyj krug (Древнерусский гончарный круг). Sovetskaja archeologija (Советская археология). 1962, čís. 3, s. 33–52. Dostupné online. 
  16. ↑ RYBAKOV, Boris A. Remeslo Drevnej Rusi (Ремесло Древней Руси). Moskva: Izdateľstvo Akademii Nauk SSSR, 1948. S. 178, Rys. 35. 
  17. ↑ a b KOŁOSÓWNA, Zoja. Z badań nad znakami garncarskimi z okresu wczesnodziejowego. Slavia Antiqua. 1950, roč. 2, čís. 2, s. 438–452. 
  18. ↑ VÁŇA, Zdeněk. Značky na keramice ze slovanských hradišť v Zabrušanech a v Bílině, okr. Teplice. Archeologické rozhledy. 1973, roč. 25, s. 196–217. Dostupné online. 
  19. ↑ VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. Dostupné online. ISBN 80-7038-187-6. S. 183–190. 
  20. ↑ RYBAKOV, Boris. Remeslo Drevnej Rusi (Ремесло Древней Руси). Moskva: Izdateľstvo Akademii Nauk SSSR, 1948. S. 163–182. 
  21. ↑ KOŁOS-SZAFRAŃSKA, Zoja. Z badań nad znakami gancarskimi z terenu ziem polskich. Wiadomości Archeologiczne. 1953, roč. 19, čís. 2–4, s. 180–197. 
  22. ↑ ŠNAJDR, Ludvík. Pokus roztřídění nádob hrobových. Památky archeologické. 1878, roč. 10, s. 350–352, 742–746. 
  23. ↑ HLAVICA, Michal. Značky na dnech keramických nádob z Břeclavi-Pohanska v kontextu raně středověkého hrnčířství. Brno: Magisterská diplomová práce (ÚAM FF MU), 2014. Dostupné online. S. 28–29. 
  24. ↑ SLÁMA, Jiří. Příspěvek k dějinám českého hrnčířství 9. a 10. století. Acta Musei Nationalis Pragae. 1970, roč. 24, čís. 1/2, s. 157–165. 
  25. ↑ VARADZIN, Ladislav. Značky na dnech keramických nádob ze Staré Boleslavi. Archeologické rozhledy. 2007, roč. 59, čís. 1, s. 53–79. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slovanské_hrnčířské_značky&oldid=24255383“