Slova ustanovení

Slova ustanovení Nejsvětější svátosti (latinsky verba institutionis, narratio institutionis, narace nebo jen institutio – instituce) jsou jednou z nejdůležitějších částí eucharistické modlitby.

Původ

Upomínají na řeč, kterou pronesl Ježíš Kristus při poslední večeři ke dvanácti apoštolům, nejedná se však o jeho doslovný překlad podle některého ze synoptických evangelií – Mt 26, 26–29 (Kral, ČEP), Mk 14, 22–25 (Kral, ČEP), Lk 22, 19–20 (Kral, ČEP) – ani z 1K 11, 24–25 (Kral, ČEP).

Význam

Podle víry římskokatolické církve při nich dochází k proměňování, které se ve východních církvích váže na epiklezi.

Místo v liturgii

V římském ritu jsou součástí mešního kánonu. V anafoře Addaie a Mariho, užívané ve východosyrské liturgii, instituce zcela chybí, v malabarském ritu je pronášena až po anafoře v rámci modliteb při lámání chleba.

V noci, kdy se za nás vydal, vzal při večeři chléb, vzdal ti díky a požehnal, lámal, dával svým učedníkům a řekl:

VEZMĚTE A JEZTE Z TOHO VŠICHNI: TOTO JE MOJE TĚLO, KTERÉ SE ZA VÁS VYDÁVÁ.
Po večeři vzal také kalich, vzdal ti díky a požehnal, dal svým učedníkům a řekl:

VEZMĚTE A PIJTE Z NĚHO VŠICHNI: TOTO JE KALICH MÉ KRVE, KTERÁ SE PROLÉVÁ ZA VÁS A ZA VŠECHNY NA ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ. TOTO JE SMLOUVA NOVÁ A VĚČNÁ. TO KONEJTE NA MOU PAMÁTKU.

slova ustanovení ve třetí eucharistické modlitbě

Související články

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.