Slepičák
Slepičák je zástupce plemene holuba domácího, které je charakteristické zvětšením hrudi ptáka až do té míry, že se tvarem těla podobá slepici. Plemenná skupina slepičáků je nepočetná, avšak vyhraněná a jednotlivá plemena jsou si značně podobná.
Jsou podobní užitkovým plemenům a stejně jako oni mají kořeny v čistě užitkového zaměření chovu. V anglicky mluvících zemích je skupina slepičáků označovaná jako utility pigeons, tedy užitkoví holubi. V češtině se však užitkovými holuby obvykle myslí plemenná skupina, která je v zahraničí pojmenovaná holubi tvaru či holubi formy.
Slepičáci jsou charakterističtí utvářením těla. Jejich trup je vodorovně nesený a hrudní partie jsou obzvláště vyvinuté. Ocas je relativně krátký a mírně až kolmo vztyčený. Původní užitkoví slepičáci měli kratší a silný krk, mírně protáhlý trup, kratší a jen lehce vztyčený ocas a středně vysoké nohy.[1] Následně u některých plemen převážil exteriérový směr šlechtění, došlo ke zkrácení trupu a prodloužení krku i nohou a mezi současné slepičáky patří holubi s nejdokonalejšími a nejzvláštnějšími tělesnými tvary vůbec.[2] V seznamu plemen EE je plemenné skupině slepičáků vyhrazena číselná řada 0200.
Plemena slepičáků v seznamu EE
[editovat | editovat zdroj]Florentýnský slepičák
[editovat | editovat zdroj]
Florentýnský slepičák, též florentský slepičák, florentský holub nebo florentýn, je nejstarším plemenem slepičáků. Je to velký a těžký holub s širokou a vypjatou hrudí, krátkými zády a výrazně zvednutým ocasem. Krk je silný a dlouhý, kratší však než u maltézského holuba. Nohy jsou dlouhé a silné. Florentýn se chová v pštrosí kresbě, základní barva opeření je bílá, barevná je hlava s obojkem, štíty křídel a ocas. Kvůli své velikosti florentský slepičák špatně létá. V seznamu plemen EE má číslo 0201.
.jpg)
Vídeňský slepičák
[editovat | editovat zdroj]Vídeňský slepičák, též vídeňský slepičák straka[1] nebo prostě slepičák,[2] je velký, impozantně působící holub. Má dlouhý, štíhlý a vzpřímeně nesený krk a orlí hlavu: Zobák je klopený, silný a dlouhý. Linie hlavy a zobáku by neměla být ničím rušena. Hřbet je široký a krátký, křídla mírně odstávají od těla a zdůrazňují tak šířku hrudi ptáka. Ocas je nesen níže než u florentýna, nejvíce pod úhlem 35°. Nohy jsou velmi dlouhé, silné a rovné. Celková výška ptáka je asi 45 cm.[3] Zvláštností vídeňského slepičáka je jeho kresba: celá hlava a náprsenka sahající až k hrudní kosti je barevná, stejně tak štíty křídel a ocas včetně podocasního klínu. Od kořene zobáku se po celém temeni až do záhlaví táhne 3–5 cm široká bílá pěšinka.[3] Mezi barevnou náprsenkou a barevným ohbím křídel je asi 1 cm široká bílá mezera, bílé jsou také ruční letky.[3] V seznamu plemen EE má číslo 0202.
Maltézský slepičák
[editovat | editovat zdroj]Maltézský slepičák, též maltézský holub nebo maltézan, je staré, původně užitkové plemeno, které je v současné době exteriérově nejdokonalejším a nejextrémněji prošlechtěným plemenem slepičáků.[2] Společně s vídeňským slepičákem je ze všech slepičáků nejvyšší.[4] Vyznačuje se velmi dlouhým vzpřímeným krkem, co nejkratším vodorovně neseným trupem a krátkým ocasem, který s tělem svírá úhel 90°. Nohy jsou velmi dlouhé a štíhlé. Nejlepší holubi jsou až 40 cm vysocí.[4] Maltézský slepičák je špatný letec, kterého lze chovat jen v nízce položených holubnících, nejvhodnější je zahradní voliéra. V seznamu plemen EE má číslo 0203.
.jpg)
King
[editovat | editovat zdroj]King je moderní plemeno vyšlechtěné ve Spojených státech. Cílem bylo získat velká jatečná holoubata v intenzivním chovu. Je to nejtěžší plemeno holubů, běžně dosahuje hmotnosti kolem jednoho kilogramu,[2] velcí ptáci dorůstají do hmotnosti 1 100–1 400 g,[2] mladá zvířata mají 870–1 080 g.[1] Postupem času došlo k rozdělení na dva užitkové směry: užitkový king je spíše menší, stále velkého tělesného rámce, je velmi plodný, což je kromě hmotnosti další podmínka užitkovosti holuba, a nejčastěji je bílý. U výstavního kinga je cílem co největší hmotnosti i na úkor plodnosti.[2] Je to mohutný holub s krátkým, širokým a hlubokým tělem, jehož spodní část je formovaná do charakteristické kolíbky. Je špatným letcem vhodným pro voliérový chov. V seznamu plemen EE má číslo 0204.
Modena
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Modena, též anglický modena[5] je středně velké plemeno zaoblených tvarů. Jeho tělo je krátké a široké, křídla kratší a ocas téměř kolmo nesený. Krk a nohy jsou ve srovnání s jinými plemeny slepičáků spíše kratší. Je to živý a plodný holub, vhodný pro volný i voliérový chov. V seznamu plemen EE má číslo 0205.
Modenka
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Modenka, též modenský slepičák[1], podle německého vzorníku německý modeňák[6][7] je nejmenší plemeno slepičáků. I mezi ostatními plemeny holubů patří k těm menším, nedosahuje větší hmotnosti než 400 g.[6] Modenka má zaoblené tělo s širokou a klenutou hrudí, záda jsou široká, krátká a mírně prohnutá a ocas je nesen pod úhlem 45°. Krk je středně dlouhý a nohy rovné a vyšší. Modenky se chovají ve značném množství barevných a kresebných rázů. V seznamu plemen EE má číslo 0206.
Italská modenka triganino
[editovat | editovat zdroj]
Italská modenka triganino je předkem modeny i modenky,[8] mimo Itálii je však chována jen minimálně. Pochází z okolí města Modena, kde se chovala už ve 14. století.[9] Je to holub hravý letem, který byl používán též jako holub poštovní na krátké vzdálenosti. Je to malý holoubek živého temperamentu a vyvážených tělesných tvarů, tělo je zaoblené s širokohu hrudí, záda jsou spíše kratší a ocas mírně nahoru nesený. Nohy jsou vysoké a štíhlé. Italská modenka triganino dobře a rychle létá a ve vzduchu dokáže rychle měnit směr. V současnosti je to ohrožené plemeno. V seznamu plemen EE má číslo 0207.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII Plemena holubů, s. 92.
- ↑ a b c d e f TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 52-54 s. Kapitola Slepičáci, s. 97.
- ↑ a b c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Vídeňský slepičák, s. 152.
- ↑ a b PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Maltézský slepičák, s. 150.
- ↑ PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Modena, s. 146.
- ↑ a b PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Modenka, s. 144.
- ↑ BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 33.
- ↑ Razze derivate [online]. Klub chovatelů italské monenky triganino [cit. 2013-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-18. (italsky)
- ↑ Colombo Triganino Modenese - Atlante delle razze di Colombi o Piccioni [online]. Agraria.org - Istruzione Agraria online [cit. 2013-06-14]. Dostupné online. (italsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s.
- BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s.
- BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu slepičák na Wikimedia Commons - Klub chovatelů slepičáků Archivováno 9. 7. 2012 na Wayback Machine.
