Sklárna v Bedřichově
| Sklárna v Bedřichově | |
|---|---|
.jpg) Pozůstatky zaniklé sklářské huti v Bedřichově | |
| Účel stavby | |
výroba skla | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1598 |
| Zánik | na začátku 19. století |
| Stavebník | sklářský mistr Petr Wanderer (Wander) |
| Poloha | |
| Adresa | Bedřichov, okres Jablonec nad Nisou,  Česko |
| Souřadnice | 50°47′41,56″ s. š., 15°8′41,32″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 103998 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sklárna v Bedřichově v Jizerských horách byla jednou z historických sklářských hutí na severu Čech. S jejím provozem byl po dobu dvou století spjat rozvoj Bedřichova, horské obce v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji. Pozůstatky sklárny jsou evidovány jako cenná archeologická lokalita a jsou zapsány v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Podle dobových dokumentů jistý Petr (či Pether) Wanderer, též zmiňovaný zkráceně jako Petr Wander, v roce 1598 podal k majiteli libereckého panství Melchiorovi z Redernu žádost, aby mu bylo povoleno založit osadu „na jistém místě v horách panství libereckého, aby tam průsvitné tabule vyráběti mohl“.[2] Majitel panství žádosti vyhověl a sklářský mistr Petr Wanderer mohl založit nedaleko pramenů Bílé Nisy[3] svou sklářskou huť. Kolem huti brzy vznikla nová vesnice Friedrichswald (Bedřichov), pojmenovaná pravděpodobně po některém z příslušníků rodu pánů z Redernu - buď po Melchiorově otci Friedrichovi I. z Redernu, nebo po Melchiorově bratrovi Friedrichovi II. z Redernu.[2]
První písemná zmínka o existenci vesnice je z roku 1602. Tímto dokumentem je kupní smlouva mezi Petrem Wandererem a hraběnkou Kateřinou z Redernu, rozenou Šlikovou, vdovou po Melchiorovi z Redernu, který zemřel na následky morové nákazy v roce 1599. Na základě uvedené smlouvy Kateřina z Redernu jménem svým i svého nezletilého syna Krištofa prodala skelnou huť v Bedřichově spolu s lesními a dalšími pozemky v okolí sklářskému mistru Petru Wandererovi. Zároveň na základě této smlouvy Petr Wanderer a jeho dědicové získali povolení těžit dřevo v lesích frýdlantského a libereckého panství a pálit z něj potaš pro výrobu skla. Smlouva obsahovala i další výhody pro kupující, jako právo rybolovu v Nise, Kamenici a dalších místních říčkách, právo vařit pivo, postavit v Bedřichově mlýn a pilu či osvobození od robotních povinností pro dělníky, pracující ve sklářské huti.[2]
.jpg)
Petr Wanderer, který vykonával v Bedřichově 15 let úřad rychtáře, v roce 1618 prodal huť svému synovi Jiřímu Wandererovi. Ten ji o dva roky později prodal Janu (Hansi) Hänischovi. Sklářské rodině Hänischů patřila huť do roku 1706, kdy ji převzal Eliáš Lehman, který se oženil s vdovou po předchozím majiteli.[2] V roce 1711 huť zcela vyhořela, byla však na stejném místě vybudována znovu.[1] V roce 1752 sklárnu koupil Jan Josef Kittel, syn stejnojmenného sklářského mistra z Falknova u České Kamenice. Jan Josef Kittel se nejen úspěšně postaral o provoz bedřichovské sklárny, ale navíc nedaleko odtud na pozemcích libereckého panství vybudoval v letech 1756–1757 další sklárnu, zvanou Nová louka. V roce 1769 získal bedřichovskou sklárnu a posléze i Novou louku Leopold Jan Riedel z Antonínova u Josefova Dolu pro svého bratra Františka Antonína Riedla. Po něm se tu střídali další majitelé. Možnosti těžby dřeva se stále více omezovaly, od roku 1795 výroba skla silně upadala a na počátku 19. století, konkrétně v roce 1807, bedřichovská sklárna zcela zanikla. Kromě této sklárny, jejíž pozůstatky jsou chráněny jako kulturní památka, byly na území obce Bedřichov ještě sklárny Nová louka a Kristiánov.[2] Podle některých zmínek zde nejspíš existovala ještě čtvrtá sklářská huť, a to přímo v Bedřichově, která ale pravděpodobně zanikla již v době třicetileté války.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Podle popisu, zaznamenaného v kupní smlouvě z roku 1689, se areál sklárny skládal z vlastních sklářských provozů, dále z mlýna, stoupy a obytného domu sklářského mistra.[1] Do 21. století se z původní sklárny dochovaly pouze relikty základového zdiva, přesto se jedná o velmi cennou archeologickou lokalitu, která – jak se uvádí v dokumentaci Památkového katalogu NPÚ – nemá z hlediska terénní prezentace v Evropě obdoby.[1]
Nejlépe patrným objektem sklářské hutní haly jsou pozůstatky tavicí pece s navazující chladicí částí. Zachovalo se topeniště, kamenný kanál a zbytky kamenných základů pracovního pódia sklářských dělníků. V jiných částech někdejší hutní haly jsou patrné relikty dalších kruhových a pomocných pecí.[1] Tyto části historického sklářského provozu byly odhaleny a probádány během archeologického výzkumu, který se na této lokalitě uskutečnil v 70. letech 20. století. Kromě základů jednotlivých staveb byly nalezeny i různé sklářské polotovary, nářadí a další předměty, jak například kovové přezky nebo mince, které zde zanechali bedřichovští skláři.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Památkový katalog: Sklářská huť [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-01-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Obecní kronika: Sklárna Bedřichov - dějiny [online]. Bedřichov, okres Jablonec nad Nisou: Obecní úřad Bedřichov [cit. 2021-01-16]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Seznam. Zbytky sklářské hutě [online]. mapy.cu [cit. 2021-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Bedřichov u Jablonce nad Nisou, okr. Jablonec nad Nisou, Liberecký kraj. Novověká sklářská huť [online]. Archeologický atlas ČR [cit. 2021-01-16]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu sklárna v Bedřichově na Wikimedia Commons
