Přeskočit na obsah

Sindefendologie

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sindefendologie je vědní disciplína zabývající se sebeobranou jako svým materiálním předmětem (z esperantských slov sin = 4. pád od zvratného zájmena se, defendo = obrana).[1]

Základní principy sindefendologie položil v 50. letech 20. století Ivan Špička.[2] Sindefendologii je nadřazená alogodika, což je teoretická i praktická nauka o řešení všech typů úkorných situací. Úkornou situací je přitom míněn přechodný či trvalý stav, v němž dochází k újmě bytí. Autoři od sindefendologie odlišují sinprotektologii, což je nauka o sebeochraně. Sebeochrannými situacemi jsou míněny takové, které sice vyžadují použití násilí, ne však jeho krajní formy. Sebeobranné situace jsou pak natolik eticky a společensky závažné, že může být ospravedlněno i použití krajních forem násilí.[3]

Zájemci o sindefendologii se sdružovali v klubu Alogodos,[4] který se angažoval v zákonné úpravě používání střelných zbraní v sebeobraně[5] a v zákonné úpravě ust. § 13 trestního zákona "nutná obrana" (nyní ust. § 29 trestního zákoníku).[6]

Principy

[editovat | editovat zdroj]

Sindefendologie definuje tři postuláty sebeobrany:[1]

  1. "Bojové [používá se v nich násilí] situace, ve kterých je jejich účastník [...] (jedinec nebo malá skupina) oprávněn z důvodů eticky a společensky závažných k dosažení svého cíle použít proti jedinci nebo malé skupině krajních forem násilí, nazýváme sebeobranné."[7]
  2. "Cílem sebeobranné situace je vítězství nebo výsledek nerozhodný"[8]
  3. "Výsledek střetnutí musí v maximální možné míře záviset na činnosti [...] [obránce] [...] a jeho cena musí být minimální."[9]

Na základě těchto postulátů studuje sindefendologie různé aspekty sebeobranné situace, zejména následující:

  1. technika: jednotlivé fyzické akce použitelné v sebeobraně (údery, použití různých zbraní); autoři sindefendologie vycházejí z úderové techniky karate[1]; na základě měření reakčních dob[2] dovozují autoři nevhodnost využití krytů v sebeobraně (doba trvání úderu je srovnatelná či kratší než provedení krytu, jehož provedení však začne o reakční dobu později).
  2. taktika: chování v rámci sebeobranné situace: zde hraje hlavní roli udržení bezpečí (třetí postulát) a to až do vyřešení situace (postulát druhý), zejména pomocí techniky (ovlivněním vzniku sebeobranné situace se zabývá produkce situací, která je v širším smyslu součástí taktiky). Je popsáno šest taktických prvků (v monosignální sebeobraně jsou analogicky nazvány figurami), které zajišťují bezpečnost obránce v průběhu útočné akce (stav útočníkovy mysli se poznává z ideoaktivity, drobných fyzických projevů mentální aktivity útočníka):
    • (nultý) útočník neví, že je v sebeobranné situaci;
    • (první) útočníkova mysl spontánně celkově usnula;
    • (druhý) útočníkova mysl ulpěla na nesouvisejícím předmětu;
    • (třetí) útočníkova mysl ulpěla na akci, kterou právě dokončil;
    • (čtvrtý) útočník má blokované sensorické (zejm. zrakové) vnímání;
    • (pátý) útočník je blokován mechanicky.
  3. mentální průprava: ovlivnění stavu mysli tak, aby umožňovala uskutečnění řešení sebeobranné situace v souladu s postuláty; sem patří mj. kontrola instinktivních reakcí v sebeobranné situaci a poznání skutečných cílů vlastního jednání. [10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c ŠPIČKA, Ivan; NOVÁK, Jindřich. Úvod do sebeobrany MS-1. Praha: Ediční středisko ČVUT, 1990. ISBN 80-01-00430-9. 
  2. ↑ a b NOVÁK, Jindřich. Úvod do teorie monosignální sebeobrany. Praha: Sport. a turist.nakladatelství, 1966. 
  3. ↑ Teorie sebeobrany [online]. Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity [cit. 2013-06-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ Archiv webu klubu Alogodos ze dne 10.12.2004. www.alogodos.cz [online]. [cit. 2004-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-12-10. 
  5. ↑ Zápis z 38. schůze ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu, která se konala 26. a 27. ledna 1994
  6. ↑ Zápis z 67. schůze ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu,která se konala 14. a 15. února 1995
  7. ↑ Špička, Novák (1990), s. 1
  8. ↑ Špička, Novák (1990), s. 29
  9. ↑ Špička, Novák (1990), s. 30
  10. ↑ Špička, Novák (1990), s. 28

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sindefendologie&oldid=24249313“