Simone Veilová
| Simone Veilová | |
|---|---|
 Simone Veilová (2008) | |
| Předsedkyně Evropského parlamentu | |
| Ve funkci: 17. července 1979 – 19. ledna 1982 | |
| Předchůdce | Emilio Colombo |
| Nástupce | Piet Dankert |
| Ministryně zdravotnictví Francie | |
| Ve funkci: 29. března 1993 – 18. května 1995 | |
| Předseda vlády | Édouard Balladur |
| Předchůdce | Bernard Kouchner |
| Nástupce | Élisabeth Hubert |
| Ve funkci: 27. května 1974 – 4. července 1979 | |
| Předseda vlády | Jacques Chirac Raymond Barre |
| Předchůdce | Michel Poniatowski |
| Nástupce | Michel Poniatowski |
| Poslankyně Evropského parlamentu | |
| Ve funkci: 17. července 1979 – 30. března 1993 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Unie pro francouzskou demokracii |
| Rodné jméno | Simone Annie Liline Jacob |
| Narození | 13. července 1927 Nice  Francie |
| Úmrtí | 30. června 2017 (ve věku 89 let) Paříž Francie |
| Místo pohřbení | Pantheon (od 2018; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.) |
| Choť | Antoine Veil |
| Rodiče | André Jacob a Yvonne Steinmetz |
| Děti | Jean Veil Pierre-François Veil Claude-Nicolas Veil |
| Příbuzní | Denise Vernayová, Madeleine Jacob a Jean Jacob (sourozenci) |
| Alma mater | Pařížský institut politických věd Pařížská právní fakulta |
| Profese | politička, magistrát, advokátka, autorka a soudkyně |
| Ocenění | čestný doktor Princetonské univerzity (1975) Monismanienpriset (1977) čestný doktor Bar-Ilanovy univerzity (1979) čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1980) Doctor honoris causa Univerzity v Edinburghu (1980) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Simone Veil |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Simone Veilová, rozená Jacobová (13. července 1927 Nice – 30. června 2017[1] Paříž), byla francouzská politička a právnička.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v Nice v židovské rodině. V roce 1944 byla celá rodina deportována do koncentračního tábora Osvětim a odtud do Bergen-Belsenu. V koncentračních táborech a v transportech židů zemřeli její matka, otec i bratr.[2]
Vystudovala pařížský Institut d'études politiques a nejprve byla zaměstnána na úředních pozicích na ministerstvu spravedlnosti.[3]
V roce 1974 se stala první ženou ve francouzské vládě jako ministryně zdravotnictví v kabinetu premiéra Jacquese Chiraca (1974–1979). Proslula především zákonem z roku 1975 (tzv. „Loi Veil“), který francouzským ženám umožnil bez omezení využívat institut interrupce.
Po svém zvolení do Evropského parlamentu v roce 1979 byla hned zvolena jeho předsedkyní a stala se vůbec první ženou v čele této instituce. Funkci vykonávala do roku 1982, evropskou poslankyní byla do roku 1993. V rámci svého působení v parlamentu stála například v čele jeho liberálně demokratické frakce (1984–1989).
Následně se vrátila do vlády Édouarda Balladura, znovu do funkce ministryně zdravotnictví (1993–1995).
Od roku 1998 do roku 2007 byla členkou Ústavní rady. Kritiku vyvolala tím, že se souhlasem ostatních členů rady v roce 2005 přerušila výkon své funkce a věnovala se aktivně kampani na podporu tzv. evropské ústavy. Potvrdila tak svou pověst velké bojovnice za jednotnou Evropu, kterou se stala na základě svých zkušeností z druhé světové války.[4]
Když v roce 2000 vznikla francouzská Nadace památky holocaustu, stala se její prezidentkou a zůstala jí až do roku 2007, od té doby byla její čestnou prezidentkou.
Kniha Muži si to také pamatují (francouzsky Les hommes aussi s'en souviennent) obsahuje její texty a proslovy, včetně slavného proslovu před poslanci při předložení zákona o interrupcích z roku 1975. Kniha vyšla v roce 2004.[5]
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]S manželem Antoinem Veilem se vzali 26. října 1946 a měli tři syny: Jeana, Clauda-Nicolase a Pierra Françoise.
Vyznamenání a ocenění
[editovat | editovat zdroj]I díky svému zákonu o interrupcích je vnímána jako významná osobnost boje za práva žen, což jí také přineslo účast v první stovce ankety Největší Francouz z roku 2005.
Je první ženou-nositelkou Ceny Karla Velikého z roku 1981[6] a čestných doktorátů na dvou desítkách univerzit po celém světě.
V roce 2008 byla uvedena do Francouzské akademie.[7] Na meči, který každý člen akademie dostává, jsou jako symboly vyryty její číslo z koncentračního tábora Osvětim, heslo francouzské revoluce Volnost, rovnost, bratrství a heslo Evropské unie Jednotná v rozmanitosti.[8]
Státní vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
velkokříž Řádu za zásluhy – Portugalsko, 31. října 1987[9]
velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 26. března 1993[9]
velkokříž Řádu čestné legie – 13. července 2012[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Simone Veil est décédée à 89 ans [online]. 2017-06-30. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Simone Veil. Jewish Women's Archive [online]. [cit. 2017-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Simone Veil, défenseuse de l’avortement [online]. L'Histoire par les femmes, 2014-02-14 [cit. 2017-06-30]. Dostupné online.
- ↑ Zemřela Simone Veilová, expředsedkyně EP. Českénoviny.cz [online]. Česká tisková kancelář, 2017-06-30 [cit. 2017-06-30]. Dostupné online.
- ↑ MATĚJKA, Ondřej. Muži si to také pamatují. Respekt. 2004-12-05. Dostupné online [cit. 2017-06-30].
- ↑ Who is awarded the Prize?. Karlspreis.de [online]. Der Internazionale Karlspreis Aachen [cit. 2017-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ERLANGER, Steven. World Briefing : Europe : France: Ex-Minister To Join Academy. The New York Times. 2010-03-18. Dostupné online [cit. 2017-06-30]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Simone Veil, une icône à l'Académie. Le Parisien. 2010-03-18. Dostupné online [cit. 2017-06-30]. (francouzsky)
- ↑ a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Simone Veil faite grand'croix de la Légion d'honneur. Le Parisien. 2012-09-10. Dostupné online [cit. 2017-06-30]. (francouzsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Michel Sarazin: Une femme Simone Veil, Robert Laffont 1987.
- Maurice Szafran: Simone Veil: Destin, J'ai lu, Littérature Générale 1996.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Simone Veilová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Simone Veilová
- Profil v listu Le Parisien Archivováno 4. 8. 2013 na Wayback Machine.
| 13. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Pierre Messmer |
2008–2017 Simone Veilová |
Nástupce: Maurizio Serra |
- Francouzští politici
- Francouzští právníci
- Francouzští ministři
- Ministři zdravotnictví
- Předsedové Evropského parlamentu
- Poslanci Evropského parlamentu z Francie
- Vězni koncentračního tábora Bergen-Belsen
- Přeživší holokaustu
- Francouzští Židé
- Osobnosti hnutí pro-choice
- Absolventi Sciences Po
- Rytíři Řádu za zásluhy
- Držitelé čestných doktorátů
- Nositelé Ceny Karla Velikého
- Nositelé velkokříže Řádu čestné legie
- Nositelé velkokříže Řádu za zásluhy (Portugalsko)
- Nositelé velkokříže Řádu prince Jindřicha
- Nositelé Řádu britského impéria
- Držitelé Ceny kněžny asturské
- Narození v roce 1927
- Narození 13. července
- Narození v Nice
- Úmrtí v roce 2017
- Úmrtí 30. června
- Úmrtí v Paříži
- Pohřbení v pařížském Pantheonu