Simarubovité

Simarubovité
	Simarouba tulae – endemit z Portorika
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	mýdelníkotvaré (Sapindales);
Čeleď	simarubovité (Simaroubaceae); DC, 1811
	přirozené rozšíření čeledi přirozené rozšíření čeledi
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simarubovité (Simaroubaceae) je čeleď tropických stromů nebo keřů z řádu mýdelníkotvarých.

Rozšíření

Simarubovité rostou v tropech, méně už v subtropech a mírném pásu na severní i jižní polokouli. Hlavní centra výskytu jsou v tropických oblastech Ameriky, Karibiku a západní Afriky. V České republice i v celé Evropě roste jediný nepůvodní druh pajasan žláznatý, který je světově nejrozšířenějším rodem této čeledě.

Popis

Rostliny z čeledi simarubovité jsou stromy nebo keře bez pryskyřičných kanálků, převážně stále zelené, dvoudomé nebo jednodomé, často mají velmi hořkou kůru, dřevo i semena. Listy s palisty i bez jsou převážně střídavé, zpeřené nebo výjimečně jednoduché.

Květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, pravidelné. Bývají heterochlamydní i haplochlamydní. Gyneceum bývá apokarpní nebo synkarpní rostlé z 1 až 5 plodolistů, každý s 1 až 2 vajíčky, semeník je svrchní. Kalich je trubkovitý, obvykle 5 pětilaločný. korunních plátků bývá 5, jsou většinou volné, někdy srostlé do trubky a někdy zcela chybí, tyčinek umístěných ve dvou kruzích je stejný nebo dvojnásobný počet, stejně jako čnělek. Květy jsou uspořádány do jsou úžlabních nebo terminálních květenství, která jsou hroznatá, latnatá nebo s vidlanovými vrcholíky.

Plody jsou tobolky, bobule, peckovice nebo nažka.^[1]^[2]^[3]

Využití

Dřevo z některých druhý rostlin z čeledě simarubovitých, např. Quassia a Picrasma je zdrojem hořčin, např. kvasinu, pikrasminu a neokvasinu. Jsou to triterpenové neglykosidické sloučeniny s částečným i insekticidním a amoebocidním účinkem. Číslo hořkosti těchto dřev se pohybuje od 40 000 do 50 000 (1 gram látky rozpuštěné ve 40 000 až 50 000 ml vody ještě vyvolá hořkou chuť).^[4] Těchto hořčin se však smí používat jen k ochucování nápojů a pekařských výrobků.^[5]

Odvar z kůry některých druhů rodů Picrasma, Quassia a Simaba se používá v tropické Americe jako lék proti malárii a semena rodu Brucea v jihovýchodní Asii k léčbě úplavice.^[6]

Zástupci

brucea (Brucea)
hořčina (Picrasma)
hořkoň (Quassia)
kastela (Castela)
leitnérie (Leitneria)
pajasan (Ailanthus)
simaruba (Simarouba)^[7]

Taxonomie

Vědecké náhledy na rody příslušející do čeledě simarubovité se vyvíjejí, bývá uváděno číslo 20 až 35 rodů. Zde je jedna z věrohodných možností:

Ailanthus Desf., 1788
Amaroria A. Gray, 1854
Brucea J. F. Mill., 1779
Castela Turpin, 1806
Eurycoma Jack, 1822
Gymnostemon Aubrév. et Pellegr., 1962
Hannoa Planch., 1846
Iridosma Aubrév. & Pellegr., 1962
Laumoniera Noot., 1987
Leitneria Chapm., 1860
Nothospondias Engl., 1905
Odyendea Pierre ex Engl., 1896
Perriera Courchet, 1905
Picrasma Blume, 1825
Picrolemma Hook. f., 1862
Pierreodendron Engl., 1907
Quassia L., 1762
Samadera Gaertn., 1791
Simaba Aubl., 1775
Simarouba Aubl., 1775
Soulamea Lam., 1783 ^[8]

Odkazy

Reference

↑ development.dendrologie.cz. development.dendrologie.cz [online]. [cit. 2010-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-11.
↑ flora.huh.harvard.edu
↑ delta-intkey.com. delta-intkey.com [online]. [cit. 2010-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-09.
↑ www.chemicke-listy.cz
↑ eur-lex.europa.eu
↑ www.britannica.com
↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ www.ars-grin.gov. www.ars-grin.gov [online]. [cit. 2010-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu simarubovité na Wikimedia Commons
flora.huh.harvard.edu
florabase.calm.wa.gov.au Archivováno 13. 3. 2011 na Wayback Machine.
www.aluka.org^{[nedostupný zdroj]}

[1] velopment.dendrologie.cz. development.dendrologie.cz [online]. [cit. 2010-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-11.

[2] ra.huh.harvard.edu

[3] ta-intkey.com. delta-intkey.com [online]. [cit. 2010-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-09.

[4] www.chemicke-listy.cz

[5] ur-lex.europa.eu

[6] www.britannica.com

[botsl-7] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[8] www.ars-grin.gov. www.ars-grin.gov [online]. [cit. 2010-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]