Přeskočit na obsah

Sibylle Bergemann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sibylle Bergemann
Sibylle Bergemann (10. února 2013)
Sibylle Bergemann (10. února 2013)
Narození29. srpna 1941
Berlín
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí2. listopadu 2010 (ve věku 69 let), 2010 (ve věku 68–69 let) nebo 1. listopadu 2010 (ve věku 69 let)
Gransee, Braniborsko
NěmeckoNěmecko Německo
Příčina úmrtíkarcinom
Místo pohřbeníDorotheenstädtischer Friedhof
Povolánífotografka
Manžel(ka)Arno Fischer
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Von den 7 Türmen, 1994

Sibylle Bergemann (29. srpna 1941 Berlín1. listopadu 2010 Gransee) byla německá fotografka. V roce 1990 spoluzaložila fotografickou agenturu Ostkreuz. Dokumentovala vývoj ve východním Berlíně během komunistické éry a pracovala na mezinárodních úkolech pro časopis Stern a později pro Geo.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Bergemann v letech 1958 až 1960 absolvovala administrativní výcvik ve východním Berlíně. Zájem o fotografii si získala během práce v redakci východoněmeckého zábavního periodika Das Magazin.[1][2] V roce 1966 začala studovat fotografii u fotografa a vysokoškolského učitele Arna Fischera, který se stal jejím celoživotním partnerem.[1]

Poté, co na začátku 70. let poprvé přispěla k předním východoněmeckým periodikům Das Magazin a Sonntag, se její fotografie začaly objevovat v ženském módním časopise Sibylle, kde si brzy vytvořila svůj vlastní styl. Její portréty nebyly analytické, ale spíše popisné a ukazovaly lidi tak, jak se objevují ve skutečném životě. Přešla z módy k fotografování nejprve své vlastní země, východního Německa a později zbytku světa. V roce 1990 založila společně s Ute Mahlerem a Haraldem Hauswaldem agenturu Ostkreuz, která nyní (2020) představuje řadu fotografů.

Snad nejdůležitějším odkazem umělkyně je řada černobílých fotografií, které v průběhu let pořídila z každodenního života ve východním Německu. Později sestavila fotografické reportáže o New Yorku, Tokiu, Paříži a São Paulu ; pak přešla z černbílé varianty na barevnou, cestovala po Africe a Asii, kde pracovala na úkolech pro magazín Geo.

V roce 1994 byla talent umělkyně uznán, když se stala členkou Akademie umění v Berlíně. V roce 2007 uspořádala výstavu své práce v Museum für Photographie v Braunschweigu. Muzeum moderního umění v New Yorku má dvanáct tisků fotografky.[3]

Publikace Bergemannové

[editovat | editovat zdroj]
  • Polaroids. Berlin: Hatje Cantz, 2011. ISBN 978-3-7757-2843-0. With texts by Jutta Voigt, Bernd Heise, Frieda von Wild, and Arno Fischer. V němčině a angličtině.

Publikace s příspěvky Bergemannové

[editovat | editovat zdroj]

Tento seznam není úplný.

  • Die Stadt. Vom Werden und Vergehen / The City. Becoming and Decaying. Ostfildern: Hatje Cantz, 2010. ISBN 978-3-7757-2659-7 V němčině a angličtině.
  • Ostzeit. Geschichten aus einem vergangenen Land / Stories from a Vanished Country. Ostfildern: Hatje Cantz, 2010. ISBN 978-3-7757-2486-9 V němčině a angličtině.
  • 2019–2020 Medea Insurrection: Radical Women Artists Behind the Iron Curtain (Radikální umělkyně za železnou oponou)[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sibylle Bergemann na anglické Wikipedii.

  1. a b Kicken Berlin | Sibylle Bergemann [online]. [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  2. URANG, JOHN GRIFFITH, 1975–. Legal tender : love and legitimacy in the East German cultural imagination. Ithaca, N.Y.: Cornell University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-8014-6006-7. OCLC 663901477 S. 45. 
  3. "Sibylle Bergemann". Museum of Modern Art. Cit. 22. února 2018.
  4. The Medea Insurrection: Radical Women Artists Behind the Iron Curtain | Wende Museum [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]