Sibylle Bergemann
Sibylle Bergemann | |
---|---|
Sibylle Bergemann (10. února 2013) | |
Narození | 29. srpna 1941 Berlín Německá říše |
Úmrtí | 2. listopadu 2010 (ve věku 69 let), 2010 (ve věku 68–69 let) nebo 1. listopadu 2010 (ve věku 69 let) Gransee, Braniborsko Německo |
Příčina úmrtí | karcinom |
Místo pohřbení | Dorotheenstädtischer Friedhof |
Povolání | fotografka |
Manžel(ka) | Arno Fischer |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sibylle Bergemann (29. srpna 1941 Berlín – 1. listopadu 2010 Gransee) byla německá fotografka. V roce 1990 spoluzaložila fotografickou agenturu Ostkreuz. Dokumentovala vývoj ve východním Berlíně během komunistické éry a pracovala na mezinárodních úkolech pro časopis Stern a později pro Geo.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Bergemann v letech 1958 až 1960 absolvovala administrativní výcvik ve východním Berlíně. Zájem o fotografii si získala během práce v redakci východoněmeckého zábavního periodika Das Magazin.[1][2] V roce 1966 začala studovat fotografii u fotografa a vysokoškolského učitele Arna Fischera, který se stal jejím celoživotním partnerem.[1]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Poté, co na začátku 70. let poprvé přispěla k předním východoněmeckým periodikům Das Magazin a Sonntag, se její fotografie začaly objevovat v ženském módním časopise Sibylle, kde si brzy vytvořila svůj vlastní styl. Její portréty nebyly analytické, ale spíše popisné a ukazovaly lidi tak, jak se objevují ve skutečném životě. Přešla z módy k fotografování nejprve své vlastní země, východního Německa a později zbytku světa. V roce 1990 založila společně s Ute Mahlerem a Haraldem Hauswaldem agenturu Ostkreuz, která nyní (2020) představuje řadu fotografů.
Snad nejdůležitějším odkazem umělkyně je řada černobílých fotografií, které v průběhu let pořídila z každodenního života ve východním Německu. Později sestavila fotografické reportáže o New Yorku, Tokiu, Paříži a São Paulu ; pak přešla z černbílé varianty na barevnou, cestovala po Africe a Asii, kde pracovala na úkolech pro magazín Geo.
Uznání
[editovat | editovat zdroj]V roce 1994 byla talent umělkyně uznán, když se stala členkou Akademie umění v Berlíně. V roce 2007 uspořádala výstavu své práce v Museum für Photographie v Braunschweigu. Muzeum moderního umění v New Yorku má dvanáct tisků fotografky.[3]
Publikace
[editovat | editovat zdroj]Publikace Bergemannové
[editovat | editovat zdroj]- Polaroids. Berlin: Hatje Cantz, 2011. ISBN 978-3-7757-2843-0. With texts by Jutta Voigt, Bernd Heise, Frieda von Wild, and Arno Fischer. V němčině a angličtině.
Publikace s příspěvky Bergemannové
[editovat | editovat zdroj]Tento seznam není úplný.
- Die Stadt. Vom Werden und Vergehen / The City. Becoming and Decaying. Ostfildern: Hatje Cantz, 2010. ISBN 978-3-7757-2659-7 V němčině a angličtině.
- Ostzeit. Geschichten aus einem vergangenen Land / Stories from a Vanished Country. Ostfildern: Hatje Cantz, 2010. ISBN 978-3-7757-2486-9 V němčině a angličtině.
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 2019–2020 Medea Insurrection: Radical Women Artists Behind the Iron Curtain (Radikální umělkyně za železnou oponou)[4]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Von den 7 Türmen, 1994
-
Von den 7 Türmen, 1994
-
Von den 7 Türmen, 1994
-
Von den 7 Türmen, 1994
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sibylle Bergemann na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Kicken Berlin | Sibylle Bergemann [online]. [cit. 2020-06-11]. Dostupné online.
- ↑ URANG, JOHN GRIFFITH, 1975–. Legal tender : love and legitimacy in the East German cultural imagination. Ithaca, N.Y.: Cornell University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-8014-6006-7. OCLC 663901477 S. 45.
- ↑ "Sibylle Bergemann". Museum of Modern Art. Cit. 22. února 2018.
- ↑ The Medea Insurrection: Radical Women Artists Behind the Iron Curtain | Wende Museum [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sibylle Bergemann na Wikimedia Commons
- Bergemanna v Ostkreuzu
- Veřejné oko - Ostkreuzská fotografická agentura dosáhla 20 let. Goethe Institut.