Severoslovanské jazyky

Severoslované jako kolektivní termín západních a východních Slovanů na staré etnické mapě Rakouska-Uherska z 19. století

Termín severoslovanské jazyky má různé významy:

Severoslovanské jazyky jako protiklad jihoslovanských

Někdy bývá termín severoslovanské jazyky užíván jako kolektivní název západních a východních slovanských jazyků jako protiklad k jihoslovanským jazykům (obdobně jako u termínu severogermánské jazyky, který pojímá západní a východogermánské jazyky). Severní jazyková i etnická slovanská skupina byla oddělena od jižní maďarským vpádem do panonské pánve v 9. století.

Severojižní dělení slovanských jazyků

Severní slovanské jazyky jsou také termínem klasifikace slovanských jazyků, konkrétně tzv. severojižní dichotomie, kterou pravděpodobně jako první uvažoval už v 17. století Juraj Križanić a kterou na základě historické fonetiky zdůvodnil František Václav Mareš. Podle tohoto dělení se slovanské jazyky dělí na severní a jižní větev:

• severní
  • ruský
  • ukrajinský
  • běloruský
  • polský
  • kašubský
  • polabský
  • dolnolužický
  • hornolužický
  • český
  • slovenský
• jižní
  • slovinský
  • srbochorvatský
  • makedonský
  • bulharský

Toto a jiná dělení ale usunulo do pozadí tzv. tradiční trichotomické dělení, které jako první předložil pravděpodobně Aleksandr Vostokov a přijal jej Vatroslav Jagić a většina českých slavistů (např. Karel Horálek). Toto nejrozšířenější dělení podporují i výsledky Anatolije Žuravleva, ke kterým dospěl na základě lexikostatistiky.

Umělé severoslovanské jazyky

Kromě těchto dvou významů se termín severoslovanské jazyky užívá pro umělé slovanské jazyky tvořící fiktivní severní jazykovou slovanskou podskupinu. Tyto jazyky mají jasně hravý a experimentální charakter s cílem^[zdroj?] nastínit, jak takové severoslovanské jazyky mohly vypadat, kdyby byly vznikly. Patří mezi ně jazyky nazvané lydnevi, seversk, slavisk, slavëni, našština, skuodština, vozgičtina a další.

Hypotetická vymřelá jazyková skupina

Termín „severoslovanské jazyky“ označuje také případnou hypotetickou čtvrtou skupinu slovanských jazyků tradičního trichotomického dělení. Někteří slavisté, např. Andrej Anatoljevič Zalizňak a Valerij Lavrenťjevič Janin, se domnívají, že taková skupina skutečně existovala a zahrnovala slovanské dialekty, které nebylo možné začlenit ani do východní ani do západní skupiny. Podle nich do této skupiny patřil staronovgorodský dialekt, který používal praslovanské archaismy, které se v jiných jazycích nenacházely.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků North Slavic languages na anglické Wikipedii, Severoslovanské jazyky na slovenské Wikipedii a Języki północnosłowiańskie na polské Wikipedii.