Semjon Byčkov
Semjon Byčkov | |
---|---|
Narození | 30. listopadu 1952 (71 let) Leningrad (dnes Petrohrad), Rusko |
Země | Sovětský svaz Spojené státy americké |
Alma mater | Mannes College The New School for Music Petrohradská konzervatoř Glinka Choir School |
Povolání | dirigent |
Manžel(ka) | Marielle Labèque |
Příbuzní | Jakov Kreizberg (sourozenec) |
Ocenění | Velcí přistěhovalci (2010) |
Webová stránka | www.semyonbychkov.com |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Semjon Majevič Byčkov (rusky Семён Маевич Бычков, anglicky Semyon Mayevich Bychkov, * 30. listopadu 1952 Leningrad) je americký dirigent a hudební pedagog ruského původu, narozený v Sovětském svazu. V roce 1974 emigroval do Rakouska a přes Itálii odjel do Spojených států, kde roku 1983 získal americké občanství.
Od sezóny 2018/2019 je šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie, s úvazkem do roku 2028. Mezi lety 1985–1989 působil jako hudební ředitel Buffalo Philharmonic Orchestra a v období 1997–2010 pak řídil z pozice šéfdirigenta Symfonický orchestr WDR v Kolíně nad Rýnem.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1952 v Leningradě (dnes Petrohrad), tehdejším Sovětském svazu, do židovské rodiny. Jeho bratr Jakov Kreizberg (1959–2011) byl také americko-ruský dirigent. Jejich prapraděd působil jako dirigent Oděského národního akademického divadla opery a baletu. Semjon Byčkov studoval deset let na hudebně zaměřené sborové škole Michaila S. Glinky, ve třídě u pedagoga dirigování Poltavceva a učitelky hry na klavír Kurnavinové. Po ukončení studia pokračoval na leningradské Konzervatoři N. A. Rimského-Korsakova ve třídě profesora Ilji Musina. První dirigentskou zkušenost učinil během studií v devatenácti letech.[1]
Při studiu konzervatoře hrál také volejbal za Dynamo Leningrad.[1] Roku 1973 vyhrál Rachmaninovu dirigentskou soutěž, ovšem úřady mu po jeho žádosti o výjezdní víza zakázaly uplatnit cenu pro vítěze – příležitost dirigovat Leningradskou filharmonii.[2] Jeho rodina negativně snášela antisemitský přístup státu,[1] a tak se Byčkov v důsledku svých kritických postojů vůči sovětskému komunistickému režimu rozhodl v roce 1974 zemi opustit, se stodolarovým obnosem. Odcestoval tak do Vídně.[2]
Studia a kariéra ve Spojených státech
[editovat | editovat zdroj]V roce 1975,[1] ve věku dvaceti dvou let, opustil Vídeň a v emigraci pokračoval přes Itálii do Spojených států amerických.[2] Následně absolvoval newyorskou konzervatoř Mannes School of Music na Upper West Side, jednu ze součástí univerzity The New School. V univerzitním ansámblu Mannes College Orchestra se ujal role dirigenta.[1]
V letech 1980–1985 pracoval jako hudební ředitel lokálního tělesa Grand Rapids Symphony v michiganském Grand Rapids a zároveň působil na pozici hlavního hostujícího dirigenta Buffalo Philharmonic Orchestra. Americký debut za dirigentským pultem učinil v newyorské městské opeře New York City Opera, kde 30. září 1981 řídil Bizetovu Carmen.[3] Celkem odehrál šest představení.
V roce 1985 se stal hudebním ředitelem Buffalské filharmonie a na této pozici setrval další čtyři roky. Americké občanství přijal 4. července 1983.[4] Působení na buffalské scéně mu přineslo mezinárodní ohlas. V roce 1986, kdy obdržel pozvání k dirigování Newyorské filharmonie, Berlínských filharmoniků a amsterdamského Královského orchestru Concertgebouw, podepsal desetiletou nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Philips Classics Records. První vydanou deskou se pro něj stala Šostakovičova Symfonie č. 5, op. 47 ve spolupráci s Berlínskými filharmoniky.[4][5] V newyorské Metropolitní opeře nastudoval opery Boris Godunov (2004) a Othello (2007, 2012).
Evropská dráha
[editovat | editovat zdroj]V letech 1989–1998 působil na pozici hudebního ředitele pařížského tělesa Orchestre de Paris, založeného v roce 1967. Roku 1990 se stal hlavním hostujícím dirigentem Petrohradské filharmonie, o dva roky později byl do stejné funkce jmenován na florentském hudebním festivalu Maggio Musicale Fiorentino, v roce 1997 pak přijal místo šéfdirigenta kolínského Symfonického orchestru WDR a v další sezóně šéfderigenta drážďanské Semperovy opery.[6] V Kolíně nad Rýnem setrval do roku 2010 a během německého angažmá nahrál Brahmsovy stěžejní Symfonie č. 1–4, Šostakovičovy Symfonie č. 4, 7, 8, 10 a 11, Mahlerovu Symfonii č. 3, Rachmaninovy Zvony a Tři symfonické tance, Straussův Život hrdinův a Alpskou symfonii, Verdiho Requiem, stejně jako Straussovy opery Elektra, Daphne a Wagnerova Lohengrina, jenž se stal nejlepší nahrávkou roku 2010 v hodnocení časopisu BBC Music Magazine.[7][8]
V sezóně 2003 debutoval na londýnské scéně Royal Opera House v Covent Garden nastudováním opery Richarda Strausse Elektra.[9] Téhož roku zde navíc dirigoval Musorgského dílo Boris Godunov. V Covent Garden postupně řídil operní díla Piková dáma (2006), Lohengrin (2009), Don Carlos (2009), Tannhäuser (2010),[10] Bohéma (2012) a Žena beze stínu (2014). Na prknech milánské Scaly realizoval Toscu (1996) a Elektru (2007), v Turínu pak řídil Dona Carlose (2006). Během festivalu Maggio Musicale Fiorentino uvedl vítěznou produkci Janáčkovy opery Její pastorkyňa (1993), Schubertovu jedinou operu Fierrabras (1995) a Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu (1997). V Pařížské národní opeře se poprvé představil uvedením Verdiho Maškarního plesu (2007) a za dirigentský pult se vrátil Tristanem a Isoldou (2009). Ve Vídni doprovodil představení Elektry (2000), Tristana a Isoldy (2001), Daphne (2003) a Lohengrina (2005). Konečně na letním Salcburském festivalu se podílel na realizaci Růžového kavalíra od Richarda Strausse (2004).[8]
Roku 2012 Byčkov vystoupil k 60. životnímu jubileu s Vídeňskými filharmoniky na koncertech ve Vídni a Tel Avivu. Ve stejném roce pak přijal nově zřízenou dirigentskou pozici u Symfonického orchestru BBC, s nímž se opakovaně objevil na festivalu BBC Proms.[11]
Na londýnské konzervatoři Royal Academy of Music drží učitelské křeslo Otty Klemperera pro výuku dirigování. V roce 2015 získal ocenění „dirigent roku“ v rámci Mezinárodních operních cen (International Opera Awards) udílených časopisem Opera.[1][12]
V letech 2016–2017 se v rámci 121. sezóny České filharmonie stal jedním z hostujících dirigentů českého hudebního tělesa s plánem uvedení dvou programů.[13] U příležitosti nedožitých 80. narozenin Václava Havla nastudoval s Českou filharmonii Dvořákovu Symfonii č. 9 (Novosvětskou), kterou dirigoval 5. října 2016 na slavnostním večeru v Rudolfinu.[14][15] Pro vydavatelství Decca Records byl jmenován uměleckým ředitelem Čajkovského projektu, s cílem natočit kompletního seznamu symfonií ruského skladatele.[13]
Dne 16. října 2017 podepsal s generálním ředitelem České filharmonie Davidem Marečkem smlouvu, na jejímž základě se stal šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie na pětileté období, s účinností od sezóny 2018/2019. Hlavními hostujícími dirigenty byli jmenováni Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.[16][17] V září 2022 prodloužil smlouvu do roku 2028. S Českou filharmonií nahrál kompletní cyklus symfonických děl Petra Iljiče Čajkovského.[18][19] Nejdéle působící americký časopis v oblasti klasické hudby, Musical America Worldwide, jej v roce 2022 v rámci Musical America Awards vyhlásil Dirigentem roku.[20][21]
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]Po příjezdu do USA využil záštity dvou starých dam, které mu věnovaly kromě klavíru mj. i koženou aktovku po Sergeji Rachmaninovovi s vyraženým jménem skladatele a některé Rachmaninovovy autorské notové záznamy.[22]
Druhou manželkou Byčkova se stala francouzská klavíristka a členka sesterského klavírního dua Marielle Labèque, která s ním žije v Paříži.[2] Manželka také obývá spolu se sestrou část římského paláce, v němž sídlí jejich hudební vydavatelství KML Recordings.[23]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Semyon Bychkov na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f DUCHEN, Jessica. Interview: Semyon Bychkov [online]. Jewish Chronicle, 25-03-2010 [cit. 2011-09-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d WROE, Nicholas. Semyon Bychkov: beating time [online]. 22-11-2012 [cit. 2016-06-20]. Dostupné online.
- ↑ HENAHAN, Donald: City Opera: Patricia Miller as Carmen, The New York Times, Dostupné online, 2. října 1981 (anglicky)
- ↑ a b Anne Midgette. For a Russian Masterpiece, A Russian-Born Maestro [online]. 22 January 2004 [cit. 2009-01-03]. Dostupné online.
- ↑ Royal Academy of Music website: Klemperer Chair of Conducting Studies
- ↑ Terry Grimley. Semyon Bychkov: Eclectic Dreams [online]. 1 January 2009 [cit. 2009-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-29.
- ↑ BBC Worldwide Press Releases: Conductor Semyon Bychkov awarded Disc of the Year for Wagner's Opera Lohengrin [1]
- ↑ a b LA Phil, Philpedia, About the Conductor: Semyon Bychkov. www.laphil.com [online]. [cit. 2016-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-22.
- ↑ MusicalCriticism.com, Interview: Semyon Bychkov on returning to Covent Garden for Lohengrin, 25. dubna 2009 [2][nedostupný zdroj]
- ↑ Financial Times, Andrew Clark, 2. ledna 2009 Milestones for conductor Semyon Bychkov
- ↑ The BBC Symphony Orchestra announces newly created position for Semyon Bychkov, BBC, Dostupné online Archivováno 16. 1. 2013 na Wayback Machine. (anglicky).
- ↑ Royal Academy of Music: News - New Staff Members, tisková zpráva, [cit. 2011-02-17], Dostupné on-line.
- ↑ a b ČTK. Českou filharmonii ve 121. sezoně posílí dirigent Semjon Byčkov. Český deník [online]. 2016-04-21 [cit. 2016-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Slavnostní koncert při příležitosti 80. výročí narození prezidenta Václava Havla [online]. Česká televize, 2016-10-05 [cit. 2016-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Projev předsedy vlády Bohuslava Sobotky u příležitosti výročí 80. narozenin prezidenta Václava Havla [online]. Vláda ČR, 2016-10-05 [cit. 2016-12-15]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let [online]. České noviny, 2017-10-16 [cit. 2017-10-16]. Dostupné online.
- ↑ Martina Bílá. Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let [online]. Radio Praha, 2017-10-16 [cit. 2017-10-16]. Dostupné online.
- ↑ Kritik Kremlu Byčkov zůstane šéfdirigentem České filharmonie až do roku 2028. iDNES.cz [online]. 2022-09-29 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online.
- ↑ Nejméně do roku 2028 zůstane šéfdirigentem České filharmonie Semjon Byčkov. Classic Praha [online]. 2022-09-29 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Semjon Byčkov získal ocenění Dirigent roku. Česká filharmonie [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-19.
- ↑ PAGET, Clive. MusicalAmerica - Conductor of the Year:Semyon Bychkov. www.musicalamerica.com [online]. 2022-10-11 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-11. (anglicky)
- ↑ Semjon Byčkov. iVysílání [online]. Česká televize, 2022 [cit. 2024-01-02]. Dostupné online.
- ↑ Marella Caracciolo. Musicians Katia and Marielle Labèque’s Antique-Filled Apartment and Studio in Rome [online]. Architectural Digest, 2016-12-07 [cit. 2016-12-14]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Semjon Byčkov na Wikimedia Commons
- Semjon Byčkov – oficiální stránky (anglicky)
- Semjon Byčkov na AllMusic (anglicky)
- Semjon Byčkov v archivu OperaPlus
- SOJKOVÁ, Alena. Realita nikdy není černobílá. Semjon Byčkov ve velkém rozhovoru pro Operu Plus. OperaPlus [online]. 2017-11-28. Dostupné online.
Předchůdce | Semjon Byčkov | Nástupce |
---|---|---|
Julius Rudel |
Hudební ředitel Buffalo Philharmonic Orchestra 1985–1989 |
Maximiano Valdés |
Daniel Barenboim |
Hudební ředitel Orchestre de Paris 1989–1998 |
Christoph von Dohnányi |
Hans Vonk |
Šéfdirigent Symfonického orchestru WDR 1997–2010 |
Jukka-Pekka Saraste |
Jiří Bělohlávek |
Šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie 2018– |