Přeskočit na obsah

Seebenstein (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Seebenstein
Seebenstein (24. července 2021)
Poloha
AdresaBergschloß 1, Seebenstein, RakouskoRakousko Rakousko
Souřadnice
Map
Další informace
Kód památky33618
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seebenstein je hrad ve stejnojmenné obci v okrese Neunkirchen v rakouské spolkové zemi Dolní Rakousy. Skládá se ze dvou hlavních částí: starého hradu se zaoblenou věží a palácem ze 13.–14. století a mladšího jádra výšinného hradu z 15.–17. století. V paláci je uložena sbírka zbraní, mariánská socha (asi od Veita Stosse nebo Tilmana Riemenschneidera a v nároží stojí hradní kaple.

Hrad Seebenstein

Hrad založil kolem roku 1045 Gottfried z Wels-Lambachů a asi roku 1049 přešel na Formbachy. Potom byl v držení Ithy z Fombach-Ratelnsbergů, kteří odtud odcestovali do Svaté země a už se nikdy nevrátili. Když Fombachové ve 12. století vymřeli, přešel hrad na Wildensteiny. V roce 1170 je poprvé zmiňován Kadolz von Seebenstein.

V následujících staletí změnil hrad vícekrát své majitele, mezi nimi byl také rod Lichtenštejnů (14. století), Seebecků (1403–1432) a od 1432 Königsbergové. Poslední z nich stavěl dochovaný hrad. V roce 1683 byl hrad neúspěšně obléhán Turky. V 17. století přešel na Pergeny, kteří v údolí postavili nový zámek a hrad nechali chátrat.

V roce 1790 si hrad pronajal Anton David Steiger (1755–1832) a založil zde spolek Wildensteiner zur blauen Erde. Spolek byl roku 1824 rozpuštěn a krátce poté hrad koupili Lichtenštejnové. Od roku 1942 je hrad ve vlastnictví rodiny Nehammerů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Burg Seebenstein na německé Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Heinz Gerstinger: Ausflugsziel Burgen. 30 Burgen rund um Wien. Pichler, Wien 1998, ISBN 3-85431-158-3.
  • Anton Stalzer: Burg Seebenstein. 2. Auflage. Eigenverlag, Wien 1985.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]