Saská vinařská oblast
Saská vinařská oblast (německy Das Weinbaugebiet Sachsen) je jednou z nejmenších a nejvýchodněji položených vinařských oblastí v Německu. Označení „vinařská oblast“ je definováno v § 3 odst. 1 č. 12 Vinařského zákona z roku 1994.[1] Krajina saských vinic leží téměř výlučně v metropolitní oblasti Drážďan. Další menší lokality, které do této oblasti spadají, se nacházejí rovněž poblíž města Jessenu v Sasku-Anhaltsku a Braniborsku. Známými vinařskými městy jsou Míšeň, podle níž je pojmenována míšeňská podoblast, a město Radebeul. Odrůdy vinné révy jsou v Sasku kultivovány již 850 let. Topografie zdejší krajiny pak umožňuje pro révu příznivé dopadání slunečních paprsků pod různými úhly.[2] Celková produkce v roce 2008 dosahovala 27 438 hektolitrů s 96,9 % podílu jakostního vína.[3] Pěstitelskou oblast každoročně reprezentuje volená „královna saského vína“.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Kronika Thietmara Merseburského uvádí, že když kolem roku 929 pronikla vojska Jindřicha I. Ptáčníka do tehdejší Niské župy, která byla později začleněna do Míšeňského markrabství, nacházely se v údolí Labe vinice.[4] Další pramenný doklad pochází z jedné listiny z roku 1161, podle níž byla jedna vinice vysázena v Míšni naproti hradu v údolí potoka Meisa. Vinná réva se tedy v Sasku pěstuje již více než 850 let. Podle legendárního podání tato tradice sahá až k biskupu Bennovi z Míšně.
V 17. století se Saská vinařská oblast rozkládala kolem dvorního statku Hoflößnitz a zaujímala plochu 6000 hektarů.[5] Celoevropské katastrofální rozšíření mšičky révokaze zasáhlo Sasko na počátku 80. let 19. století. Na přelomu 19. a 20. století zničila mšička velkou část vinic a zastavila v té době obrovský rozmach výsadby vinné révy. V roce 1907 saská vláda oficiálně prohlásila, že celá vinařská oblast je trvale kontaminována. Na konci období Německé demokratické republiky saská vinařství opět dosáhla rozsahu 220 hektarů,[5] po roce 2000 se pak tato oblast více než zdvojnásobila.
Podnebí
[editovat | editovat zdroj]Skutečnost, že se tu vinné révě daří i navzdory exponované poloze (více než 51° severní šířky), je způsobena příznivým podnebím v údolí Labe. V létě zde občas převládají kontinentální povětrnostní podmínky, které se pak na podzim vyznačují dlouhým slunečným obdobím. Průměrná roční teplota v údolí Labe se pohybuje mezi 9,2 a 10,4 °C, zimní průměr zřídka klesá pod nula stupňů. Množství srážek se pohybuje mezi 600 mm a 700 mm. Průměrná doba slunečního svitu je 1570 hodin. Saské vinice leží v nadmořské výšce 110–200 metrů nad mořem. Fenologický začátek jara je mezi 29. dubnem a 5. květnem, takže réva může brzy dozrát. Ve srovnání s pěstitelskými oblastmi na západě Německa tu jaro začíná o něco později, ale podzimní měsíce září a říjen jsou také sušší a teplejší. Průměrný úhrn tepla, který je součtem všech průměrných denních teplot ve vegetačním období, je 62 stupňů nad minimální hodnotou 2900 stupňů.[6]
V souvislosti s kontinentálními klimatickými účinky je saské vinařství ohroženo silnými zimami a poškozením vinic v důsledku mrazu. Vinařská oblast leží v části země, v níž v zimě především na severu převládají silné jižní větry, vanoucí z Čech. Tento studený jižní vítr nazývaný také fén proudí rovněž v létě přes hřebeny Krušných hor.
Velikost vinic a odrůdy vinné révy
[editovat | editovat zdroj]S 447 hektary vinic je Saská vinařská oblast jednou z nejmenších souvislých vinařských oblastí v Německu. Pěstují se zde hlavně bílé odrůdy hroznů, ale v malé, rostoucí míře je zastoupeno také víno červené. V roce 2015 to byly odrůdy Müller Thurgau (15,4 %), Ryzlink rýnský (14,3 %), Rulandské bílé (11,6 %), Rulandské šedé (9,1 %), Rulandské modré (8,1 %), Kerner (5,5 %), Tramín (5,4 %), Ryzlink buketový, resp. Goldriesling (5,2 %), odrůda Dornfelder (4,5 %), která se v rámci SRN pěstuje pouze v Sasku, Scheurebe (4,3 %), jakož i 51 dalších odrůd révy vinné (16,6 %).[7]
Rozdělení
[editovat | editovat zdroj]Vinařská oblast se dělí na dvě podoblasti: (1) oblast kolem Míšně (Labské údolí) a údolí kolem řeky Schwarze Elster (Černý Halštrov). Kvalitní vína produkuje zvláště zemský okres Míšeň, zemský okres Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory a okolí Drážďan. (2) Další venkovské vinice přesahují do sasko-anhaltského zemského okresu Wittenberg a do braniborské oblasti zemského okresu Labe-Halštrov (tzv. Saské venkovské víno).
Oblast Míšeň
[editovat | editovat zdroj]Do oblasti Míšně spadají vinice na území Svobodného státu Sasko. Jedná se o následující čtyři podoblasti:
Vinařská oblast Spaargebirge patří mezi tzv. Großlage, což je podle německého Vinařského zákona 3. stupeň velikosti oblasti, jenž často odpovídá vinařské obci.[8] Rozkládá se na ploše malého pohoří Spaargebirge 3 km východně od Míšně. Tato plocha zahrnuje jednotlivé dílčí oblasti Proschwitzer Katzensprung, Meißner Kapitelberg, Schloss Proschwitz,[9] Meißner Ratsweinberg, Meißner Rosengründchen, Meißner Klausenberg, Kloster Heilig Kreuz a Kurfürstlicher Weinberg Meißen.[10]
Další vinařskou oblastí 3. stupně je oblast Seußlitzer Schlossweinberg, která se nachází na sever a na západ od Míšně kolem obcí Weinböhla a Diesbar-Seußlitz. Jednotlivé vinice se nazývají Seußlitzer Heinrichsburg, Weinböhlaer Gellertberg a Oberauer Gellertberg.
Vinařská oblast 3. stupně Radebeuler Lößnitz leží v městě Radebeul východně od Míšně. Dělí se na vinice Radebeuler Goldener Wagen, Radebeuler Steinrücken, Radebeuler Paradies a Radebeuler Johannisberg.
Královské vinice v Pillnitz, Drážďanech a Freitalu se nacházejí ve vinařské oblasti 3. stupně, která se nazývá Dresdener Elbhänge. Zahrnují jednotlivé dílčí vinice na svazích údolí Labe v Drážďanech, zejména Königlicher Weinberg v Pillnitz a Wachwitz, a v údolích levého přítoku Labe Weißeritz, což je Pesterwitzer Jochhöhschlößchen ve freitalské městské části Pesterwitz. Kromě toho jsou v Míšeňské vysočině na levém břehu Labe vinice Merbitzer Bauernberge u obce Merbitz a Cossebauder Bauernberge u obce Cossebaude.
Oblast Elstertal
[editovat | editovat zdroj]V oblasti Elstertal poněkud severněji od řeky Schwarze Elster (Černý Halštrov) žádné vinice 3. velikostního stupně nejsou. Nacházejí se tu jen menší vinice Jessener Gorrenberg, Kleindröbener Katzenzehe a Schliebener Langer Berg. Tato oblast se rozkládá kolem měst Jessen (Elster) a Schlieben v Sasku-Anhaltsku a Braniborsku.
Mimo oblasti
[editovat | editovat zdroj]Oblast Ostritzer Klosterburg (u kláštera Marienstern u Zhořelce v údolí Lužické Nisy) leží mimo saské vinařské oblasti 3. stupně, a nemá zákonný status „vinařské oblasti“. Jedná se o nejvýchodnější vinici v Německu. V Braniborsku se nacházejí další plochy pro pěstování vinné révy ovšem bez statutu „vinařské oblasti“ či „vinice“. V Dolní Lužici je potom ještě malé vinařství v Gubenu, jež na ploše 1,6 hektaru pěstuje 7 odrůd bílého vína a 4 odrůdy vína červeného. Obnovu pěstování vinné révy, které zde má tradici již od roku 1280, se tu pokouší prosadit spolek Gubener Weinbau e. V.[11]
Uplatnění na trhu
[editovat | editovat zdroj]
V roce 2017 bylo v Saské vinařské oblasti celkem 37 vinařství, která se této činnosti věnují takříkajíc na plný úvazek a která obdělávají kolem 450 hektarů vinic. Z toho 135 hektarů obdělává přibližně 1500 drobných vinařů, jež dodávají své hrozny do Saského vinařského sdružení v Míšni (Sächsische Winzergenossenschaft Meißen). Dále zde existuje rovněž státní vinařství (Sächsisches Staatsweingut Schloss Wackerbarth v Radebeul-Niederlößnitz),[12] městské vinařství (tj. bývalé kurfiřtské, popř. královské vinařství Hoflößnitz v obci Oberlößnitz, která je dnes městskou částí Radebeulu) a asi 30 soukromých vinařství, včetně nejstaršího soukromého vinařství Schloss Proschwitz v Zadelu u Míšně. Místní víno se prodává také v mnoha vinárnách, vinných sklípcích a sezónních šencích.[13][14]
Za účelem povzbuzení cestovního ruchu byla zřízena Saská vinařská cesta a Saská vinařská stezka. Podobně jako v případě Saského Švýcarska nebo pamětihodností v okolí Moritzburgu zvyšuje tato vinařská oblast turistickou atraktivitu Drážďan jako pamětihodnost v jejich bezprostřední blízkosti. V Radebeulu je zdejší historická vinice jako celek památkově chráněna.[15] V Míšni dále existuje vinařský pěvecký sbor, který při festivalech vína zpívá pijácké a lidové písně. Naučná stezka v Radebeulu pak vede pod tamním vinařstvím Zechstein.
Distribuce v Česku
[editovat | editovat zdroj]Pro velkou část České republiky je Sasko nejbližší zahraniční vinařskou oblastí. S poměrně snadnou dostupností (z Prahy ca. 1 hodina cesty autem),[12] popř. s malou velikostí či věhlasem této oblasti ve srovnání s jinými zavedenými producenty vína však souvisí to, že saské víno dosud není běžnou součástí české distribuce. Pro zájemce se zatím konají jen občasné degustace.[16]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sachsen (Weinanbaugebiet) na německé Wikipedii.
- ↑ Weingesetz, § 3 Weinanbaugebiet [online]. Bundesministerium der Justiz und Verbraucherschutz, 1994 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Vinné sklípky a vinárny v Sasku [online]. DRAZDANY.info, rev. 2021 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online.
- ↑ Deutscher Wein Statistik [online]. Deutsches Weininstitut GmbH, 2009/2010 [cit. 2021-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-26. (německy)
- ↑ SCHLIESSER, Liselotte. Kleine Geschichte der Stadt Radebeul. Dresdner Hefte Nr. 54, Kulturlandschaft Lößnitz-Radebeul. Dresden: 1998, s. 11. (německy)
- ↑ a b ZEHLE, Sibylle. „Keine Reben, wo Rüben wachsen“. Die Zeit [online]. Zeitverlag, 1980-10-31 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. ISSN 0044-2070. (německy)
- ↑ GOLLMICK, Friedrich; BOCKER, Harald; GRÜNZEL, Hermann. Das Weinbuch. Leipzig: Fachbuchverlag, 1976. (německy)
- ↑ Weinbau [online]. Sächsisches Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie, 2016 [cit. 2021-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-11. (německy)
- ↑ SEDLO, Jiří. Vinařství ve světě (data a fakta) [online]. Národní vinařské centrum, o.p.s., 2020 [cit. 2021-01-28]. S. 39. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-03.
- ↑ BRETL, Jan; VRÁNA, Marek. Schloss Proschwitz – Perla Saska, neobjevené země za humny [online]. Vinárník.cz, rev. 2021 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online.
- ↑ Bekanntmachung des Sächsischen Landesamtes für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie über die Neueintragung der Einzellage „Kurfürstlicher Weinberg Meißen“ gemäß § 20 der Sächsischen Weinrechtsdurchführungsverordnung vom 6. April 2016 SächsABl [online]. Sächsisches Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie, 2016. S. 512. (německy)
- ↑ Granowské vinařství/ Gubener Weinbau [online]. Společnost přátel Lužice [cit. 2021-01-28]. Dostupné online.
- ↑ a b ANGERMANNOVÁ, Andrea. Saského vína je málo, přijeďte ho ochutnat na zámek Wackerbarth. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2011-06-25 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online.
- ↑ Weinbau [online]. Sächsisches Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie, 2020-04-30 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Zahlen & Fakten [online]. Sächsische Winzergenossenschaft Meissen, rev. 2021 [cit. 2021-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-18. (německy)
- ↑ HELAS, Volker. Stadt Radebeul. Příprava vydání Landesamt für Denkmalpflege Sachsen, Große Kreisstadt Radebeul. Beucha: SAX-Verlag, 2007. ISBN 978-3-86729-004-3. S. 298. (německy)
- ↑ ŠETKA, Michal; TICHOŇ, Václav. Sasko : nejbližší německá vinařská oblast [online]. WINE & Degustation, 2020-03-20 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DONATH, Matthias. Sächsisches Weinland : historische Weingüter und Weinberghäuser im Elbtal. 1. vyd. Berlin: Unterlauf & Zschiedrich, 2010. 240 s. ISBN 978-3-941595-09-5. (německy)
- HOFMANN, Karl Julius. Gedrängte Darstellung der Kulturgeschichte, Chronologie und Statistik des Weinbaues im Königreich Sachsen. Meißen: [s.n.], 1853. (německy)
- KNOLL, Rudolf; BINZER, Britta. Winzer & Weine im sächsischen Elbland. Dresden: Ed. Sächsische Zeitung SAXO'Phon, 2010. 168 s. ISBN 978-3-938325-79-7. (německy)
- OSSENFELDER, Heinrich August. Vom Weinbaue in den chursächsischen Landen. Dresden: Gerlach, 1771. 117 s. Dostupné online. (německy)
- SENKOVÁ, Zita. Saskými vinohrady za požitkem smyslů. Země světa. 2011, čís. 5. ISSN 1213-8193.
- Weinerntedaten 2013 : Sächsischer Weinbautag 2014 [online]. Sächsisches Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie, 2014 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (německy)