Přeskočit na obsah

Sarah Biffin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sarah Biffen
Narození1784
East Quantoxhead, Somerset
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí2. října 1850 (ve věku 65–66 let)
Liverpool
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Povolánímalířka a cirkusová artistka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sarah Biffin (25. října 1784 East Quantoxhead – 2. října 1850 Liverpool), známá také jako Sarah Biffen, Sarah Beffin nebo pod svým manželským jménem paní E. M. Wright,[1] byla anglická malířka, která se narodila bez rukou a s nevyvinutýma nohama. Narodila se v roce 1784 v Somersetu[2] a navzdory svému postižení se naučila číst a psát a malovat ústy. Vyučila se u muže jménem Emmanuel Dukes, který ji vystavoval jako atrakci po celé Anglii.[3] Na Bartolomějském veletrhu v roce 1808 si jí všiml George Douglas, hrabě z Mortonu, který ji dále sponzoroval, aby dostávala lekce od malíře Královské akademie umění Williama Craiga.[4] Královská společnost umění jí v roce 1821 udělila medaili za historickou miniaturu a Královská akademie přijala její obrazy. Královská rodina ji pověřila, aby namalovala jejich miniaturní portréty. Když v roce 1827 zemřel hrabě Morton, zůstala Sarah bez šlechtického sponzora a dostala se do finančních potíží. Královna Viktorie jí udělila penzi a Sarah odešla žit poklidný život v Liverpoolu. Zemřela 2. října 1850 ve věku 66 let.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Sarah Biffin se narodila 25. října 1784 v East Quantoxhead v Somersetu svému otci Henrymu Biffinovi, ševci, a jeho ženě Sarah. Narodila se bez rukou a s nevyvinutýma nohama v důsledku vrozené choroby fokomelie[5] a vyrostla do výšky necelého metru. Sarah žila s rodiči a čtyřmi sourozenci ve farmářském domku nedaleko obce East Quantoxhead. Naučila se číst a později navzdory svému postižení dokázala psát ústy.[6]

Když jí bylo asi 13 let, rodina ji dala do učení k muži jménem Emmanuel Dukes, který ji vystavoval na jarmarcích a panoptikách po celé Anglii.[7] Dukes ji prodával jako „Osmý div“, který uměl psát a šít ústy. Někdy v té době se naučila malovat držením štětce v ústech.[8] V tomto období pořádala výstavy, prodávala své obrazy a autogramy a vybírala vstupné, aby ji ostatní mohli vidět šít, malovat a kreslit.[9] Kreslila krajiny nebo malovala portrétní miniatury na slonovině, přičemž současníci její dovednosti chválili. Její miniatury se prodávaly za tři guineje za kus, nicméně Sarah mohla v době svého působení u Dukese dostávat jen 5 liber ročně.

Autoportrét

Sarah Biffin se v roce 1808 zúčastnila Bartolomějského veletrhu, kde byla vyobrazena jako mořská panna na boku výstavního vozu.[10] George Douglas, hrabě Morton, se chtěl přesvědčit, zda Sarah skutečně umí malovat bez pomoci. Několikrát u ní seděl a vzal si s sebou nedokončenou miniaturu, aby ji nikdo jiný nemohl změnit. Když se přesvědčil, sponzoroval ji, aby dostávala lekce od malíře Královské akademie umění Williama Craiga a získala přízeň Jiřího III. Později malovala pro Jiřího IV., Viléma IV. a královnu Viktorii.[10]

Někdy po roce 1817 Sarah opustila své učňovství u Dukese a pod sponzorským dohledem hraběte z Mortonu si otevřela ateliér na londýnském Strandu. V roce 1821 jí Society of Arts udělila medaili za historickou miniaturu, Královská akademie přijala její obrazy a s hrabětem z Mortonu odcestovala do Bruselu, kde získala zakázky od královského dvora. Spisovatel Charles Dickens se o ní zmínil v románech Nicholas Nickleby, Martin Chuzzlewit a Malá Dorritka a v „A Plated Article“, když popisoval keramické figurky zkažené při vypalování.

Hrabě Morton zemřel v roce 1827. Bez podpory šlechtického sponzora se Sarah dostala do finančních potíží, když její manažer spotřeboval většinu jejích peněz.[11] Královna Viktorie jí přiznala penzi z civilního seznamu a Sarah odešla do ústraní v Liverpoolu. Dne 6. září 1824 se provdala za Williama Stephena Wrighta[12] a později se pokusila obnovit svůj úspěch pod jménem paní Wright. Tento pokus nebyl úspěšný, ale její příznivci, mezi nimiž byl i obchodník Richard Rathbone, uspořádali veřejnou sbírku, aby jí finančně podpořili v jejích posledních letech.

Sarah Biffin zemřela 2. října 1850 ve věku 66 let. Je pohřbena na hřbitově St James Cemetery v Liverpoolu.[13]

Odkaz

[editovat | editovat zdroj]
Sarah Biffin na litografii od G. Engelmanna

Podle knihy Mouth and Foot Painting Artists (v překladu: Umělci malující rukama a nohama) byla Sarah Biffin první zaznamenanou britskou malířkou malujícím ústy.[14] Autoportrét vyrytý Robertem Williamem Sievierem vydaný v Londýně v červnu 1821 byl prodán v Sotheby's v roce 1986 a znovu v Sotheby's 5. prosince 2019. Jednalo se o prodej sbírky zesnulé Dr. Eriky Pohl-Ströher. Aukční odhad činil 800–1200 liber, ale konečná prodejní cena byla 137 500 liber.[15]

V roce 2022 se v galeriích Philip Mould & Company v Londýně konala první výstava díla Sarah Biffin za 100 let Without Hands: the Art of Sarah Biffin.[16]

V únoru 2024 přineslo zpravodajství BBC zprávu, že Somersetské muzeum v Tauntonu, které vlastní rozsáhlou sbírku děl Sarah Biffin, získalo autorčin autoportrét. Její akvarel datovaný kolem roku 1812 se nachází ve sbírce Welcome Collection na nádraží Euston v Londýně. Další díla se nacházejí v Národní portrétní galerii v Londýně.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sarah Biffin na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Sarah Biffin, Mrs E.M. Wright, 1784–1850. Artist (Self-portrait) [online]. The National Galleries of Scotland [cit. 2017-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Sarah Biffin [online]. [cit. 2024-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Sarah Biffin: the celebrated nineteenth-century artist born without arms or legs | Art UK [online]. [cit. 2024-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Museum of Somerset buys self-portrait by Victorian artist Sarah Biffin. www.bbc.com. 2024-02-18. Dostupné online [cit. 2024-06-07]. (anglicky) 
  5. ↑ ALBERGE, Dalya. 'The lady without legs or arms': how an artist shattered Victorian ideas about disability. The Observer. 22 May 2022. Dostupné online. 
  6. ↑ Who was Sarah Biffin? [online]. Philip Mould & Company, 12 December 2019 [cit. 2020-10-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ Sarah Biffen (1784–1850) [online]. Journey into art, 7 June 2012 [cit. 2013-03-17]. Dostupné online. 
  8. ↑ CHESTER, Laura. Biffin's powerful story recognised with £110,000 self-portrait. Antique Trades Gazette. 16 December 2019. Dostupné online [cit. 1 October 2020]. 
  9. ↑ CREATHORNE, Ellen. English Female Artists. [s.l.]: Tinsley Brothers, 1876. S. 395–7. 
  10. ↑ a b MORLEY, Henry. Memoirs of Bartholomew Fair. 4th. vyd. London: Routledge, 1892. S. 364-8. 
  11. ↑ Sarah Biffen — the limbless artisan [online]. Human marvels [cit. 2013-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 May 2013. 
  12. ↑ Sarah Biffin: the celebrated nineteenth-century artist born without arms or legs | Art UK [online]. [cit. 2023-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ JALEEL, Gemma. Where to visit the graves of Liverpool's most famous people. www.liverpoolecho.co.uk. Liverpool Echo, 23 January 2017. Dostupné online [cit. 1 October 2020]. 
  14. ↑ International | MFPA [online]. [cit. 2024-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Sarah Biffin, Later Mrs Wright Self-Portrait Before Her Easel, Circa 1821 [online]. Sotheby's [cit. 2020-10-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ First show in 100 years of disabled Victorian artist Sarah Biffin opens in London [online]. 2022-10-31 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sarah_Biffin&oldid=24380632“