Sara Nišmit
| Sara Nišmit | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. března 1913 Sejny |
| Úmrtí | 22. září 2008 (ve věku 95 let) Lochamej ha-Geta'ot |
| Povolání | překladatelka, vychovatelka, spisovatelka a aktivista Alija Betu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sara Nišmit (12. března 1913 Sejny, Polsko – 22. září 2008 kibuc Lochamej ha-Geta'ot,[1] Izrael, vlastním jménem Sara Šnerová, původně Sara Dušnickaitė nebo Sonia Dusznicka) byla izraelská spisovatelka, která se narodila v Polsku. V období 2. světové války pracovala jako zdravotní sestra u sovětského partyzánského oddílu po tom, co utekla z nacistického pracovního tábora. Po válce od roku 1955 pracovala spolu se svým mužem Cvi Šnerem v muzeu, jehož byl ředitelem celých 34 let až do své smrti. Sara Nišmit napsala řadu knížek a článků o tom, jak byli Židé za války nenáviděni, stejně jako i o jiných tématech, která souvisela s holokaustem. Jedním z jejích nejznámějších děl je kniha Děti z Mapuovy ulice (1970), fiktivní popis teroru, který pohltil Židy v Kaunasu v Litvě, když do Kaunasu roku 1941 vtrhli němečtí vojáci. Vzpomínky na děti, trpící během druhé světové války, se jí držely i později, neboť všude kolem sebe viděla, jak lidé poukazují na lidské utrpení a smutek. Proto spolu s výtvarníkem Ardynem Halterem posbírali citáty z deníků, básní a dopisů, napsaných dětmi v těchto těžkých obdobích, a těmito výjevy vyzdobili část muzea, aby poukázali spíše na kreativitu těchto dětí a taky na to, jak zbytečně byla jejich nadějná životní cesta překažena.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Eli Ashkenazi. Sarah Shner-Neshamit, 1913-2008. Haaretz [online]. 2008-09-23 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sara Nišmit na Wikimedia Commons - Sarah Shner-Nishmit na webu Jewish Women's Archive
