Sant’Antonino
| Sant’Antonino | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°9′12″ s. š., 8°58′45″ v. d. |
| Nadmořská výška | 226 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Ticino |
| Okres | Bellinzona |
  Sant’Antonino Sant’Antonino, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 6,55 km² |
| Počet obyvatel | 2 525 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 385,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 6592 |
| Označení vozidel | TI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sant’Antonino je obec ve švýcarském kantonu Ticino, okresu Bellinzona. Žije zde přibližně 2 500[1] obyvatel.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
Obec leží na jižním okraji Magadinské roviny, ale řeka Ticino se jí nedotýká. Jižně od obce se zvedá masiv Ceneri s nejvyšším bodem Matro (1201 m n. m.), v jehož bezprostřední blízkosti probíhá hranice obce Sant'Antonino.
Staré centrum obce (226 m n. m.) leží na úpatí Ceneri. Bezprostředně jižně od obce dnes vedou severní nájezdy na dálnici A2 a úsek Gotthardské dráhy Bellinzona–Lugano, které musí Monte Ceneri překonat směrem na jih.
Severně pod obcí se rozprostírá planina Magadino v nadmořské výšce kolem 210 metrů. Sousedními obcemi jsou Bellinzona, Isone a Cadenazzo.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První zmínka o obci pochází z roku 1219 jako Sancto Antorino.[2]
V lokalitě al Sasso byla nalezena řada pozdně římských nálezů. Ve středověku vlastnily v Sant’Antoninu statky kapitula San Pietro v Bellinzoně (počátek 13. století), špitál v Contone (1337) a katedrální kapitula v Comu (1397). Do roku 1442 bylo Sant’Antonino církevně přiřazeno k Bellinzoně, poté tvořilo vlastní farnost s Cadenazzem, dokud se Cadenazzo v roce 1830 od Sant’Antonina neoddělilo. Farní kostel, poprvé doložený v roce 1219, byl v 16. a 17. století barokně přestavěn. V hospodářství převládal chov dobytka a především zemědělství, kterému prospěla rekultivace magadinské roviny, jež začala na konci 19. století. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století se vesnice, které přála blízkost Bellinzony, začala rozvíjet v rezidenční obec.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Vývoj počtu obyvatel[2] | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1591 | 1696 | 1795 | 1850 | 1900 | 1950 | 1970 | 1980 | 1990 | 2000 | 2010 | 2020 | ||
| Počet obyvatel | 400 | 453 | 373 | 329 | 380 | 440 | 711 | 1130 | 1711 | 2066 | 2274 | 2542 | ||
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Ještě na počátku 21. století se v Magadinské nížině provozovalo zemědělství, kdysi převažující, ale nepříliš produktivní, které bylo po korekci řeky Ticino výrazně zproduktivněno (hlavně obilnářství a zahradnictví). Na počátku 21. století v obci rostl počet obchodních a průmyslových podniků.
Díky své logistické poloze je Sant’Antonino sídlem společnosti Migros Ticino.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
Obcí prochází Gotthardská dráha, respektive její odbočka Bellinzona–Locarno, která se v Cadenazzu dále odpojuje na Luino, a hlavní silnice č. 2. Ta je nejdůležitější silniční spojnicí v Magadinské nížině a je hojně využívána tranzitní dopravou - z dálničního sjezdu Camorino (Bellinzona Sud) na dálnici A2 do Locarna a Itálie.
Poblíž obce se nachází severní portál úpatního tunelu Ceneri.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sant’Antonino TI na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c TARILLI, Graziano. Sant’Antonino [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2023-09-14 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sant’Antonino na Wikimedia Commons - (italsky) [1] – oficiální stránky
