Přeskočit na obsah

Salajna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Salajna
Venkovská usedlost čp. 12
Venkovská usedlost čp. 12
Lokalita
Charaktervesnice
ObecDolní Žandov
OkresCheb
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°1′59″ s. š., 12°30′38″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel66 (2021)[1]
Katastrální územíSalajna (8,01 km²)
Nadmořská výška500 m n. m.
PSČ354 93
Počet domů30 (2021)[2]
Salajna
Salajna
Další údaje
Kód části obce109541
Kód k. ú.709549
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Salajna (do roku 1948 Kunrátov, německy Konradsgrün)[3] je vesnice, část obce Dolní Žandov v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Nachází se asi tři kilometry severozápadně od Dolního Žandova. Prochází tudy železniční trať Plzeň – Cheb. Je zde evidováno 57 adres.[4] V roce 2011 zde trvale žilo 64 obyvatel.[5]

Od roku 2005 je Salajna vesnickou památkovou zónou.[6][7] Salajna je také název katastrálního území o rozloze 8,01 km².[8]

Název

[editovat | editovat zdroj]

Původně se vesnice jmenovala Konradsgrün po svém majiteli Konrádovi Paulsdorferovi z Tennesbergu. Po vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce nesla vesnice až do roku 1948 jméno Kunrátov, následně byla přejmenována na Salajnu. O původu názvu existují dvě verze. Podle první získala jméno z latinského označení potaše, salajky, která se zde vyráběla z dřevěného popela, podle druhé zkomolením přídavného jména zelený, což by odpovídalo původnímu označení Konradsgrün.[9]

Geografie a přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Vesnice se rozkládá v mělkém údolí podél Šitbořského potoka v geomorfologickém celku Český les, z menší části v geomorfologickém celku Podčeskoleská pahorkatina. Severním směrem se krajina otvírá do mírně zvlněného až rovinatého terénu, naopak jihovýchodním směrem zvolna stoupá.[10] V okolí Salajny vyvěralo v minulosti několik pramenů minerálních vod. V roce 1942 byly analyzovány dva prameny a to tzv. Waldsäuerling (Lesní kyselka) a Gemeindesäuerling (Obecní kyselka). Byly známé tři dochované prameny, první v kamenné jímce nad viaduktem u kraje lesa, druhý mezi čp. 18 a čp. 19 a třetí pod čp. 29, bohužel zavezený při terénních úpravách. Obecní pramen byl obnoven v dubnu 2018. Na místo byl dopraven a umístěn nový dutý kmen a okolí kmene utěsněno jílem. Při obnově byly v původním dutém kmeni nalezeny zbytky keramiky datující využívání pramene minimálně již v 16. a 17. století. Chemickým rozborem byl v roce 2018 zjištěn obsah CO2 v hodnotě 1480 mg/l.[11] V roce 1956 bylo v tehdy již devastovaném prameni naměřeno 1700 mg/l CO2.[12] Došlo k terénní úpravě okolí pramene a k prameni vybudován povalový chodníček. Slabě mineralizovaná kyselka vyhovuje i po mikrobiologické stránce požadavkům na pitnou vodu.[11]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1299.[13] V daném roce se jako její majitel se uvádí Konrád Paulsdorfer z Tennesbergu, který roku 1305 přenechal zdejší fojtství komendě německých rytířů v Chebu. Později, až do zániku patrimoniální správy roku 1848, se v držení vesnice vystřídaly chebské měšťanské rodiny, poté patřila městu Cheb. Po roce 1945 byla Salajna jako sídlo ležící v německy mluvící oblasti Chebska zasažena poválečnou výměnou obyvatel. Novodobý vývoj vesnice byl ve srovnání s naprostou většinou ostatních sídel na Chebsku relativně příznivý. Salajna byla posouzena jako hodnotný soubor lidové architektury v západních Čechách s potenciálem, stát se památkovou rezervaci. Vesnice nebyla naštěstí postižena výraznější devastací a bezohlednými modernizacemi. Rovněž nedošlo k výraznější novodobé výstavbě. Ta se omezila na menší skupinu rodinných domů při cestě k železniční zastávce a skupinu chat na jižním konci vesnice. Přesto však došlo v období socialismu ke zboření několika architektonicky hodnotných usedlostí.[14]

Lidová architektura

[editovat | editovat zdroj]

Salajna je typickým příkladem vrcholně středověké kolonizační vesnice údolního lánového typu. Zástavba rozsáhlých dvorců se rozprostírá v délce asi 2 km v údolí Šitbořského potoka, především nad jeho levým břehem. Zachoval se zde soubor uzavřených čtyřbokých dvorců s vysokým podílem hrázděné architektury. Zastoupeny jsou jak obytné domy, tak i typické rámové kolny a stodoly, patrové sýpky i další stavby. Mnohé ze zachovaných staveb patří k nejcennějším a v některých případech i k nejstarším památkám lidové architektury na Chebsku. Hodnotný je zejména bývalý mlýn Gahmühle, usedlost čp. 9, která patří k nejcennějším památkám lidové architektury v západních Čechách. Rozlehlý areál je situovaný na pravém břehu potoka. Na jihozápadní straně stojí obytné stavení s mlýnicí. Hrázděné patro je zdobené dekorativní řezbou. Hrázděné jsou rovněž oba dekorativně členěné štíty s typickými šachovnicovými vzory. Na předním štítu je umístěn 3,5 m vysoký kříž s dřevěnou skulpturou. Do dvora mlýna vede oblouková brána. Areál mlýna čp. 9 uzavírá velká stodola, zevně obedněná a na jednom ze sloupů datovaná rokem 1764. Na jižním konci stojí uzavřená dvorcová venkovská usedlost čp. 12 s dvorem, původně obestavěným ze čtyř stran. Dochovalo se obytné stavení a chlévy. Stavení tvoří částečně roubený a částečně zděný dům s roubeným věncem a hrázděným patrem. Nesymetrické hrázděné patro je nasazeno na trámovém věnci se zachovanými zbytky malované výzdoby.[14] Zanedbanou usedlost koupili v roce 2004 soukromí vlastníci a po několika letech rekonstrukce noví majitelé usedlost přebudovali a v hlavní hrázděné budově otevřeli v dubnu 2014 penzion. Součástí statku jsou tři budovy, které tvoří téměř uzavřený dvůr. V obnovené kolně je umístěna expozice starého řemeslného a domácího nářadí.[15] Při silnici v jižní části vesnice stojí zachovaná uzavřená usedlost čp. 13. Dům má přízemí v celém rozsahu přezděné, s jednoduchými fasádami. Z původní stavby asi z přelomu 18. a 19. století se zachovalo hrázděné patro, na roubeném věnci s obnovenou malovanou výzdobou květinových medailonů. Zadní štítové průčelí přechází do dekorativně členěného hrázděného štítu s typickým šikmým šachováním. Obdobný hrázděný štít má i navazující rámová kolna s obedněnými stěnami.[14]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 229 obyvatel, všichni německé národnosti. K římskokatolické církvi se hlásilo všech 229 obyvatel.[16]

Vývoj počtu obyvatel a domů Salajny [17][18]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 282 291 296 213 212 229 233 152 114 96 85 65 50 64 66
Počet domů 40 42 42 40 40 40 40 37 16 20 21 29 28 30 30

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v letech 1850–1879 Salajna byla osadou obce Jesenice v okrese Cheb. V letech 1880–1960 byla samostatnou obcí v okrese Cheb. V letech 1961–1971 byla částí obce Okrouhlá v okrese Cheb. Od 26. listopadu 1971 je částí obce Dolní Žandov v okrese Cheb.[19]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Usedlost čp. 10, 12, 13, 16, 18, 24 a 36 (usedlosti čp. 16, 18 a 24 jsou vedeny na seznamu ohrožených památek)[20]
  • Vodní mlýn čp. 9
  • Haltýř u čp. 24

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Bývalý vodní mlýn čp. 9
    Bývalý vodní mlýn čp. 9
  • Usedlost čp. 10
    Usedlost čp. 10
  • Usedlost čp. 12
    Usedlost čp. 12
  • Usedlost čp. 13
    Usedlost čp. 13
  • Usedlost čp. 24
    Usedlost čp. 24
  • Usedlost čp. 36
    Usedlost čp. 36
  • Obecní pramen
    Obecní pramen
  • Usedlost č.p. 10
    Usedlost č.p. 10
  • Štít usedlosti č.p. 13
    Štít usedlosti č.p. 13
  • Usedlost č.p. 17
    Usedlost č.p. 17

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb. ze dne 25. ledna 1949 o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  4. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 264. 
  6. ↑ Vesnická památková zóna SALAJNA [online]. 2017-01-17 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ Vyhláška č. 413/2004 Sb., o prohlášení území s historickým prostředím ve vybraných obcích a jejich částech za památkové zóny a určení podmínek pro jejich ochranu, § 1. [cit. 2018-11-15]. Dostupné online.
  8. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-18. 
  9. ↑ Historie architektury: středověká vesnice Salajna [online]. dumazahrada.cz [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ Prohlížení - geomorfologické členění - Národní geoportál INSPIRE [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b BARTOŠ, Jaromír. Obecní pramen v Salajně znovu objeven. Arnika. Správa CHKO Slavkovský les ve spolupráci s ZO ČSOP Kladská, 10. 2018, čís. 1/2018, s. 48–50. 
  12. ↑ KOLÁŘOVÁ, Margita; MYSLIL, Vlastimil. Minerální vody Západočeského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický, 1979. 286 s. S. 259. 
  13. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 340. 
  14. ↑ a b c PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic – Vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná sídla v Čechách. 1. vyd. Svazek III. Západní Čechy. Praha: Libri, 2005. 439 s. ISBN 80-7277-150-7. S. 306–312. 
  15. ↑ KOTRBOVÁ, Martina. Odsun, JZD a 90. léta dovedly statek ke zkáze. Zachránili ho Dvořákovi. idnes.cz [online]. 2018-09-17 [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Kunrátov. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 241. 
  17. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 1.  Archivováno 27. 10. 2022 na Wayback Machine.
  18. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 499. 
  20. ↑ Seznam ohrožených nemovitých památek: okres Cheb [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Části obce Dolní Žandov
Části obce
Ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Salajna&oldid=24330270“