Sa'adja Ga'on

Sa'adja Ga'on
Sa'adja Ga'on
Narození	červenec 882; Fajjúm
Úmrtí	16. května 942 (ve věku 59 let); Sura
Místo pohřbení	Starý hřbitov v Safedu
Povolání	rabín, překladatel, básník, filozof, překladatel Bible, filolog, posek, Ga'on a znalec
Témata	filozofie, filozofie přírody, Bible a Jewish commentaries on the Bible
Významná díla	Tafsir; Emunoth ve-Deoth; Siddur of Saadia Gaon; Q122678273
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Sa'adja ben Josef Gaon (arabsky سعيد بن يوسف الفيومي‎, hebrejsky סעדיה בן יוסף גאון‎, 882, Fajjúm – 942, Bagdád) byl jeden z nejvýznamnějších středověkých židovských filosofů a autorů. Snažil se popsat a založit židovské náboženské ideje na racionálním základě, přičemž hojně využíval argumentačních nástrojů převzatých z islámského kalámu, aby bránil rabínský judaismus proti ostatním náboženstvím (zejm. proti islámu a náboženskému dualismu) i proti konkurenčním proudům v rámci judaismu (zejm. proti karaitům).

Snažil se rozumovými prostředky dokázat stvoření světa z ničeho, jednotu a jedinost Boží a prokázat, že judaismus je jediným pravým Božím zjevením. Toto zjevení ukázalo člověku posvátné příkazy, jejichž naplňováním má člověk dojít ke štěstí, kvůli němuž Bůh člověka stvořil.

Život a dílo

Narodil se v egyptském Fajjúmu, roku 915 ovšem odešel do Palestiny a posléze do Bagdádu a Aleppa. Pro svou obratnost při obhajobě kalendářního systému babylonských židů proti systému palestinských židů jej exilarcha David ben Zakaj ustanovil ga'onem, tj. vůdčí osobností židovských akademií v Babylonii. Vysoce sebevědomý Sa'adja příliš neuznával exilarchovu autoritu, a tak jej exilarcha po několika letech konfliktů sesadil.^[1]

Jeho plodná tvorba zahrnovala gramatická a lexikografická díla, překlad téměř celé Bible do arabštiny, knihu modliteb, liturgické básně. Do studia Talmudu zavedl vědecké metody, psal k němu komentáře.^[2] V polemických dílech se obracel proti karaitům, křesťanskému trinitarismu, zoroastrickému dualismu a islámu. Stěžejní filosofická díla představovala kniha Tafsir Kitab al-Mabadi (Komentář k Sefer Jecira) a al-Amanat wa-l-i'tiqadat (v hebrejském překladu Sefer emunot ve-de'ot, Kniha víry a názorů)^[3]

Filosofické myšlení

Racionalismus a poznání

Pomocí nástrojů kalámu vypracoval racionální teologii, s pomocí níž se měl rabínský judaismus obhájit před ostatními náboženstvími i před konkurenčními proudy v rámci judaismu (především před karaity). Vycházel z předpokladu, že rozum a pravé zjevení si nemohou odporovat. Rozum má poskytovat důkazy tomu, v co již člověk věří, a interpretovat Boží zjevení.^[4]^[5]

Došel tak ke čtyřem zdrojům poznání:

smyslové vnímání
racionální samozřejmosti
racionální závěry z faktů poskytovaných smysly a rozumem
spolehlivá tradice.^[6]

Za spolehlivou tradici považoval zjevení Boha Mojžíšovi, jež se prokázalo zázraky před celým izraelským národem, a nikoli zjevení Mohamedovo, které bylo soukromého charakteru a tedy neprokazatelné.^[5]

Svět, Bůh a zjevení

Stvoření světa ex nihilo‎ se Sa'adja snaží dokázat racionálními argumenty, jež přejal z kalámu. Poněkud nesrozumitelný způsob jeho argumentace ovšem naznačuje, že tyto argumenty přejal bez potřebného rozvážení.^[7] Nedokázal vysvětlit původ světa z Boha a omezil se na prosté tvrzení, že původ světa z Boha je jediným uspokojivým vysvětlením. Stvořenost světa pak podle něj předpokládá jediného Boha.^[8]

Netělesnému a transcendentnímu Bohu připisoval pouze atribut existence, aby nebyla narušena jednota Boží. Ostatní tři základní atributy – život, sílu a moudrost – připisuje spíše Božímu stvořitelskému aktu.^[9] V otázce zjevení se obrací proti Hiwimu z Balchu, jenž zpochybňoval biblické zjevení tím, že poukazoval na jeho vnitřní rozpory.^[10] Sa'adja se snaží dokázat potřebnost zjevení, neboť zjevení krom zákonů dosažitelných rozumem ukazuje také další užitečné „zákony poslušnosti“.^[11]

Etika a teodicea

Člověk má především usilovat o vyváženost celkem třinácti lidských tendencí, aby nesešel na morální scestí. Boží příkazy mají být v tomto úsilí člověku pomocí a jejich plněním člověk dosahuje štěstí, kvůli němuž Bůh člověka stvořil.^[12] Utrpení je podle Sa'adji trestem za spáchané hříchy a utrpení nevinných dětí podle něj naznačuje existenci posmrtného světa.^[13]

Sidur rav Sa'adja Ga'on

Kromě filosofických děl se také stal autorem arabsky psaného siduru (Sidur rav Sa'adja Ga'on), který představoval vůbec první sidur určený běžnému věřícímu. Jeho autorita a popularita trvala až do rozšíření Rambamova díla Mišne Tora (1168–1177), poté jeho význam ovšem upadl a text siduru byl dlouhou dobu považován za ztracený. Teprve roku 1851 text siduru objevil Moritz Steinschneider v oxfordské knihovně a o 45 let později se jeho zlomky nalezly také v káhirské geníze. Vědecká edice Sa'adjova siduru vyšla roku 1941 v Jeruzalémě.^[14]

Hebrejská filologie

Již ve věku 20 let sepsal dílo Agron. Jedná se o hebrejský slovník, v jehož první části jsou slova seřazena podle prvního písmene, zatímco v druhé části podle posledního písmene, aby slovník mohl sloužit potřebám básníků. V úvodu ke slovníku Sa'adja pojednal o dějinách hebrejštiny. Dílo se později dočkalo překladu do arabštiny, do dnešní doby se však dochoval jen historický úvod a část slovníku. Pod vlivem arabské lingvistiky sepsal v arabštině také vůbec první gramatiku hebrejštiny, kterou nazval Kniha o jazyce (arabsky كتب اللغة‎ Kitab al-lughat, hebrejsky ספר הלשון‎ Sefer ha-lešon), která mimo jiné obsahuje soupis hapax legomenon.^[15]

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sa'adja Ga'on na Wikimedia Commons

Reference

↑ SIRAT, Colette. A History of Jewish Philosophy in the Middle Ages. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. ISBN 0-521-39727-8. S. 18n. (anglicky) Dále jen Sirat (1990).
↑ Sirat (1990). s. 21n.
↑ GUTTMANN, Julius. Philosophies of Judaism: The History of Jewish Philosophy from Biblical Times to Franz Rosenzweig. Garden City, NY: Doubleday & Company, 1966. S. 69n. (anglicky) Dále jen Guttmann (1966).
↑ Guttman (1966). s. 70-73.
↑ ^a ^b Sirat (1990). s. 22n.
↑ Guttmann (1966). s. 73n.
↑ Sirat (1990). s. 23n.
↑ Guttmann (1966). s. 75-77.
↑ Guttmann (1966). s. 77-79.
↑ Guttmann (1966). s. 65n.
↑ Sirat (1990). s. 26-31.
↑ Sirat (1990). s. 31-36.
↑ Guttmann (1966). s. 79-80.
↑ NOSEK, Bedřich; DAMOHORSKÁ, Pavla. Úvod do synagogální liturgie. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0986-X. S. 27–30.
↑ WAXMAN, Meyer. A History of Jewish Literature I. New York: Bloch Publishing, 1930. S. 168–171.

Literatura

SADEK, Vladimír. Kabala a pražská judaika. Praha: Malvern, 2018. ISBN 978-80-7530-152-9. Kapitola Saadja Gaon a počátky židovské středověké filosofie, s. 43-46.
Sa´adja Ga´on. Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. Academia: Praha, 2021. ISBN 978-80-200-3225-6

Související články

Středověká židovská filosofie

[1] SIRAT, Colette. A History of Jewish Philosophy in the Middle Ages. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. ISBN 0-521-39727-8. S. 18n. (anglicky) Dále jen Sirat (1990).

[2] Sirat (1990). s. 21n.

[3] GUTTMANN, Julius. Philosophies of Judaism: The History of Jewish Philosophy from Biblical Times to Franz Rosenzweig. Garden City, NY: Doubleday & Company, 1966. S. 69n. (anglicky) Dále jen Guttmann (1966).

[4] Guttman (1966). s. 70-73.

[rfr1-5] Sirat (1990). s. 22n.

[6] Guttmann (1966). s. 73n.

[7] Sirat (1990). s. 23n.

[8] Guttmann (1966). s. 75-77.

[9] Guttmann (1966). s. 77-79.

[10] Guttmann (1966). s. 65n.

[11] Sirat (1990). s. 26-31.

[12] Sirat (1990). s. 31-36.

[13] Guttmann (1966). s. 79-80.

[14] NOSEK, Bedřich; DAMOHORSKÁ, Pavla. Úvod do synagogální liturgie. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0986-X. S. 27–30.

[15] WAXMAN, Meyer. A History of Jewish Literature I. New York: Bloch Publishing, 1930. S. 168–171.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]