SZD-9 Bocian

SZD-9 Bocian
SZD-9bis Bocian 1E (SP-3046)
Určení	kluzák
Výrobce	Szybowcowy Zakład Doświadczalny w Bielsku-Białej
Šéfkonstruktér	Roman Zatwarnicki, Justyn Sandauer
První let	10. března 1952
Uživatel	Polsko NDR, Finsko, SSSR
Výroba	1952–1976
Vyrobeno kusů	593
Některá data mohou pocházet z datové položky.

SZD-9 Bocian byl polský dvoumístný celodřevěný sportovní a cvičný kluzák řešený jako středoplošník.

Vznik a vývoj

Rozhodnutí o stavbě kluzáku Bocian padlo v únoru 1950. Celou konstrukci vypracovali inženýři Zatwarnicki a Sandauer pod vedením ing. Wasilewského. První prototyp SZD-9 (imatrikulace SP-1217) zalétal 10. 3. 1952 Adam Zientek. Po důkladných testech byly všechny drobné nedostatky, zejména málo účinné směrové řízení, odstraněny na druhém prototypu (SP-1218). Oba vyrobené exempláře však s problémy přecházely do vyšších rychlostí, rovněž klouzavost 1:21 byla nedostatečná. Příčinou byl trup kluzáku, který při všech rychlostech svíral s osou letu záporný úhel, což klouzavost Bociana zhoršovalo. I tento problém se nakonec podařilo odstranit.

Po zakončení zkoušek obou prototypů a řadě drobných vylepšení byla v Ježově u Lodže zahájena stavba první desetikusové série SZD-9A Bocian A. První sériový kus byl zalétán 13. března 1953. Celá série již dosahovala klouzavosti 1:26, což odpovídalo teoretickým výpočtům. Následovala další desetikusová série SZD-9B se zvětšenou výškovkou.

Dvacetikusová série SZD-9C měla zmenšený úhel nastavení křídla a sklápěcí VOP nahradila odnímací s neděleným nosníkem. V roce 1957 vznikla verze SZD-9D se zvětšeným přistávacím kolečkem, které bylo vyrobeno necelých 240 kusů. Kryt kabiny verzí C a D se skládal z rovinných dílů, spojených do tří částí. Přední pevné, střední vyklápěné do strany a zadní odsouvané dozadu. Konstrukci kabiny tvořil skelet z tenkých trubek, ke kterým bylo organické sklo přišroubováno a přinýtováno. Střední a zadní díl byl zhotoven ze dvou dílů plexiskla.

Poslední série cca. 313 kluzáků SZD-9bis Bocian 1E byla realizovaná od roku 1965. První kus byl zalétán 6. prosince 1966. Kryt kabiny byl již pouze ze dvou dílů vyfouknutých z jednoho kusu plexiskla. Přední díl se otevíral do strany, zadní se odsouval dozadu. Konce křídla a VOP obdržely hranaté zakočení.

Pro VI. mistrovství světa v plachtění ve Francii v Saint-Yan v roce 1956 vybrali konstruktéři dva kusy ze série C vyrobené v roce 1954 a přepracovali je na závodní variantu SZD-9Z. Hlavní úprava spočívala v instalaci celokovových klapek, které byly ovládané z obou kokpitů. Vychylovaly se na 10°, 20° a 30°. Dále byly zabudované přídavné nádrže na 110 l vody, kterou bylo možno vypustit za 40 s. Rozmístění přístrojů na palubní desce bylo pozměněno a přibyly palubní stopky. Křídlo dostalo kapkovitá zakončení pro snížení indukovaného odporu a v kabině byl umístěn dýchač. Dne 26. dubna 1956 byly oba závodní speciály (SP-1551 a SP-1560) zalétány v Jelenie Górze.

V roce 1956 byl druhý prototyp přestavěn na létající zkušebnu. K jeho křídlu byly symetricky připevněny čtyři pulzační motory, postavené podle francouzského vzoru, na každé straně dva. Tah jednoho motoru dosahoval 100 N, což k samostatnému vzletu Bociana Puls (SP-1218) nestačilo. Motory byly upevněny v místě odstraněných aerodynamických brzd. Křídlo v místě uchycení motorů bylo natřeno nehořlavým lakem, pokryto azbestem a navrch duralovým plechem. Nehořlavým lakem byl natřen také konec trupu a kormidla. Palivová elektrická a vzduchová instalace byla zabudovaná v křídle. V zavazadlovém prostoru byla nádrž s benzínem a láhev se stlačeným vzduchem, sloužící ke startování motorů. Motory ovládal pilot z předního kokpitu, na palubní desce proto přibyl tlakoměr paliva a řada přepínačů. Bocian Puls se zkoušel na letišti Okęcie od července do října 1956. Během patnácti vzletů nalétal 11 hodin a 33 minut. Motory pracovaly dobře, ale jejich tah byl malý, hmotnost a odpor velké, byly příliš hlučné a tepelně a vibračně namáhaly celou konstrukci. Od dalšího využití těchto pohonných jednotek bylo upuštěno.

Popis konstrukce

Bocian byl celodřevěné konstrukce, trup poloskořepina, přední lyže dřevěná odpružená gumou. Sedadla a opěradla pilotů byla nestavitelná. Přístrojová deska, pouze v přední kabině, byla opatřena zatáčkoměrem, rychloměrem, hrubým a jemným variometrem, výškoměrem a kompasem. Křídlo až po hlavní nosník a VOP i SOP v přední části byly potaženy překližkou. Křidélka byla dvoudílná potažená plátnem. Na koncích křídla mohla být umístěna poziční světla. Na odtokové hraně konců křídla byly kovové kartáčky na odvádění statické elektřiny.

Specifikace (SZD-9bis Bocian 1D)

SZD-9bis Bocian 1D, (OH-339)

SZD-9 Bocian (D-8237) v muzeu Flugwerft Schleißheim

Údaje podle

Technické údaje

• Rozpětí: 18,10 m
• Délka: 8,20 m
• Výška: 1,80 m
• Nosná plocha: 20,00 m²
• Štíhlost: 16,2
• Hmotnost vlastní: 326 kg
• Hmotnost vzletová: 500 kg
• Hmotnost na jednotku plochy: 25 kg/m²

Výkony

• Klouzavost při 80 km/h: 26:1
• Minimální klesavost: 0,82 m/s
• Minimální rychlost: 52 km/h
• Maximální rychlost: 200 km/h

Odkazy

Literatura

• VYCHODIL, Petr. SZD-9 Bocian ze Siedlic. Letectví a kosmonautika. Květen 1986, roč. LXII., čís. 10, s. 28 a 29. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu SZD-9 Bocian na Wikimedia Commons
• (anglicky) PZL Bielsko SZD-9 Bocian Archivováno 14. 9. 2019 na Wayback Machine.

Portály: Letectví