Přeskočit na obsah

Rumburská pahorkatina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rumburská pahorkatina
Vlčí hora
Vlčí hora

Nejvyšší bod591 m n. m. (Vlčí hora)
Nejnižší bod310 m n. m. (Mandava ve Varnsdorfu)
Rozloha110 km² (na území Česka)
Střední výška433 m n. m.

Nadřazená jednotkaŠluknovská pahorkatina
Podřazené
jednotky
Jiříkovská pahorkatina, Krásnolipská pahorkatina, Varnsdorfská pahorkatina

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Map
Horninygranodiorit, žula, bazaltoidy, znělec
PovodíMandava, Křinice, Spréva
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rumburská pahorkatina je geomorfologická jednotka, okrsek Šluknovské pahorkatiny. Nachází se v severní části Česka ve Šluknovském výběžku. Její rozloha je 110 km² a nejvyšším vrcholem je Vlčí hora (591 m).[1]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Rumburská pahorkatina je geomorfologický okrsek Šluknovské pahorkatiny o rozloze 110 km² s členitým reliéfem. Nachází se ve střední, jižní a východní části Šluknovského výběžku. Severovýchodní, východní až jihovýchodní hranice tvoří česko-německá státní hranice s přesahem svahů do sousedního Německa. Západní až jižní hranice kopíruje lužický zlom, severní hranice prochází údolím Mandavy a z Dolních Křečan pak údolími na sever až ke státní hranici západně od Jiříkova. Střední sklon území je 3°55' a střední nadmořská výška 433 m. Nejvyšším bodem je vrchol Vlčí hory (591 m), nejnižším pak hladina Mandavy na státní hranici s Německem ve Varnsdorfu (310 m).[2][3] Převládajícími horninami jsou brtnická a rumburská žula a lužický a václavický granodiorit, které doplňují průniky třetihorních výlevných vyvřelin, především čediči příbuzných hornin, méně znělec, a dále žilný dolerit.[4] Územím prochází hlavní evropské rozvodí. K povodí Labe a úmoří Severního moře náleží Křinice a přítoky Sprévy, k povodí Odry a úmoří Baltského moře patří Mandava a její přítoky. Krajina je středně zalesněná a náleží k 4.–5. lesnímu vegetačnímu stupni (bukovému, respektive jedlo-bukovému). Původní lesní porosty se dochovaly jen ojediněle, převládají smrkové monokultury s dominantním smrkem ztepilým (Picea abies), doplněným bukem lesním (Fagus sylvatica), jedlí bělokorou (Abies alba) či modřínem opadavým (Larix decidua). Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 6,5–7 °C, průměrné roční srážky pak v rozpětí 700–800 mm. Na území zasahuje chráněná krajinná oblast Labské pískovce, chráněná krajinná oblast Lužické hory a okrajově také národní park České Švýcarsko.

Výběr zahrnuje kopce pojmenované na Základní topografické mapě ČR (s výjimkou Šibeničního vrchu), jejichž vrchol leží na českém území.[5]

Geomorfologické členění

[editovat | editovat zdroj]

Geomorfologický okrsek Rumburská pahorkatina se dělí na tři podokrsky:[6][7][8]

  1. Základní topografická mapa ČR 1 : 10 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. 
  2. GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. S. 9. 
  3. MELICHAR, Jaroslav, a kol. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 252 s. ISBN 978-80-254-1704-1. S. 16. 
  4. Geologická mapa 1 : 25 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. 
  5. Základní topografická mapa ČR 1 : 25 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. 
  6. Geomorfologické jednotky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. 
  7. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. 76 s. 
  8. DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. 
  • GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. 
  • KOPECKÝ, Lubomír, a kol. Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000. M–33–IX Děčín. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. 176 s. 
  • MELICHAR, Jaroslav, a kol. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 252 s. ISBN 978-80-254-1704-1. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]