Rudolf Sloboda

Rudolf Sloboda
Rudolf Sloboda
	Busta z památníku v Devínské Nové vsi
Narození	16. dubna 1938
Úmrtí	6. října 1995 (ve věku 57 let)
Povolání	spisovatel, dramatik, básník, scenárista a dramaturg
Alma mater	Univerzita Komenského v Bratislavě
Témata	literatura
Ocenění	Pribinův kříž I. třídy (2018)
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Sloboda (16. dubna 1938, Devínska Nová Ves, Československo – 6. října 1995, Devínska Nová Ves, Slovensko), byl slovenský spisovatel-prozaik, básník, dramatik, scenárista a autor literatury pro děti a mládež.

Životopis

Pocházel z rodiny chorvatského starousedlíka a úředníka. Dětství prožil v Děvínské Nové Vsi v době klerofašistického Slovenského státu a budování komunismu. V ne právě dokonalé rodině, rodiče se rozvedli a matka kromě Rudolfova otce přežila i druhého manžela a později i druha Vince Besedu. Tento fakt je v díle několikrát nahlížen z nejrůznějších pohledů.

Do školy chodil v Devínské Nové Vsi a později studoval filozofii na Univerzitě Komenského v Bratislavě, ale po roce toto studium ukončil a odjel pracovat do dolů v Ostravě. Vrátil se do Bratislavy, kde pracoval jako stavební dělník, poté následovala v letech 1959-1962 vojenská prezenční služba v jižních Čechách, po ní opět Ostrava, kde v letech 1962-1964 pracoval ve Vítkovických železárnách, a nakonec definitivní návrat do rodné obce. Zde se také oženil a narodila se mu dcera.

V letech 1965-1969 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena, v letech 1972-1984 byl dramaturgem v Slovenské filmové tvorbě a v roce 1984 pracoval krátkou dobu v nakladatelství Slovenský spisovatel. Při příležitostných zaměstnáních (např. ve filmu) se živil především jako spisovatel na volné noze. Se svou psychicky nemocnou manželkou žil ve skromných poměrech ve svém rodišti, až do roku 1995, kdy ve své „chatě“ na Slovinci v Devínské Nové Vsi spáchal sebevraždu.

Život Rudy Slobody byl poznamenán neustálým bojem se společností, ale i se sebou samým. S ostatními spisovateli či kolegy měl často bouřlivé vztahy. Známé byly jeho alkoholické excesy. Z alkoholismu se i několikrát léčil. Vícekrát se pokusil o sebevraždu. V posledních letech života byl abstinentem.

Tvorba

Jedná se o jednoho z nejzajímavějších a nejvýznamnějších mistrů slovenského psaného slova druhé poloviny 20. století. Publikovat začal v roce 1958 v časopisech Mladá tvorba (zde mu vyšla první povídka Do tohto domu sa vchádzalo širokou bránou) a Slovenské pohľady. Každé z jeho děl je v podstatě postaveno na jeho vlastních zážitcích a životních zkušenostech. Výrazným rysem jeho prozaické tvorby je brilantní vypravěčský styl, který přesně reprodukuje myšlenky a události, jakož i nepřehlédnutelná pocitová a myšlenková upřímnost. Ve vícero dílech staví základní motiv na lásce a jí příbuzných kvalitách - žárlivosti, erotice, sexuálních vztazích, ale i osamělosti a hledání smyslu života či víře v Boha.

Důležitou součástí spisovatelovy osobnosti bylo psaní deníků. Mnohé z nich autor zničil, část (neúplnou) z nich vydal autorův zeť Oto Havrila ve vydavatelství Tatran.

Rudolf Sloboda se několikrát objevil i ve filmu, například v Šulíkově díle Všetko čo mám rád.

I když byl především prozaik, zejména po pádu komunistického režimu v roce 1989 se projevil jako talentovaný dramatik a jeho dvě díla se rychle stala stálicemi v repertoáru divadla Astorka Korzo '90.

Dílo

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Sloboda

Próza pro dospělé

1965 Narcis, román s autobiografickými prvky - prvotina popisující pocity vystěhovalce (odchod do Ostravy)
1967 Britva, román s autobiografickými prvky - nadvazuje na Narcis (přesun hlavního hrdiny do Bratislavy)
1968 Uhorský rok, povídky
1969 Šedé ruže, román
1971 Romaneto Don Juan, zážitky z dětství
1976 Hlboký mier, povídky
1977 Hudba, román o mladém studentovi a jeho lásce k hudbě
1979 Vernosť, román o současné ženě a její víře
1981 Druhý človek, román o současném muži
1982 Rozum, významný román, autorem nejvíce ceněná próza. Popis pocitů syna po smrti otce
1982 Dni radosti, povídky
1983 Stratený raj, román z protialkoholické léčebny
1986 Pánsky flám, povídky
1987 Uršula, román o ženě - vražedkyni
1988 Pokus o autoportrét, autobiografická próza
1990 Rubato, román, pokračování románu Uršula
1991 Krv, nejlepší slovenský román 20. století, krize přechodu z totality do demokracie
1992 Útek z rodnej obce, povídky
1994 Jeseň, román, pokračování románu Krv
1995 Herečky, povídky
1996 Pamäti, nedokončený román
2001 Láska, původně ztracený román nalezený v Polsku
2004 Listy a eseje
Z tvorby, výběr z dramatické, prozaické, scenáristické i básnické tvorby, vydavatelství Tatran
Z denníkov, výběr z deníků za 12 let autorova života, vydavatelství Tatran

Poezie

1977 Večerná otázka vtákovi

Dramata

1965 Vojna s malým Holandskom, nikdy nerealizovaná mysteriózní dramatická hra
1993 Armagedon na Grbe, dramatická hra postavená na osudech autorovy matky
1995 Macocha, dramatická hra na motivy ženy - matky

Scénáře

1971 Orestea, nerealizovaný filmový scénář (spoluautor Albert Marenčin)
1973 Milosrdný čas, scénář k filmu (režie Otakar Krivánek)
1979 Prerušená hra, scénář k filmu (režie Jozef Režucha)
1980 Karline manželstvá, scénář k filmu (režie Vladimír Kavčiak)

Próza pro děti

1973 Ilias, převyprávění eposu od Homéra
1987 Ako som sa stal mudrcom
1989 Hraničný kameň

Ocenění

Slovenský prezident Andrej Kiska mu 1. ledna 2018 udělil in memoriam Pribinův kříž.^[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Sloboda na slovenské Wikipedii.

↑ Kiska vyznamenal Kubišovou a Pitharta Řádem bílého dvojkříže

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Sloboda na Wikimedia Commons
Osoba Rudolf Sloboda ve Wikicitátech

[1] Kiska vyznamenal Kubišovou a Pitharta Řádem bílého dvojkříže

[1]