Přeskočit na obsah

Rudolf Montecuccoli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf hrabě Montecuccoli
Rudolf Montecuccoli, foto 1901
Rudolf Montecuccoli, foto 1901
Vrchní velitel rakousko-uherského námořnictva
Ve funkci:
1904 – 1913
PředchůdceHermann von Spaun
NástupceAnton Haus
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
SložkaRakousko-Uhersko Rakousko-uherské námořnictvo
Hodnostadmirál (1905), viceadmirál (1903), kontradmirál (1897)
Jednotkavelitel rakousko-uherské floty
VyznamenáníŘád zlatého rouna (1911)

Narození22. února 1843
Modena
Úmrtí16. května 1922 (ve věku 79 let)
Baden
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
ChoťEmilie von Suttner
RodičeLuigi Ranieri von Montecuccoli
Caroline von Puthon
DětiAlfons Karl Graf von Montecuccoli
Alma materC. k. námořní akademie (do 1859)
Profesenámořní důstojník
Oceněnívelkokříž Královského řádu Viktoriina
Královský řád Viktoriin
CommonsRudolf Montecuccoli
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf hrabě Montecuccoli degli Erri (německy Rudolf Ludwig Raimund Heinrich Alfons Graf von Montecucoli degli Erri, italsky Rodolfo Luigi Raimondo Enrico conte Montecuccoli degli Erri) (22. února 1843 Modena16. května 1922 Baden[1]) byl rakousko-uherský admirál ze staré italské šlechty. V c. k. námořnictvu sloužil od roku 1859 a zúčastnil se několika válečných tažení. V hodnosti kontradmirála (1897) velel rakousko-uherské eskadře během boxerského povstání v Číně. V letech 1904–1913 byl vrchním velitelem rakousko-uherského námořnictva a zasloužil se o jeho modernizaci.

Křižník SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia, vlajková loď admirála Montecocculiho v boxerském povstání v Číně

Pocházel ze starého italského šlechtického rodu Montecuccoliů usazeného v habsburské monarchie, patřil k mladší modenské linii Montecuccoli degli Erri s titulem markýzů de Polignano.[2] Narodil se v Modeně jako třetí syn c. k. podplukovníka hraběte Aloise Montecuccoliho (1800–1852) a jeho manželky Karoliny, rozené baronky Puthonové (1813–1861).[3] Po absolvování námořní akademie byl zařazen do aktivní služby jako kadet v roce 1859 během války se Sardinií, po níž byla jeho rodná Modena jako bývalá habsburská sekundogenitura začleněna do nově vzniklého Italského království. Montecuccoli nadále sloužil u rakouského a rakousko-uherského námořnictva a za další války s Itálií bojoval v bitvě u Visu (1866). V roce 1871 byl povýšen do hodnosti poručíka a sloužil na různých lodích. Jako námořní důstojník se v roce 1878 podílel na okupaci Bosny a Hercegoviny. V roce 1887 byl povýšen do hodnosti korvetního kapitána a působil jako přednosta 4. oddělení námořní sekce na ministerstvu války.[4][5] Dne 1. listopadu 1892 získal hodnost fregatního kapitána.[6][7] a od roku 1895 byl zástupcem velitele námořního arzenálu.[8]

Hrobka rodiny Montecuccoli v Baden u Vídně

K datu 1. listopadu 1897 byl povýšen do hodnosti kontradmirála a stal se velitelem námořního arzenálu v přístavu Pola.[9][10] Když během boxerského povstání v Číně došlo k vraždám evropských civilistů, byl jmenován velitelem tzv. Východoasijské eskadry v rámci mezinárodních expedičních sil vypravených k čínským břehům. K ochraně rakousko-uherských zájmů v Číně byl jmenován na návrh ministra zahraničí Agenora Gołuchowského. Montecuccoli se do Číny vypravil na křižníku SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia. Součástí jeho eskadry byly dále křižníky SMS Kaiserin Elisabeth, SMS Zenta a SMS Aspern. V Číně způsobil rozruch, když se se svými loděmi vydal proti proudu řeky Jang-c’-ťiang až do provincie Chan-kchou, protože to byl jediný případ, kdy velká zahraniční plavidla pronikla tak hluboko do čínského vnitrozemí.[11] Po návratu do Evropy byl prezidentem Námořně-technické komise[12]a po penzionování admirála Hermanna von Spaun se v roce 1904 stal vrchním velitelem rakousko-uherského námořnictva a šéfem námořní sekce ministerstva války.[13], mezitím byl v roce 1903 povýšen do hodnosti viceadmirála.[14] K datu 1. května 1905 získal hodnost admirála.[15] Zasadil se o modernizaci rakousko-uherské floty, především stavbou prvních dreadnoughtů, modernizací torpédoborců, torpédových člunů a zařazením prvních ponorek do loďstva.[16] Dne 22. února 1913, v den svých 70. narozenin, rezignoval na všechny své funkce a odešel do výslužby. Formálně byl penzionován k datu 1. března 1913.[17][18]

Zbytek života strávil v soukromí v Badenu u Vídně, kde zemřel 16. května 1922 ve věku 79 let a spolu se svými rodiči je pohřben na hřbitově Helenenfriedhof.[19]

V roce 1885 se ve Vídni oženil s Emilií von Suttner (1863–1914), dcerou barona Gustava Suttnera (1826–1900), majitele velkostatků v Dolním Rakousku, dlouholetého poslance dolnorakouského zemského sněmu a říšské rady.[20] Z manželství se narodily tři děti, dcera Karla (1887-–1969) byla čestnou dámu Ústavu šlechtičen v Brně. Synové Alfons (1893–1952) a Raimund (1898–1924) sloužili za první světové války u c. k. námořnictva.[21]

Rudolf měl tři bratry, nejmladší Alfons (1844–1920) sloužil v c. k. armádě a dosáhl hodnosti generálmajora.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1877 jmenován c. k. komořím[22] a ve funkci vrchního velitele rakousko-uherského loďstva obdržel v roce 1904 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[23] Během služby u námořnictva získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí, nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1911 jako rytíř Řádu zlatého rouna.[24]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  1. Velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána byl zpravidla udělován vysokým hodnostářům a důstojníkům při odchodu do výslužby. Pro Rudolfa Montecuccoliho to bylo poslední z řady jeho vyznamenání, které obdržel v roce 1913.
  2. Velkokříž Viktoriina řádu obdržel 23. března 1904 od britského krále Eduarda VII. V Londýně byl tehdy oficiálním zástupcem Rakouska-Uherska na pohřbu britského polního maršála vévody Georga z Cambridge.
  3. Dvě vysoká japonská státní vyznamenání získal koncem roku 1900, kdy po ukončení své mise během boxerského povstání navštívil Japonsko a byl přijat k audienci císařem Mucuhitem.
  1. Matriční záznam o úmrtí farnosti Baden St. Helena
  2. Ottův slovník naučný, díl XVII.; Praha, 1901 (reprint 1999); s. 575–576 (heslo Montecuccoli) ISBN 80-7185-057-8
  3. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1857; Gotha, 1857; s. 522 dostupné online
  4. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1888; Vídeň, 1888; s. 7, 89 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 1042, 1052 dostupné online
  6. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 7, 129 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 1108 dostupné online
  8. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1896; Vídeň, 1896; s. 6, 118 dostupné online
  9. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1897; Vídeň, 1897; s. 122 dostupné online
  10. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1898; s. 1105, 1129 dostupné online
  11. SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politické zájmy Rakouska-Uherska na Dálném východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 117, 122 ISBN 978-80-86781-23-5
  12. Rang- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1903; Vídeň, 1903; s. 5, 138 dostupné online
  13. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 297 dostupné online
  14. 'Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 1208, 1217 dostupné online
  15. Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 7 dostupné online
  16. MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900-1918. Cheb: Svět křídel, 2003. ISBN 80-86808-03-3. S. 263. 
  17. Služební postup Rudolfa Montecuccoliho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 121 dostupné online
  18. Rangliste der k.u.k. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1913; s. 123 dostupné online
  19. Hrobka rodina Montecuccoli v Badenu u Vídně na webu findagrave.com dostupné online
  20. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1886; Gotha, 1886; s. 977–978 dostupné online
  21. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 641 dostupné online
  22. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 197 dostupné online
  23. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 221 dostupné online
  24. Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online
  25. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 47 dostupné online
  26. Seznam nositelů velkokříže Královského řádu Viktoriina za vlády Eduarda VII. dostupné online
  27. SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politiké zájmy Rakouska-Uherska na Dálném Východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 144 ISBN 978-80-86781-23-5

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Rudolf Montecuccoli na německé Wikipedii a Rudolf Montecuccoli na anglické Wikipedii.