Rudolf Braun

Ing. Rudolf von Braun
Velitel 12. armádního sboru
Ve funkci: 1917 – 1918
Předchůdce	Johann von Henriquez
Nástupce	funkce zanikla
Vojenská služba
Služba	Rakousko-uherská armáda Československá armáda
Hodnost	generál III. třídy v.v. (1920), polní zbrojmistr (1918), polní podmaršál (1914), generálmajor (1911)
Narození	28. června 1861 České Budějovice
Úmrtí	15. dubna 1920 (ve věku 58 let) Vídeň
Profese	voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf von Braun (28. června 1861 České Budějovice – 15. dubna 1920 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent Technické vojenské akademie získal titul inženýra a poté byl důstojníkem dělostřelectva u řady posádek. Za první světové války byl nejprve pověřen obranou Dalmácie, později byl převelen na východní frontu, kde bojoval až do konce války. V roce 1918 dosáhl druhé nejvyšší vojenské hodnosti polního zbrojmistra a téhož roku byl povýšen do šlechtického stavu. Po zániku monarchie mu byla přiznána hodnost generála ve výslužbě v československé armádě (1920).

Životopis

Pocházel ze staré řemeslnické rodiny z Plané, narodil se ale v Českých Budějovicích, kde také absolvoval gymnázium. V letech 1879–1882 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a do armády nastoupil jako poručík u 1. ženijního pluku v Praze. Později získal titul inženýra (1889) a v hodnosti nadporučíka byl přeložen do pevnosti v Přemyšlu. V roce 1895 byl povýšen na kapitána, sloužil v Trebinji a Tridentu, od roku 1898 byl přidělen k velitelství 11. armádního sboru ve Lvově. Poté vystřídal službu v Kotoru a znovu v Trebinji, jako podplukovník (1902) byl tři roky velitelem praporu u 102. pěšího pluku v Praze. V roce 1905 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1907–1911 byl velitelem 25. pěšího pluku v Lučenci.

První světová válka

V roce 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora a do začátku první světové války byl velitelem pevnosti v Trebinji. V roce 1914 byl pověřen vedením obrany dalmatského pobřeží a k datu 1. listopadu 1914 získal hodnost polního podmaršála. V listopadu 1915 zformoval armádní skupinu Braun určenou pro dobytí Černé Hory, které proběhlo počátkem roku 1916. Následně převzal velení 47. pěší divize, s níž dále bojoval v Albánii a dostal se až k přístavu Drač. V roce 1917 kvůli onemocnění pobýval několik měsíců mimo aktivní službu, na podzim 1917 byl převelen na východní frontu, kde převzal velení 12. armádního sboru. V průběhu roku 1918 okupoval Ukrajinu a k datu 1. února 1918 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra. V roce 1918 byl také povýšen do šlechtického stavu (Edler von Braun). Se svými jednotkami obsadil Oděsu a pronikl až k ústí Donu.

V závěru první světové války stáhnul své jednotky z Ukrajiny a usadil se ve Vídni. K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován, ale jako rodák z Čech požádal o zařazení do nově vzniklé československé armády. K datu 1. února 1920 obdržel čestnou hodnost generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi. Zemřel již o tři měsíce později ve Vídni a byl pohřben do rodinné hrobky na nově otevřeném městském hřbitově v Plané.

Řády a vyznamenání

Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, za první světové války i v zahraničí.

Rakousko-Uhersko

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenská záslužná medaile (1898)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1909)
• Mobilizační kříž (1913)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1913)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1916)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1917)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1918)

Zahraničí

• papežský řád Pro Ecclesia et Pontifice (Papežský stát, 1915)
• Železný kříž II. třídy (Německo, 1918)
• velkokříž Albrechtova řádu (Sasko, 1918)
• Železný kříž I. třídy (Německo, 1918)

Odkazy

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 91–92 (heslo Rudolf Braun) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• VAVŘÍNEK, Zdeněk: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2027; Praha, 2016; 496 s. ISBN 978-80-905324-9-6