Přeskočit na obsah

Rudý srpen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: pravopis, učesat překlad
Rudý srpen
Mao Ce-tung na náměstí Nebeského klidu
Mao Ce-tung na náměstí Nebeského klidu
Druh událostiUčitelé, intelektuálové, členové Pěti černých kategorií, místní politici a političtí nepřátelé Mao Ce-tunga byli pronásledování a vražděni skupinami Rudých gard.
StátČína
MístoPeking
Datumsrpen - září 1966
PříčinaSnaha o zničení čtyř přežitků (staré myšlení, stará kultura, staré zvyky a staré obyčeje) a Pěti černých kategorií (statkáři, bohatí farmáři, kontrarevolucionáři, špatné vzory a "pravičáci").
Zemřelých10 275
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudý srpen (čínsky v českém přepisu Chung Pa-jüe, pchin-jinem Hóng Bāyuè, znaky zjednodušené 红八月, tradiční 紅八月) je označení období násilí a masakrů v Pekingu v srpnu 1966 během čínské kulturní revoluce.[1][2][3] Podle oficiálních statistik zveřejněných v roce 1980 zabily Rudé gardy v Pekingu během Rudého srpna 1 772 lidí.[1][4] Avšak podle oficiálních statistik zveřejněných v roce 1985 byl počet obětí Rudého srpna až 10 275.[5]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

16. května 1966 započal Mao Ce-tung kulturní revoluci v kontinentální Číně.[6] 5. srpna byla Pien Čung-jün (卞仲耘), zástupkyně ředitele Experimentální střední školy připojené k Pekingské pedagogické univerzitě, ubita skupinou Rudých gard – tvořenou převážně jejími studenty – a stala se tak prvním vzdělávacím pracovníkem zavražděným Rudými gardami.[1][7][6][8]

Pekingský masakr

[editovat | editovat zdroj]
Mao Ce-tung a vůdkyně Rudých gard, Sung Pin-pin, u brány Nebeského klidu, srpen 1966.

18. srpna se Mao Ce-tung setkal se Sung Pin-pin (宋彬彬), vůdkyní Rudých gard, u Brány Nebeského klidu.[7][9] Po tomto setkání byla morálka Rudých gard výrazně posílena, což započalo Pekingský masakr.[1][9] Zejména 25. srpna 1966 začaly tisíce Rudých gard týdenní masakr v Čchung-wenu.[9] Během toho vedly Rudé gardy celostátní kampaň ke zničení čtyř přežitků.[1][9] Jen v Pekingu bylo zničeno 4 922 památek, spáleno 2,3 milionu knih a 3,3 milionu obrazů, uměleckých předmětů a kusů nábytku.[4]

Rudé gardy na náměstí Nebeského klidu (září 1966).

22. srpna 1966 Mao schválil dokument Ministerstva veřejné bezpečnosti, který zakazoval používání policejní síly – bez výjimky – k zásahu nebo omezování pohybu studentů.[4][10] Následujícího dne přednesl Mao projev na pracovní konferenci Ústředního výboru KSČ, kde veřejně podpořil studentské hnutí a postavil se proti jakémukoli zásahu do „kulturní revoluce studentů“. K studentům se přimluvil i Sie Fu-č’, ministr veřejné bezpečnosti.[11]

Zásah vlády

[editovat | editovat zdroj]
Mao Ce-tung a Rudé gardy v Pekingu (říjen 1966)

Ke konci srpna 1966 se situace vymkla kontrole, což donutilo Ústřední výbor KSČ a čínskou vládu k mnoha intervencím, které postupně ukončily masakry Rudých gard.[12]

Počet mrtvých

[editovat | editovat zdroj]
Shromáždění Rudých gard na náměstí Nebeského klidu (1967)

Metody zabíjení

[editovat | editovat zdroj]

Mezi smrtící metody Rudé gardy patřilo bití, bičování, škrcení, udupání, polévání vařící vodou, stětí hlavy atd.[7][9] Kojenci a malé děti byly často udupány nebo rozčtvrceny.[9]

Počet mrtvých

[editovat | editovat zdroj]

Podle oficiálních statistik zveřejněných v roce 1980 zemřelo v Pekingu během srpna až září 1966 celkem 1 772 lidí, přičemž 33 695 domů bylo vypleněno a 85 196 rodin násilně vystěhováno z Pekingu.[1][4][13]

Během Ta-singského masakru zemřelo 325 osob, přičemž nejstarší oběti bylo 80 let, nejmladší oběti bylo pouhých 38 dní a celkem 22 rodin bylo vyhlazeno.[1][9][14][15]

Podle oficiálních statistik zveřejněných v roce 1985 byl počet obětí Rudého srpna až 10 275; 92 000 domů bylo vypleněno a 125 000 rodin vyhoštěno z Pekingu.[5][16]

Následky a vliv

[editovat | editovat zdroj]
Politická propaganda Rudých gard v kampusu Univerzity Fu-tan: „Braňte ústřední stranický výbor krví a životem! Braňte předsedu Maa krví a životem! “.

Rudý srpen se považuje za počátek Rudého teroru Kulturní revoluce Číny. Hnutí Rudých gard se rozmohlo v mnoha dalších městech včetně Šanghaje, Kantonu, Nankingu a Sia-menu, kde byli politici, intelektuálové, učitelé a členové Pěti černých kategorií stíháni a vražděni Rudými gardami.[1][17][18]

V Pekingu členové Rudých gard v jedné ze středních škol zřídili soukromé vězení v kampusu školy, kde na zeď krví svých obětí psali hesla „Ať žije rudý teror!“.[17][19]

V Šanghaji Rudé gardy vyplenily 84 222 domů „buržoazních“ rodin. Do Šanghaje také putovaly Rudé Gardy z Pekingu, aby se zúčastnily místních studentských hnutí. 15. září 1966 se 11 studentů z Pekingské univerzity zahraničních studií připojili k Šanghajským studentům ve skandování „Ať žije rudý teror!“ a pronásledování 31 učitelů.[6]

Datum 18. srpna 1966 bylo mnohokrát přirovnáno ke Křišťálová noc, která byla předehrou holokaustu.[20][18] Rudý srpen byl spolu s masakry, které ho následovaly během čínské Kulturní revoluce, také přirovnáván k Nankingskému masakru, který provedla japonská armáda během druhé čínsko-japonské války.[21][22]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red August na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h WANG, Youqin. Student Attacks Against Teachers: The Revolution of 1966 [online]. 2001-04. Dostupné online. 
  2. ↑ www.theguardian.com. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  3. ↑ DONG, Yifu. My Grandfather Survived China’s Cultural Revolution. Why Does He Still Love Mao? [online]. 2016-09-13. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d ; JIAN, Guo. Historical Dictionary of the Chinese Cultural Revolution. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-8108-6491-7. (anglicky) 
  5. ↑ a b 彭, 小明. 记下老红卫兵的血债 [online]. Dostupné online. (čínsky) 
  6. ↑ a b c YONGYI, Song. Chronology of Mass Killings during the Chinese Cultural Revolution (1966-1976) [online]. 2011-08-25. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c 王, 友琴. Victim of the Cultural Revolution [online]. Dostupné online. (čínsky) 
  8. ↑ BUCKLEY, Chris. Bowed and Remorseful, Former Red Guard Recalls Teacher's Death [online]. 2014-01-13. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e f g History of Contemporary Chinese Political Movements [online]. Dostupné online. (čínsky) 
  10. ↑ ; 熊, 景明. 中外學者談文革. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-988-17563-3-6. (čínsky) 
  11. ↑ ; Mao. Dostupné online. (čínsky) 
  12. ↑ ; Wang. Dostupné online. (čínsky) 
  13. ↑ KUHN, Anthony. Chinese Red Guards Apologize, Reopening A Dark Chapter. www.npr.org. 2014-02-04. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ ; JIAN, Guo. Historical Dictionary of the Chinese Cultural Revolution. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-4422-5172-4. (anglicky) 
  15. ↑ prchistory.org. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  16. ↑ ; Sai. Dostupné online. (čínsky) 
  17. ↑ a b ; 熊, 景明. 中外學者談文革. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-988-17563-3-6. (čínsky) 
  18. ↑ a b 金, 钟. 红八月，血迹未乾 [online]. Dostupné online. (čínsky) 
  19. ↑ 王, 友琴. 学生王光华之死 [online]. Dostupné online. (čínsky) 
  20. ↑ academic.oup.com. Dostupné online. 
  21. ↑ ; Luo Ri. 讀者來函：建構文化創傷——從南京大屠殺與「文革」說起 [online]. 2018-12-13. Dostupné online. 
  22. ↑ 马, 建. 谁敢把皇帝拉下马？——文革五十周年反思 [online]. Dostupné online. (čínsky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudý_srpen&oldid=23512007“