Přeskočit na obsah

Rogožarski SIM-XII-H

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rogožarski SIM-XII-H
Rogožarski SIM-XII-H
Rogožarski SIM-XII-H
Určenícvičný hydroplán
VýrobceRogožarski
ŠéfkonstruktérSima Milutinovič
První let7. února 1938
Zařazeno1939
Vyřazeno1941
UživatelJugoslávie
Vyrobeno kusů9
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rogožarski SIM-XII-H (srbsky: Рогожарски СИМ-XII-Х) z roku 1938 byl jugoslávský cvičný jednomotorový dvoumístný hydroplán se dvěma plováky EDO. Byl vyvinut bělehradskou společností Prva Srpska Fabrika Aeroplana Živojin Rogožarski koncem 30. let 20. století v době před druhou světovou válkou. Byl určen pro pilotní výcvik v letectvu Království Jugoslávie[1] a byl osazen invertním řadovým šestiválcem Walter Major 6 s dvoulistou dřevěnou vrtulí.[2]

Vznik a vývoj

[editovat | editovat zdroj]
Rogožarski SIM-XII-H (Aerophile červen 1938)

Jugoslávské královské letectvo chtělo vybrat nejvhodnější hydroplán pro výcvik pilotů, a tak se v roce 1937 obrátilo na továrnu Rogožarski a zadalo provedení projektu cvičného hydroplánu, který by svým vlastnostmi odpovídal školnímu letadlu SIM-X. Protože nebylo možné provést jednoduchou úpravu (přizpůsobení stávajících letadel SIM-X) pro instalaci plováků EDO, navrhl hlavní konstruktér Sima Milutinovič nový, větší letoun s výkonnějším motorem Walter Major 6 (190 k/139,7 kW). Tento letoun měl oproti svému předchůdci oválnější trup a zvětšenou vodorovnou ocasní plochu. Během roku 1937 se projekt dostal do fáze realizace a již na konci roku byl prototyp připraven k testování.[3] Zkušební let provedl 7. února 1938 pilot Ivan Koroš na námořní základně Divulje. Protože letadlo dosáhlo při zkouškách uspokojivých výsledků, byla objednána první dodávka 4 letounů. Ty byly dodány v polovině roku 1939.

Popis letounu

[editovat | editovat zdroj]
SIM-XII-H a SIM-XIV-H

Typ SIM-XII-H byl hornokřídlý jednoplošník s eliptickým průřezem trupu převážně dřevěné konstrukce a byl pokryt překližkou. Křídlo se zaoblenými konci bylo rovněž dřevěné a potažené plátnem. Na obou stranách bylo křídlo neseno dvojicí skloněných vzpěr připojených k trupu. Střední část křídla byla nesena trubkovým baldachýnem.[1] Kormidla byla svařena z ocelových trubek a byla potažena plátnem.

V motorovém loži byl pružně zavěšen motor Walter Major 6. Byl zakryt plechovým krytem s odklopnými postranními částmi. Palivová nádrž byla umístěna ve střední části mezi křídlem. Na první sérii letadel byly instalovány vždy dva kovové plováky EDO Model 47.

Letoun byl dvoumístný se dvojím řízením. Přední sedadlo bylo umístěno v těžišti letadla a do kokpitu se vstupovalo postranními dvířky, která se otáčela ve vodorovných závěsech na spodní straně. To umožňovalo i případný, snadný seskok za letu.

Operační historie

[editovat | editovat zdroj]

Zkušenosti pilotů i technického perzonálu s používáním letadel SIM-XII-H nazývanými „malý SIM“, byly velmi pozitivní, proto 15. července 1940 vedení letectva objednalo druhou sérií těchto letadel, rovněž v počtu 4 exemplářů s podmínkou, že tyto hydroplány budou již mít výcvikové vybavení pro noční lety. Rogožarski dodal tato letadla za pět měsíců, ale bez plováků, protože dodávka plováků z Kanady byla o několik měsíců zpožděna. Po dohodě s námořnictvem továrna Rogožarski navrhla pro tato letadla vývoj plováků domácí provenience, ale tento projekt bohužel nedosáhl dokončení v důsledku vypuknutí dubnové války v roce 1941.

V předválečném období (1940) havarovala dvě letadla SIM-XII-H při letu u námořní základny v Boce Kotorské a byla určena k likvidaci. Z obou těchto letadel po souhlasu vedení letectva byly plováky přemontovány do nových letadel (letadla SIM-XII-H druhé řady). Tím bylo umožněno použít 2 letadla z druhé série ještě před vypuknutím války.[4]

Neexistují žádné informace o použití letadel SIM-XII-H během dubnové války ani o použití italským královským letectvem během druhé světové války.[5]

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 11,00 m
  • Délka: 7,50 m
  • Výška: 2,96 mm
  • Nosná plocha: 20,50 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 635 kg
  • Vzletová hmotnost: 920 kg
  • Pohonná jednotka: vzduchem chlazený šestiválcový řadový invertní motor Walter Major 6
  • Výkon pohonné jednotky: nominální 190 k (139,7 kW) při 2100 ot/min, vzletový 205 k (150,8 kW) při 2350 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy
  • Maximální rychlost: 212 km/h u hladiny
  • Nejmenší rychlost: 73 km/h u hladiny
  • Dostup: 6 000 m
  • Dolet: 450 km

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rogožarski SIM-XII-H na anglické Wikipedii.

  1. a b c SCHMID, J. ing. Nová jugoslávská letadla Rogožarski. Letectví. Srpen 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 8, s. 320–321. Dostupné online. 
  2. SCHMID, J. ing. Řadový invertní šestiválec Walter Major 6, 190/205 ks. Letectví. Červen 1935, roč. 15. (1935), čís. 6, s. 207–210. Dostupné online. 
  3. Станојевић, Драгољуб.; Чедомир Јанић (12/1982.). "Животни пут и дело једног великана нашег ваздухопловства - светао пример и узор нараштајима" (srbsky). Машинство (YU-Београд: Савез инжењера и техничара Југославије) 31: 1867 - 1876.
  4. Петровић, Огњан М. (3/2004.). „Војни аероплани Краљевине СХС/Југославије (Део II: 1931 – 1941.)". Лет - Flight 3: pp. 58. ISSN 1450-684X.
  5. -, Dušan. Рогожарски СИМ-XII-Х (srbsky) [online]. vazduhoplovnetradicijesrbije.rs, 28.3.2014 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-21. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Grey, C.G. (1972). Jane's All the World's Aircraft 1938. London: David & Charles. ISBN 0-7153-5734-4.
  • Gunston, Bill (1989). World Encyclopaedia of Aero Engines (2nd ed.). Wellingborough: Patrick Stephens Ltd. ISBN 1-85260-163-9.
  • Janić, Čedomir; O. Petrović (2011). Short History of Aviation in Serbia. Beograd: Aerokomunikacije. ISBN 978-86-913973-2-6.тy
  • Оштрић, Шиме; М. Мицевски (14–27 September 2007). Летећи Чунови: Чамци који лете - летјелице које плове. SRB-Београд: Галерија '73. (srbsky)
  • Isaić, Vladimir; Frka Danijel (2010). Naval Aviation at the eastern coast of the Adriatic Sea 1918-1941 Volume 1. Zagreb: Tko zna zna. ISBN 978-953-97564-6-6.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]