Robert III. z Artois

Robert III. z Artois
	hrabě z Beaumont-le-Roger; pán z Conches-en-Ouche, Domfrontu a Mehun-sur-Yèvre
Narození	1287
Úmrtí	1342
Manželka	Johana z Valois
Potomci	Ludvík z Artois; Jan z Artois; Johana z Artois; Jakub z Artois; Robert z Artois; Karel z Artois
Rod	Artois
Otec	Filip z Artois
Matka	Blanka Bretaňská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert III. z Artois (1287–1342) byl pánem z Conches-en-Ouche, Domfrontu a Mehun-sur-Yèvre a v roce 1309 obdržel jako náhradu za hrabství Artois, které si nárokoval, hrabství Beaumont-le-Roger. Po smrti svého bratrance Jana III. Bretaňského v roce 1341 se stal nakrátko také hrabětem z Richmondu.

Život

Robert se narodil jako syn Filipa z Artois, pána z Conches-en-Ouche, a Blanky Bretaňské, dcery vévody Jana II.

Bylo mu teprve jedenáct let, když jeho otec září 1298 podlehl zraněním, která utrpěl 20. srpna 1297 v bitvě u Furnes proti Vlámům. Brzká smrt otce nepřímo zavinila spor o následnictví v hrabství Artois. Po smrti Robertova dědečka, hraběte Roberta II. z Artois, v bitvě u Courtrai v roce 1302, zdědila dle zvyků hrabství Artois jeho dcera, Robertova teta Mahaut. Vzhledem ke svému věku nemohl Robert protestovat proti své tetě a uplatnit práva po otci. V období sporu mezi Anglií a Francií, před stoletou válkou, došlo mezi Mahaut a Robertem k nevraživosti a intrikám.

Robert hrál významnou roli v nástupu Filipa VI. (nevlastního bratra jeho manželky) na francouzský trůn a po nějakou dobu byl jeho spolehlivým rádcem. Z této funkce čerpal určitý vliv v královské radě, aby zbavil Mahaut hrabství Artois, které považoval za své. Po Mahautině smrti v roce 1329 přešly její nároky na její dceru hraběnku Johanu II. Burgundskou. Robert znovu vznesl nárok na dědictví. Hrabství Artois bylo svěřeno do péče francouzského krále. Robert však v roce 1331 použil padělek vytvořený Jeanne de Divion, svědčící o vůli jeho otce. Podvod byl odhalen a Robert ztratil naději na získání Artois. Jeanne de Divion byla odsouzena na hranici. V roce 1331 král Filip zabral Robertův majetek a jeho manželku a syny Jana a Karla nechal uvěznit. Robert v roce 1332 utekl před zatčením a popravou z Francie a uchýlil se ke svému synovci Janovi II. z Namuru. Filip požadoval, aby biskup z Liège zaútočil na Namur. Robert proto uprchl znovu, tentokrát k manželovi své neteře, Janovi III. Brabantskému. Filipův vliv vyvolal válku proti Brabantskému vévodství a Robert utekl do Anglie. Tam se připojil k Eduardovi III. a naléhal na Eduarda – jeho manželka Filipa z Hainault byla neteří jeho manželky i krále Filipa – aby zahájil válku proti Francii. Robert se stal členem Eduardovy královské rady a poskytl mu informace o francouzském dvoře. Řada kronikářů uvádí, že Robertův vliv vedl ke stoleté válce. Koncem 40. let obíhala ve Francii a Anglii báseň Voeux du héron (Přísaha na volavku), která zobrazovala Eduardovu invazi jako naplnění rytířské přísahy Robertovi, že převezme francouzský trůn, stejně jako jeho dynastické právo.

Robert poté následoval Eduarda v jeho taženích, včetně vedení anglo-vlámské armády v bitvě u Saint-Omer v roce 1340. Nakonec podlehl úplavici poté, co byl zraněn při ústupu z města Vannes v listopadu 1342 během války o bretaňské dědictví. Původně byl pohřben v londýnském kostele Blackfriars, poté byl přenesen do hrobky v katedrále svatého Pavla.