Richard de Bury
Richard de Bury | |
---|---|
Jiná jména | Richard Aungerville, Aungervyle |
Narození | 24. ledna 1281 nebo 1286 nebo1287 Bury St. Edmund´s, Suffolk |
Úmrtí | 14. dubna 1345 (ve věku 64 let) Durham, Velká Británie |
Země | Velká Británie |
Vzdělání | Teologie, filozofie |
Alma mater | Univerzita v Oxfordu |
Povolání | lord kancléř, vychovatel, královský diplomat, biskup, bibliofil |
Znám jako | autor knihy Biblophilon |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Funkce | Cofferer of the Household (1327–1328) lord strážce pečeti (1329–1334) Roman Catholic bishop of Durham (od 1333) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Richard de Bury (známý také jako Richard Aungerville nebo Aungervyle)[1] (* 24. ledna 1281 nebo 1286/1287 u Bury St. Edmund’s v Suffolku – 14. dubna 1345 v Durhamu) byl v letech 1333 až 1345 biskupem v Durhamu. De Bury byl královským dvorním úředníkem a vyslancem, pastorem, učitelem, podporovatelem vzdělávání a spisovatelem. Zvláště známý byl jako sběratel knih a autor prvního spisu o bibliofilii.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jako syn Sira Richarda Aungervyle narozený v blízkosti Bury St. Edmuind‘s v hrabství Suffolk byl nejprve vychováván svým strýcem Johnem de Willoughby.[2] Poté se vzdělával na gymnáziu v sedmi svobodných uměních. Po absolvování vysoké školy v Oxfordu, kde studoval filozofii a teologii, se v letech 1327 až 1329 stal královským diplomatem a lordem kancléřem krále Eduarda III., jehož vychovatelem kdysi byl.[3] V letech 1330 a 1333 odcestoval jako vyslanec krále Eduarda III. do Avignonu, kde se setkal s Franceskem Petrarcou. Petrarcovo nadšení pro literaturu na něj velmi zapůsobilo. Roku 1333 jmenoval Eduard III. Richarda de Bury biskupem v Durhamu. Poté byl de Bury často z králova pověření na obchodních cestách, které ho několikrát zavedly do Skotska, ale také na evropský kontinent. V Koblenzu se v roce 1338 setkal s císařem Ludvíkem IV. Jako diplomat s úspěchem vyjednával se Skoty, jeho mírové poslání s cílem odvrácení Stoleté války však úspěšné nebylo. Po roce 1342 se stáhl z politického života a soustředil se na biskupství a budování své knihovny. Ta byla brzy po jeho smrti roku 1345[4] a po zrušení durhamské koleje v Oxfordu králem Jindřichem VIII. rozebrána. Jsou známy jen dva zbylé svazky: jedním je kopie děl Johna of Salisbury v Britském muzeu, druhým několik teologických studií Anselma z Canterbury a dalších v Bodleyově knihovně v Oxfordu.[5]
Philobiblon
[editovat | editovat zdroj]Ve své knize Philobiblon (název vychází z řeckého „láska ke knihám“) napsané roku 1344 (první vydání Kolín 1473)[6] chválí Richard de Bury uměleckou latinou plnou nadšení a fantazie hodnotu knih a zdůvodňuje, proč musí být oblíbené. Stěžuje si na jejich nedoceňování a na ničivé války. Popisuje své hledání a objevy, ceny knih, své studie a vlastní představy čtenářské kultury a vysvětluje, jak by měla být organizována knihovna.[7] Kniha je rozdělena do dvaceti kapitol, které se věnují pořizování knih, péči o knihy, výhodám pro milovníky knih, ale i ohrožování knih válkami. Podle jeho názoru nemůže mít stejný člověk rád jak zlato, tak i knihy.[8] Píše kromě jiného, že „knihy jsou pravým bohatstvím světa, božím darem, z něhož nikdy nemůžeme získat dost, nepostradatelným pro ty, kteří hledají pravdu, vědění a moudrost“. V knihách potkáváme mrtvé, jako kdyby ještě byli mezi živými.[9] Svou velkou lásku ke knihám vyjádřil takto:
- Knihy, jste zlaté nádoby naplněné manou; skály, z nichž prýští med; vémě, kypící mlékem života, nevyčerpatelné zdroje; proud z rajské zahrady rozdělený do čtyř hlavních proudů, který osvěžuje lidskou duši a žíznivého ducha svlaží a napojí; olivy obsypané plody, vína z Engaddi; fíkovníky, které neznají neúrodu; hořící lampy, které je třeba stále nosit v rukách.
- Kniha je učitel bez hole a metly, bez křiku a zlosti. Nikdy nespí, když k němu přijdeme; ptáme-li se ho, nezatají své myšlenky; když se mýlíme, neposmívá se.[5][9]
Díla
[editovat | editovat zdroj]- Philobiblon v The Latin Library
- Liber Epistolaris (vyd. Noel Denholm-Young, Oxford, 1950)
- Philobiblon, seu De amore librorum. Drucker des Augustinus, De fide (=Johann Solidi?), Kolín 1473. (Digitalizováno)
- Alfred Hartmann (vyd..): Richardus de Bury, Philobiblon oder die Liebe zu den Büchern. Schweizerische Bibliophilen-Gesellschaft, Bern 1955 (latinsky-německy)
- Ernest C. Thomas (Hrsg.): Richard de Bury, Philobiblon. The text and translation, s předmluvou od Michaela McLagana, Blackwell, Oxford 1960, Barnes & Noble, New York 1970
- Carlo Carena (vyd.): Richardus de Bury, Philobiblon. La passione per i libri (Archivi di arte antica). Allemandi, Torino u. a. 2006, (latinsky-italsky) ISBN 978-88-422-1243-0.
Předchůdce | Úřad | Nástupce |
---|---|---|
Louis de Beaumont | Biskup z Durhamu
1333–1345 |
Thomas Hatfield |
John Stratford | Lord kancléř
1334–1335 |
John Stratford |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Richard_Aungerville na německé Wikipedii a Richard de Bury na anglické Wikipedii.
- ↑ BAYNES, T. S. Encyclopædia Britannica. 9. vyd. New York: Charles Scribner's Sons, 1878. Kapitola Aungervyle, Richard, s. 85.
- ↑ BROWN-SYED., Christopher. The Love of Books: The Philobiblon of Richard De Bury. Library & Archival Security. 2004-01, roč. 19, čís. 1, s. 76–81.
- ↑ POWICKE, Frederick Maurice; FRYDE, Edmund Boleslav. Handbook of British Chronology. Londýn: Royal Historical Society, 1961. S. 84.
- ↑ FRYDE, E. B.; GREENWAY, D. E.; PORTER. Handbook of British Chronology. 3. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. ISBN 0-521-56350-X. S. 105.
- ↑ a b KRAUS, Ivo. Dějiny evropských objevů a vynálezů. 1. vyd. [s.l.]: Academia, 2001. S. 126.
- ↑ LENNOX, Patrick Joseph. Catholic Encyclopedia. Příprava vydání Charles Herbermann. New York: Robert Appleton Company, 1912. Kapitola Richard de Bury.
- ↑ WIEGAND, Wayne. This month, 656 years ago. American Libraries. 2001-04, roč. 32, čís. 4.
- ↑ MURRAY, Stuart. The library: An illustrated history. New York: Skyhorse Pub., 2009. ISBN 978-1602397064.
- ↑ a b DE BURY, Richard. Philobiblon oder über die Liebe zu den Büchern. Překlad Alfred Hartmann; ilustrace Alexander G. Antonov. 1. vyd. Lipsko: VEB Fachbuchverlag Leipzig, 1989. 256 s. ISBN 3-343-00578-9. S. 25.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Timothy Reuter: Richard Aungervyle von Bury. In: Lexikon für Theologie und Kirche 8, 1168 (německy).
- Timothy Reuter: R. de Bury. In: Lexikon des Mittelalters (LexMA), svazek 7, LexMA-Verlag, Mnichov 1995, ISBN 3-7608-8907-7, Sp. 817–818 (německy)
- Baynes, T. S., ed. (1878). „Aungervyle, Richard“ . Encyclopædia Britannica. Vol. 3 (9th ed.). New York: Charles Scribner's Sons (anglicky)
- De Bury, Richard: Philobiblon oder über die Liebe zu den Büchern, 1. vyd., Lipsko VEB Fachbuchverlag Leipzig 1989, 256 s., ISBN 3-343-00578-9 (německy)
- Powicke, Frederick Maurice: Handbook of British Chronology, Londýn Royal Historical Society 1961, (anglicky)
- Fryde, E. B.; Greenway, D. E.; Porter: Handbook of British Chronology, 3. vyd., Cambridge University Press, 1996, ISBN 0-521-56350-X (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Literatura o Richardu Aungerville v katalogu Německé národní knihovny
- Tisky od Richarda Aungerville a o něm v VD 17.