Rayonismus
Rayonismus (od francouzského rayon – paprsek) neboli také lučismus je radikální avantgardní umělecký směr v Rusku kolem roku 1911, který představuje jeden z prvních projevů abstraktního malířství vůbec.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Vzniku rayonismu předcházela skupina avantgardních umělců Бубновый валет (založené roku 1910), která se poprvé představila na stejnojmenné výstavě na přelomu let 1910/1911 v Moskvě. Byla ovlivněna post-impresionismem , fauvismem a malbou Paula Cézanna, ale také tradicemi ruského Luboku a designem lidových hraček. Jejími členy byli David Burlyuk, Vladimir Burlyuk, Pjotr Končalowski, Aristarch Lentulov, Ilja Maškov. Na výstavě byli zastoupeni francouzští malíři Henri Le Fauconnier, André Lhote, Albert Gleizes a Jean Metzinger a také ruští malíři Michail Larionov, Natalia Gončarovová a Kazimir Malevič.
Vznik rayonismu iniciovaly přednášky italského futuristy Marinettiho v Moskvě. Rayonisté usilovali o umění přesahující abstrakci, čas i prostor, které by zároveň bouralo bariéry mezi umělcem a divákem. Zakladateli Rayonismu byli Natalia Gončarovová, Michail Fjodorovič Larionov a Michail Vasiljevič Le Dantu. Zvláštní vývoj směřující k prostorovému vjemu měl rayonismus v díle Sergeje Michailoviče Romanoviče.
Manifest Lučismu vydal Larionov roku 1912. První obrazy nového směru představili rayonisté na výstavě Oslí ocas roku 1912 a na výstavě Terč v březnu roku 1913 (Larionov, Gončarovová a Malevič). V červnu téhož roku vydali společný manifest Rayonistů a Futuristů.
Styl rayonismu
[editovat | editovat zdroj]Podle Larionova a Gončarovové: " Styl rayonistické malby, kterou prosazujeme, představuje prostorové formy, které vznikají vzájemným křížením paprsků odražených od různých předmětů a zvolené vůlí umělce. Paprsek je na rayonistickém obrazu provizorně znázorněn barevnou linií. Skutečné objekty viditelné okem nemají v obrazu žádný význam - podstatou malby je kombinace barev, jejich sytost, vzájemný vztah barevných hmot, hloubka a struktury. Chceme-li malovat to, co vidíme, pak je třeba zachytit součet paprsků světla, které odrážejí předměty. Paprsky odražené od předmětu A se protnou s paprsky odraženými předmětem B a vytvoří v prostoru určitou formu, kterou vůle umělce oddělí. Je to podobné, jako když v rozpáleném vzduchu na poušti fata morgana zobrazí vzdálená města, jezera a oázy."[1]
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 24.3.1912, Moskva: výstava Oslí ocas
- 4.12.1912 Moskva: 4. výstava Unie mladých
- 6.4. 1913 Moskva: výstava Terč
- březen 1914 Moskva: 4. výstava Futuristů, Rayonistů, Primitivistů
Výstavy Terč se zúčastnili: M. Larionov, N. Gončarovová, Le Dantu, Nisimov, Bart, Viktor Bobrov, Marc Chagall, I. Larionov, Kazimir Malevič, Rogovin, Sagaydachny, Alexandr Ševčenko, Skuie, Jastřembský, Zdanevič.
Manifest Rayonistů a Futuristů
[editovat | editovat zdroj]Byl vydán v červnu 1913 a jsou pod ním podepsáni: M. Larionov, N. Gončarovová, Le Dantu, T. Bogomazov, V. Lefkijevskij, S. Romanovič, K. Zdanevič, I. Larionov, V. Obolensky, M. Fabri, A. Ševčenko.[2]
-
Pobřeží, červený a modrý rayonismus M. Larionov, 1911
-
Sklo, M. Larionov, 1912
-
Kočky, N. Gončarovová 1913
-
Nokturno M. Larionov, 1914
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Natalia Gončarovová, Rayonists and Futurists: A Manifesto, 1913
- ↑ Cohen MA, 2004, s.285
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Milton A Cohen, Movement, Manifesto, Melee. The modernist group 1910-1914, Lexington Books 2004, ISBN 978-0-7391-0905-2
- State Russian Museum, State Tretiakov Gallery, Ekaterina Cultural Foundation, The Knave of Diamonds in the Russian Avant-Garde. St. Petersburg: Palace Editions, 2004
- Иньшаков А. Н. Ларионов и Малевич: лучизм и супрематизм // Н. Гончарова, М. Ларионов: Исследования и публикации. Сборник статей / Комиссия по изучению искусства авангарда 1910—1920-х гг.. — М.: Наука, 2001. — С. 3—21. — ISBN 5-02-022615-7
- G. G. Pospelov, Bubnovii Valet / Knave of Diamonds, Moscow, 1990
- M. Larionov, Rayonismus, Moskva: K a K, 1913