Raneferef

Raneferef
Neferchau Raneferef
Raneferef, Egyptské muzeum, Káhira
Doba vlády	2404 př. n. l. 11 let (Beckerath) x + 1 rok (Turínský královský papyrus) 20 let (Manehto)
Rodné jméno	Isi
Trůnní jméno	Ra-nefer-ef
Horovo jméno
	Chau-nefer
Jméno obou paní	Neferem
Zlatý Hor	Nefer bik nebu
Manželka	Chentkaus III.
Otec	Neferirkare
Matka	Chentkaus II.
Narození	2480 př. n. l.
Hrobka	hrobový komplex v Abúsíru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raneferef (v alternativním čtení Neferefre) byl panovník 5. dynastie ve starověkém Egyptě v období Staré říše. Vládl jen krátce, uvádí se ~rok 2404 př. n. l.

Pyramida

Raneferefova socha ze zádušního chrámu

Mapa Abúsírské nekropole podle L. Borchardta 1907

Nedokončená Raneferefova pyramida

Model nedokončené Raneferefovy pyramidy

V Abúsíru, se vyskytují tři dominantní pyramidy faraonů Sahure, Neferirkare a Niuserre. Poměrně detailní archeologické výzkumy v Egyptě na přelomu 19.–20. století prováděl Ludwig Borchardt, v rámci německých expedicí, kromě jiných i v Abusíru (roku 1901), kde zkoumal i nedokončenou pyramidu, o které předkládal, že mohla být vybudována pro Reneferefa. Když se mu nepodařilo najít vstup do vnitřních prostor, práce ukončil, taky asi vzhledem k nepřízni počasí, jak zmiňuje ve své práci z roku 1907.
Na jižním poli Abúsíru, kde československá archeologie získala koncesi na prospekci lokality, si na podkladě Borchardtových zápisů z jeho vykopávek v Abúsíru čeští egyptologové v 80. letech určili další směr výzkumu nedokončené pyramidy s cílem objasnit její původ a potvrdit, že stavitelem byl Raneferef. V letech 1980–1990 byl odkryt vstup do pyramidy a postupně se zdokumentovala celá vnitřní substruktura, včetně pohřební komory. Raneferef stavbu své pyramidy zahájil se čtvercovou základnou (78,5×78.5 m), ale jeho předčasná smrt stavbu vzápětí přerušila. Dokončil ji až jeho nástupce a mladší bratr Niuserre, a to jen do navýšení ~7 m a upravil její vnitřní substrukturu. Stěny pyramidy byly obložené žlutošedým vápencem se sklonem 78 %, takže místo pyramidy vlastně vznikla mastaba. U vstupu do spodních prostor se nacházela kaple, ve které se konaly obřady Nefereferova zádušního kultu. V následujících letech byl odkryt vstup do pyramidy a postupně se zdokumentovala celá vnitřní substruktura, včetně pohřební komory. Z původní výbavy se zachovaly jen nepatrné polorozpadlé zbytky, alabastrové kanopy, fragmenty sarkofágu a část mumie, která byla antropologicky posouzena s odhadem na stáří při úmrtí asi na 20–23 roků. Podle dalších poznatků to byla zřejmě mumie Raneferefova. Nejcennějším nálezem byla Raneferefova soška z růžového vápence, sedícího na trůnu s ochranou sokolího boha Hora. Na základně sošky bylo vyryto hieroglyfické jméno krále. Je uložena v Egyptském Muzeu v části významnějších nálezů ze Staré říše.

Sluneční chrám

O Raneferefově slunečním chrámu se nalezla jen krátká zmínka v hrobce královského úředníka z 5. dynastie Tyho, a také podle nápisu v hrobce úředníka Ceje, který byl představeným pyramid a slunečních chrámů v období 5. dynastie, víme, že Raneferefův sluneční chrám se jmenoval „Reův obětní oltář“, nicméně vlastní stavba slunečního chrámu nebyla dosud odhalena.

Zádušní chrám

Nejstarší stavební fáze výstavby Raneferefova zádušního chrámu byla na východní straně nedokončené pyramidy (mastaby), přímo u její stěny. Byla vybudována ze sušených cihel. Komplex postrádá údolní chrám a přístupovou cestu. Stavitelé rozsah stavby značně zredukovaly po předčasné smrti panovníka. Zádušní chrám, ve kterém se po nějakou dobu udržoval Raneferefův kult, byl jednou z dřívějších staveb v komplexu. Ve vstupní intimní části byly prostory, kde se odehrávaly obětní obřady, byl zde oltář pro oběti zvířat, nejčastěji uctívaných býků, včetně místnosti pro porážku a zpracování, tak zvaný „Dům nože“. V další dostavbě se budova zvýšila o jedno patro. Dostavěla se síň se sloupy s motivy stvolů papyrusu, v nikách byly zřejmě vystaveny královské sochy. Cenným archeologickým nálezem v jámě pod podlahou síně byly různorodé kultovní předměty, které vlastně tvořily zakládací obřadní depozit zádušních prostorů. Kultovní obřady, které zaměstnávaly řadů kněží a práce dalších skupin služebníků, byly zásobovány z centrálních zdrojů panovníka. S odstupem od Raneferefovy smrti kultovní obřady ochabovaly, až úplně zanikly a v budovách zádušního chámu byly jen sklady. Ty také časem zanikly a vlastní archeologický průzkum nacházel jen zlomky artefaktů překrytých vrstvou prachu.

Geneze papyrů

Zlomky Abúsírských papyrů

Nálezy zápisů na papyrových svitcích popsaných hieratickým písmem (odvozených od hieroglyfického), v převážné většině však jen zlomků – útržků, byly od počátků egyptské archeologie vysoce ceněné a v historickém kontextu je docenil až jejich systematickým výzkumem, katalogizace a způsob jejich čtení s historickou interpretací. Postupně se soustřeďovaly v muzejních ale i soukromých sbírkách. Vědecký rozbor a překlady textů se dají datovat přibližně od roku 1973, kdy se sestavil soupis depozit v Britském Museu. Posléze vznikl soupis i z dalších významných muzejních sbírek, který publikoval J. Černý. Papyry, které byly rozšifrovány a interpretovány, pocházejí převážně ze Střední říše a později, které ale poskytují informace i o dobách starších, je vícero a jsou souhrnně publikovány například v práci Jamese Henryho Breasteda. Příkladně to jsou Turínský královský papyrus, medicínský Ebersův papyrus, soubor papyrů z ostrova Elefantina z hrobky hornoegyptského místokrále Harchufa ze 6. dynastie, papyrus Westcar, Harrisův papyrus z 20. dynastie a vlády Ramesse III., který se zachoval v perfektním stavu a délce 41 m a 1500 řádků hieratického textu. Obsahoval soupis majetku říše, povinností panovníka vůči chrámům, který zdědil Ramesse IV., Rhindův matematický papyrus a četné další. Ovšem, jak konstatuje Breasted, autentické papyry ze Staré říše se nacházejí jen v zlomcích roztroušených po různých muzeích a soukromých sbírkách. Patrně nejvíce se jich nachází v Britském a Berlínském muzeu.

Raneferefův archiv papyrů

Česká archeologická expedice v Reneferefově komplexu v roce 1981 při průzkum zádušního chrámu, kromě jiných artefaktů, odkryla v několika částech chrámu více než 2000 zlomků papyrů se záznamy v hieratickém písmu. K jejich zpracování a čtení písemných záznamů byla přizvána Paule Posenerová-Kriégerová, která již získala zkušenosti a znalosti s jejich čtením v historických souvislostech při zpracování Neferirkarova archivu. Ten byl již objeven Borchardtem v letech 1900–1908 a zlomky papyrů byly uloženy v depozitu muzea v Berlíně, přičemž již dříve u starožitníků odkoupené nálezy se dostaly do sbírek několika egyptologů.

Zlomky papyrů z Raneferefova archivu po jejich pracném přečtení a roztřídění, obsahovaly účetnické údaje o výnosech chrámu a dodávkách z vnějších zdrojů, inventáře chrámu aj. Trvání kultu vyžadovalo pravidelnost dodávek potravin a dalších produktů nezbytných pro zádušní obřady ale také zásobování kněží a dalšího skupin služebníků. Zajímavé jsou i záznamy o dodaných tkaninách, oleje, kadidla aj. Celkové vývody z provedeného rozboru ukazují, že se podrobně zaznamenávaly pohyby jednotlivých komodit, inventáře chrámů, povinností kněží a obslužných skupin, které se ve službě pravidelně střídaly a také jména odpovědných osob. Byl to zaužívaný evidenční systém ekonomického zabezpečení královských pohřebních kultů. Ve srovnání s již zmíněným archivem Neferirkarovým uvádí Málek, že Raneferefův archiv je srovnatelně významný, dokumentující charakter administrativního řízení ekonomiky. Soubor papyrů v obou archivech, spolu s nálezy v chrámovém komplexu královny Chentkaus II., je často označován jako „Abúsírské papyry“.
Je zřejmé, že popisovaný administrativní systém se rozvinul a uplatňoval již v předchozí 4. dynastii, především při stavbě velkých pyramid na Gízské planině. Logistické procesy nezbytné pro zabezpečení jejich organizované výstavby, včetně přičleněných zádušních komplexů, potvrdily rozsáhlé archeologické výzkumy popisované v pracích Marka Lehnera (* 1950) a Zahiho Hawasse.

Egypt v období Staré říše byl centrálně spravovaný stát s plánovanou ekonomikou v čele s králem, který byl absolutním vlastníkem všech jejích zdrojů a jehož pravomoci byly prakticky neomezené. Jeho vůli zabezpečoval byrokratický aparát úředníků „vezírů“, kněží a podřízených lokálních vládců. Je přirozené, že se přenesl i do praxe následující 5. dynastie. Důsledkem ovšem byl značně zvýšený počet úředníků, kněží a příbuzenských vrstev, které ke konci 5. dynastie oslabovali centrální systém řízení státu a v následující 6. dynastii se tak prohluboval mocenský rozklad společnosti až přerostl do období označovaného jako První přechodná doba.

Související články

• 4. dynastie
• Neferirkare
• Niuserre
• 6. dynastie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Raneferef na Wikimedia Commons

Předchůdce: Šepseskare

Egyptský král ~2404 př.Kr.

Nástupce: Niuserre

Autoritní data	Biblio: 6c1eac7d-b0d1-4476-b1c0-9eab79e598a4 NKC: mzk2007377556 GND: 128492120 LCCN: no2007093640 NLI: 987007352128305171 VIAF: 51473358, 74906477

Portály: Starověký Egypt | Lidé