Přeskočit na obsah

Radslav Kinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Excelence
Radslav Kinský, GCLJ-J SMOM
2. velkopřevor českého velkopřevorství
devoční rytíř maltézského řádu
PředchůdceKarel VI. Schwarzenberg
NástupceVáclav Bořek-Dohalský
Osobní údaje
Datum narození14. června 1928
Místo narozeníObora Kněžičky u Chlumce nad Cidlinou
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí12. října 2008 (ve věku 80 let) nebo 11. října 2008 (ve věku 80 let)
Místo úmrtíŽďár nad Sázavou
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníhrobka Kinských při kostele sv. Filipa a Jakuba v Mlékosrbech
RodičeZdenko Radslav Kinský (1896–1975) a
Eleonora, roz. Clam-Gallasová (1887–1967)
Choť(1958) Thamara Amilakvari (1935–2019)
PotomciConstantin (* 1961)
Karel Mikuláš (* 1965)
Příbuzníbratr: Václav Norbert Kinský (1924–2008)
sestra: Evženie Klotylda (Génilda) Kinská (1925–2023)
nevlastní bratr: Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986)
nevlastní bratr: František Schwarzenberg (1913–1992)
děd: František Clam-Gallas (1854–1930)
babička: Marie Hoyos-Sprinzenstein (1858–1938)
děd: Oktavián Zdenko Kinský (1844–1932)
babička: Georgine Festetics von Tolna (1856–1934)
strýc: František Xaver Kinský (1875–1930)
synovec: Giovanni Kinský dal Borgo (* 1949)
synovec: Pio Kinský dal Borgo (* 1956)
vnuk: Jan André Marie Venceslas Kinský (* 1990)
Povoláníimunolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radoslav Jiří Kinský, D.Vet., Ph.D., známý jako Radslav (14. června 1928 Obora Kněžičky u Chlumce nad Cidlinou – 12. října 2008 Žďár nad Sázavou), byl český imunobiolog, zakladatel reprodukční imunologie, druhý velkopřevor českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského a čestný a devoční rytíř řádu maltézských rytířů. Pocházel z chlumecké větve starého šlechtického rodu Kinských. Zabýval se získanou specifickou tolerancí, transplantační a reprodukční imunologií.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a období před emigrací

[editovat | editovat zdroj]

Radslav Kinský se narodil 14. června 1928 na zámečku Obora u Chlumce nad Cidlinou jako třetí potomek a druhý syn Zdenka Radslava Kinského (14. červenec 1896 Chlumec nad Cidlinou – 1. leden 1975 Řím, pohřben ve Vídni) a jeho manželky (sňatek 7. červen 1921 Praha) Eleonory Schwarzenbergové, rozené Clam-Gallasové (4. listopad 1887 Frýdlant v Čechách - 31. květen 1967 Vídeň, pohřbena ve Vídni), která byla o osm let starší než její muž. Byl bratrem Karla VI. (5. červenec 1911 Čimelice – 9. duben 1986 Vídeň) a Františka Schwarzenberga (24. březen 1913 Praha – 9. březen 1992 Unzmarkt, Rakousko) (z prvního manželství matky) a Václava Norberta Kinského (21. březen 1924, Praha - 9. březen 2008 Pugnano, Itálie). Otec Zdenko Radslav podepsal v září 1938 a v září 1939 deklarace české a moravské šlechty na obranu československého státu a národa.

V roce 1945 jako sedmnáctiletý mladík působil v Plzni jako tlumočník u amerického XXII. sboru a vyřizoval záležitosti v rámci Real Transportation Office – organizace, pomáhající v návratu domů válečným vysídlencům. Za studentského pobytu v Paříži v létě 1946 mu byla díky jeho jazykovému nadání československou ambasádou nabídnuta „prázdninová brigáda“ v diplomatických službách.

Během základní vojenské služby v Pardubicích byl v roce 1948 jeho rodině zabaven veškerý majetek. Téhož roku odešli do exilu jeho rodiče, bratr Václav Norbert i sestra Genilda. Po vojně působil ve státním hřebčínu v Chlumci nad Cidlinou, kde „dělal nekvalifikovanou práci“.[1] Jeho žádosti o přijetí na vysokou školu byly zpočátku odmítány. Kinský oslovoval různé vlivné osobnosti včetně prezidenta Antonína Zápotockého, na jehož pokyn byl v roce 1953 přijat na Vysokou školu zemědělskou v Brně. Pracoval také na stavbách mládeže na Ostravsku. V letech 1957–1958 byl vědeckým pracovníkem Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV v Praze.

V emigraci

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1958 dostal povolení k návštěvě kongresu ve Francii, kde se rozhodl zůstat. 29. listopadu 1958 se v Paříži oženil s gruzínskou princeznou Tamarou Amilakvari. Povolení k odjezdu je někdy dáváno do souvislosti s Kinského spoluprací s StB, kde byl ve svazku č. 41898 evidován jako tajný spolupracovník pod krycím jménem Čingischán.[2]

V Paříži pracoval na oddělení imunopatologie nemocnice St. Antoine, od roku 1960 v pozdějším Národním ústavu zdraví a lékařského výzkumu (INSERM). Zůstal zde až do svého odchodu do penze a stal se ředitelem výzkumu. V tomtéž roce pracoval v Edinburghu v týmu Avriona Mitchisona. Jejich práce byla zaměřena na navození tolerance k alogennímu štěpu na kůži kuřete s užitím suspenze červených krvinek jakožto tolerančního činitele. Takto získané poznatky mohly posloužit nejen k přenosu tkáně mezi dvěma kmeny zvířat, ale nalezly uplatnění i v medicíně. V sedmdesátých a osmdesátých letech se pak kromě jiného významně podílel na výzkumu tlumení imunitní reakce organizmů vnějšími zásahy. K výsledkům mnoha výzkumů z oblasti imunobiologie, na kterých Radslav Kinský pracoval, patří imunosupresivní látky a postupy, kterých se užívá v medicíně při transplantacích orgánů a při léčbě imunopatologických onemocnění.

Radslav Kinský se stal jedním ze zakladatelů reprodukční imunologie a zasloužil se o studium transplantační imunologie spolu s Jamesem Howardem a Avrianem Mitchisonem. Spolu s Guy Voisinem, Gopal Gupta a Gerardem Chaouatem propracovával na pařížském pracovišti znalosti o supresorových T-buňkách, informace o síti a vazbách idotypové a placentární imunologické regulace, MHC reskripci, objevoval zákony vrozené imunity a úlohy NK buněk především na animálním, myším modelu.

Ve Francii získal doktorát přírodních věd na Sorbonně a doplnil si vzdělání specializací v oboru imunologie a genetiky. Je autorem řady odborných publikací, absolvoval různé stáže a přednášel po celém světě, mj. na Sorbonně, v Pasteurově ústavu, na univerzitě Duke v Durhamu (USA) a na edinburské univerzitě, dále v Izraeli, v Indii, v Alžírsku atd.[3]

Roku 1973 byl přijat do Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Následně jej český velkopřevor tohoto řádu Karel VI. Schwarzenberg požádal, aby se ujal vedení velkopřevorství. Kinský nabídku přijal a ke konci roku jej tehdejší 47. velmistr řádu Pierre de Cossé, 12. vévoda z Brissacu, jmenoval českým velkopřevorem. Tuto funkci vykonával až do roku 2004, kdy byl jeho nástupcem zvolen tehdejší řádový kancléř Václav Bořek-Dohalský[4], ten ale zemřel dříve, než se stihl fakticky úřadu velkopřevora ujmout.

Po návratu do Československa

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 se vrátil do Československa a pracoval v Ústavu péče o matku a dítě v Praze. Roku 1992 mu byl v restitucích vrácen zámek (bývalý cisterciácký klášter) ve Žďáře nad Sázavou, ke kterému patří i zemědělský statek s lesy (5600 hektarů), rybníky (470 hektarů) a polnostmi (180 hektarů). Správa celého majetku byla obnovena k 1. únoru 1993. V roce 1995 získal cenu ministra životního prostředí České republiky. V areálu zámku pořádal mezinárodní symposia reprodukční imunologie.

Radslav Kinský zemřel po dlouhé těžké nemoci na svém zámku ve Žďáru nad Sázavou v neděli 12. října 2008 krátce po půlnoci. Pohřeb se uskutečnil v sobotu 25. října odpoledne ve žďárském konventním kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše. Mši sloužil brněnský biskup Vojtěch Cikrle (* 1946), nekrolog pronesl Karel Schwarzenberg (1937–2023). Pohřbu se zúčastnil také tehdy bývalý premiér Miloš Zeman (* 1944). V neděli 26. října bylo jeho tělo uloženo do rodinné hrobky při kostele sv. Filipa a Jakuba v Mlékosrbech u Chlumce nad Cidlinou.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Radslav Kinský se 29. listopadu 1958 oženil v Paříži s původem gruzínskou princeznou Thamarou Amilakvari (29. července 1935 Paříž – 17. dubna 2019 Paříž, pohřbena v rodinné hrobce rodiny Amilakvari v Paříži).[5] Její rodina kdysi vlastnila panství Gori nedaleko Tbilisi a její dědeček byl nejvyšším maršálkem Gruzínského království.[6] Thamařiny rodiče emigrovali z Gruzie v roce 1921.[7] Vychovávala ji teta, protože matka jí zemřela a otec padl za války jako plukovník de Gaullovy armády.[7] V profesním životě se věnovala jaderné energetice, mimo jiné působila v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii.[5] Narodili se jim 2 synové:

  • 1. Konstantin Norbert (Constantin Norbert; * 12. 1. 1961 Vincennes)
    • ∞ 31. 10. 1987 Marie de Crevoisier d'Hurbache (* 4. 9. 1963 Salon de Provence), jejich děti:
      • 1. Jan Václav (Jean Venceslas; * 22. 8. 1990 Sévres)
      • 2. Adrien (* 19. 6. 2002 Cormeilles-en-Parisis)
  • 2. Karel Mikuláš (Charles Nikolas; * 20. 1. 1965 Vincennes)
    • ∞ 12. 9. 1990; 28. 9. 1991 Fresnay, Calvados Marie le Henneur (* 5. 11. 1959 Alger), jejich děti:
      • 1. Cyrille (* 28. 7. 1992 Massy)
      • 2. Pauline (* 23. 3. 1995 Verrieres-le-Buisson)
      • 3. Bruno

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Ovládal češtinu, francouzštinu, angličtinu, němčinu, italštinu a částečně španělštinu, ruštinu a maďarštinu.[8]

Radslav Kinský si zahrál roli majitele zámku v televizním seriálu Detektiv Martin Tomsa s Markem Vašutem v hlavní roli. Byl také všestranným jezdcem, řídil spřežení a aktivně se účastnil parkurových soutěží i dostihů (mimo jiné ve Velké Chuchli).[9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Brož, Ivan: Velké postavy rodu Kinských. Praha, 2001, s. 211.
  2. ↑ Viz např. Cibulkovy seznamy spolupracovníků StB (www.cibulka.com Archivováno 18. 2. 2019 na Wayback Machine.), číslo svazku uvádí Jaroslav Spurný v článku Čingischánův konec (Reflex, 14. 10. 2002).
  3. ↑ Brož, Ivan: Velké postavy rodu Kinských. Praha, 2001, s. 221. Švoma, Jaroslav – Lopaur, Miloslav – Mikule, Stanislav: Památník k oslavě 400letého jubilea povýšení Žďáru na město. 1607–2007. Žďár nad Sázavou 2007, s. 131.
  4. ↑ [1]
  5. ↑ a b Zemřela hraběnka Thamar Kinsky. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-04-19 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 75. Dále jen Paradoxy české šlechty. 
  7. ↑ a b Paradoxy české šlechty, s. 76
  8. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 74
  9. ↑ Vanke, Ondřej: Emeritní velkopřevor českého velkopřevorství J. E. Radslav hrabě Kinský osmdesátníkem. Časopis Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského – Bohemia Reunion 3/2008, s. 5–7

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Brož, Ivan: Velké postavy rodu Kinských. Praha, 2001.
  • Richter, Karel: Dodatečné přání k životnímu jubileu. Chlumecké listy 38/10, 23. října 2008, s. 12–13.
  • Švoma, Jaroslav – Lopaur, Miloslav – Mikule, Stanislav: Památník k oslavě 400letého jubilea povýšení Žďáru na město. 1607–2007. Žďár nad Sázavou 2007
  • Vanke, Ondřej: Emeritní velkopřevor českého velkopřevorství J. E. Radslav hrabě Kinský osmdesátníkem. Časopis Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského – Bohemia Reunion 3/2008, s. 5–7.
  • Žofka, Rudolf: Kinský. Patnáct let od návratu. 1992–2007. Žďár nad Sázavou 2008.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Radslav_Kinský&oldid=24329806“