Radagaisus
| Radagaisus | |
|---|---|
| gótský král | |
 | |
| Náboženství | germánské náboženství |
| Narození | 4. století |
| Úmrtí | 23. srpna 406 Florencie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Radagaisus (4. století? – 23. srpna 406) byl gótský král, který koncem roku 405 a v první polovině roku 406 vedl invazi do Starověkého Říma.[1]
O Radagaisově mládí se nedochovaly žádné informace. Je pravděpodobné, že ustupoval před Huny k Římu.
Invaze do Římské říše
[editovat | editovat zdroj]Jeho cesta začala někde v Pannonii , západně od Karpat.[1] Archeologické nálezy naznačují, že jeho cesta procházela jihovýchodním Noricem a západní Panonii. V této době bylo vypáleno a opuštěno municipium Flavia Solva ve Štýrsku a také Claudium Aguntum[2] (u současného Lienzu). Neurčitý počet lidí před jeho postupujícími bojovníky uprchl.[3] Mezitím v západořímské říši v reakci na jeho invazi mobilizoval generál Stilicho třicet numerií[pozn. 1] (asi 15.000 mužů). Druhý kontingent římských vojáků měl být popřípadě povolán z hranice Rýna.[4] K tomu přijali pomoc od gótských foederatů pod vedením Saruse a Hunů pod vedením Uldina.[3] Vizigótský král Alarich I. se přípravy na invazi neúčastnil. Radagaisus zřejmě plánoval podle germánského náboženství obětovat křesťanské senátory starověkého Říma pohanským bohům a Řím vyplenit a vypálit.[5] Radagaisovo vojsko tvořilo asi 20 000 bojovníků.[3] Mnoho bojovníků bylo doprovázeno rodinami i dalšími nebojovníky a řemeslníky. Historik Peter Heather se domnívá, že celkový počet postupujících osob pod vedením Radagaise se blížil ke 100 000.[3]
Boj a smrt
[editovat | editovat zdroj]Radagaisova armáda putovala po dobu nejméně šesti měsíců k severní Itálii, mezitím však Západořímská říše zmobilizovala své síly.[4] Radagaisovi bojovníci nakonec přišli před Florencii, která byla na útok již připravena a opevněná. V bojích u Florencie byla zabita třetina gótských bojovníků a také spojenců Římanů. Radagaisova armáda byla poražena římským generálem Stilichem, magisterem militum a patriciem polobarbarského původu. Stilichova armáda pomohla v obraně Florencie ve chvílích, kdy městu již hrozila kapitulace. Římský protiútok byl úspěšný a Radagaisus byl nucen ustoupit do svahu města Fiesole, vzdáleného 8 kilometrů. Tam opustil své bojovníky a pokusil se o útěk, ale byl římskými vojáky zajat[4] a dne 23. srpna 406 popraven.[1] Radagaisovo vojsko v počtu 12 000 vojáků bylo povoláno do římské armády, další byli prodáni do otroctví a zbývajícím se podařilo uprchnout. Tito Gótové se později připojili k Alarichovi I. při jeho dobývání Říma v roce 410.[3][6][4]
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Numerie byly jednotky barbarských spojenců, kteří nebyli začleněných do běžné armádní struktury legií.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radagaisus na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c HEATHER, Peter. The Fall of the Roman Empire: A New History of Rome and the Barbarians 2. vydání. New York: Oxford University Press, 2006. 576 s. Dostupné online. ISBN 9780195159547. (anglicky)
- ↑ Wilhelm Alzinger, "Das Municipium Claudium Aguntum", Aufstieg und Niedergang der Römischen Welt Archivováno 23. 9. 2021 na Wayback Machine. (německy)
- ↑ a b c d e Heather, str. 198
- ↑ a b c d Heather, str. 205
- ↑ Paulus Orosius nazývá Radagaise "Skytem a pohanem" (paganus et Scytha) (VII.35.5).
- ↑ H. Wolfram, History of the Goths, str. 168.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HEATHER, Peter. The Fall of the Roman Empire: A New History of Rome and the Barbarians 2. vydání. New York: Oxford University Press, 2006. 576 s. Dostupné online. ISBN 9780195159547. (anglicky)
- WOLFRAM, Herwig. History of the Goths. [s.l.]: University of California Press, 1990. 618 s. Dostupné online. ISBN 9780520069831. Kapitola Radagaisus and his contribution to the Visigothic ethnogenesis, s. 168. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Radagaisus na Wikimedia Commons
