Charles de Gaulle (R91)
_underway_2009.jpg) Charles de Gaulle (R91) | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | letadlová loď |
| Číslo trupu | R91 |
| Uživatelé |  Francouzské námořnictvo |
| Objednána | 3. února 1986 |
| Zahájení stavby | 14. dubna 1989 |
| Spuštěna na vodu | 7. května 1994 |
| Uvedena do služby | 18. května 2001 |
| Osud | aktivní (2022) |
| Cena | 3 000 000 000 € |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 38 000 t[1] |
| Délka | 261,5 m |
| Šířka | 31,5 m (vodoryska) 64,4 m (celkem) |
| Ponor | 9,43 m |
| Pohon | 2 jaderné reaktory (2×150 MW) 2 parní turbíny (2×60 MW) 4 turbogenerátory (2×4 MW) |
| Rychlost | 27 uzlů (50 km/h) |
| Posádka | 1 950 důstojníků, námořníků a členů leteckého personálu |
| Výzbroj | 4× Sylver (8hl.)
2× Sadral (6hl.)
|
| Elektronika | Thomson-CSF DRBJ 11 B Thomson DRBV 26D Jupiter Thomson-CSF DRBV 15D Sea Tiger Mk 2 2 Racal 1229 Thomson-CSF Arabel výstražný protitorpédový systém SLAT |
| Letadla | 30-40: Dassault Rafale Grumman E-2 Hawkeye NHIndustries NH90 Eurocopter AS565 Panther Eurocopter AS365 Dauphin |
Charles de Gaulle (R91) je francouzská letadlová loď s jaderným pohonem. Je jedinou lodí své třídy. Ve francouzském loďstvu slouží od roku 2001 a je jeho vlajkovou lodí. Byla pojmenována na počest francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Po vyřazení letadlové lodi Foch v roce 2000 zůstává prozatím jedinou francouzskou letadlovou lodí. Je první francouzskou hladinovou lodí s jaderným pohonem a jedinou letadlovou lodí s jaderným pohonem postavenou mimo území USA.
Ve službě měla Charles de Gaulle doplnit ještě druhá francouzská letadlová loď, tentokrát s konvenčním pohonem, označovaná jako Porte-Avions 2 či PA2. Původně byla vyvíjena společně s Velkou Británií, prezident Nicolas Sarkozy však v roce 2008 spolupráci ukončil.[2] Později byl projekt zrušen.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]
Loď byla postavena francouzskou loděnicí DCN v Brestu. Stavba lodi byla zahájena v roce 1989. V květnu 1994 byl trup spuštěn na vodu a v roce 2000 letadlová loď zahájila zkoušky. Do operační služby byla zařazena v dubnu 2001.[1]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Charles De Gaulle je vybaven úhlovou letovou palubou. Na pravoboku je mohutný velitelský ostrov. Na přídi se nachází americký katapult typu C13.
K obraně proti nepřátelským letounům a protilodní střelám slouží systém SAAM vyvinutý konsorciem Eurosam. Systém využívá protiletadlových řízených střel Aster 15 s dosahem 30 km. Ty jsou odpalovány ze čtyř osminásobných vertikálních vypouštěcích sil Sylver A43. Na palubě jsou rovněž dvě šestinásobná odpalovací zařízení Sadral, využívající řízených střel Mistral s dosahem 4 km. Hlavňovou výzbroj tvoří osm 20mm kanónů Giat 20F2.
Letadlová loď Charles De Gaulle může nést až 40 palubních letounů a vrtulníků. Útočné stroje typu Dassault Super Étendard jsou v současnosti vyřazovány. Hlavní údernou silou lodi tak jsou moderní stíhací a útočné letouny Dassault Rafale M.[3] Letouny včasné výstrahy jsou amerického typu Grumman E-2 Hawkeye. Letecký park doplňují vrtulníky typu Eurocopter AS565 Panther či NHIndustries NH90.
Pohonný systém tvoří dva tlakovodní reaktory K15, dvě parní turbíny a čtyři turbogenerátory. Nejvyšší rychlost je 27 uzlů.
Služba
[editovat | editovat zdroj]
V prosinci 2001 se Charles De Gaulle přesunul do oblasti Perského zálivu, kde se zapojil do operace Trvalá svoboda. Zpět do Toulonu se vrátil v červenci 2002. Při tomto nasazení byly operačně použity palubní letouny Super Étendard a Hawkeye.[1]
Od září 2007 do prosince 2008 loď prošla generální opravou, včetně výměny jaderného paliva a instalace nového velícího a kontrolního systému SYTEX. Lodě také získala schopnost provozovat letouny verze Rafale F3 s řadou nové podvěšené výzbroje.[1]
Dne 24. září 2009 prováděl Charles de Gaulle kalibraci katapultů. Při návratu na loď se v 8:09 srazily dva Rafale M (M-22 a M-25 od 17F) a zřítily se do Středozemního moře asi 30 km od Perpignan. Pilot Yann Beaufils byl zachráněn, ale jeho kolega Françoise Dufolt zůstal v kokpitu svého stroje a zahynul. Jeho tělo bylo nalezeno po šesti dnech v hloubce 700 m.[4]
V únoru 2015 byl Charles de Gaulle vyslán do Perského zálivu, aby se tam zapojil do operací proti Islámskému státu.[5] Po teroristických útocích v Paříži loď vyplula do východního Středomoří k provedení dalších leteckých úderů proti IS,[6] tato operace byla plánována a připravena již předtím než k těmto útokům došlo (původně však měla loď operovat v Perském zálivu).[7] Z paluby Charles de Gaulle operovalo dosud největší letecké křídlo (18× Rafale M, 8× Super Étendard, 2× E-2C Hawkeye a 3-5 vrtulníků). Jednalo se také o poslední bojové nasazení útočných letounů Super Étendard. Operační skupinu okolo letadlové lodě tvořily fregaty Chevalier Paul a La Motte-Picquet, zásobovací tanker Marne a ponorka třídy Rubis. Svaz podporovaly belgická fregata Leopold I, australská fregata HMAS Melbourne a britská fregata HMS St Albans.[8]
Dne 6. července 2016 byl na palubě Charles de Gaulle poprvé testován provoz konvertoplánu Bell Boeing V-22 Osprey.[9] Testována je také kooperace plavidla s bezpilotním technologickým demonstrátorem Dassault nEUROn.[10]
Po vyřazení typu Dassault Super Étendard v červenci 2016 se palubní letecká skupina skládá z 24 letounů Rafale M, dvou E-2C a proměnlivého počtu vrtulníků NH90 Caïman, AS365 Dauphin a Alouette III, zajišťujících podporu a protiponorkovou ochranu.[11] Například během mise Arromanches 3 (poskytující podporu pozemním silám v bitvě o Mosul) na podzim 2016 to bylo po dvou strojích Dauphin a Alouette III, a jeden NH90.[12]
Od září 2016 do února 2018 by loď měla podstoupit generální opravu a modernizaci, která by měla stát 1,3 mld euro.[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku French aircraft carrier Charles de Gaulle (R91) na anglické Wikipedii.
- ↑ ATM časopis, 3/2006, Aeromedia, MK ČR 13347, ISSN 1210-2849
- ↑ Nehody vojenského letectva: září 2009. ATM. Listopad 2009, čís. 11, s. 51. Dostupné online. ISSN 1802-4823.
- ↑ VICTOR, Nancy. February's top stories: UK's £859m Type 26 GCS deal, India's $16bn navy projects [online]. Naval-technology.com, 2015-03-05 [cit. 2015-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ French Navy Rafale M Fighter Aircraft Conducted Their First Strikes in Iraq and Syria [online]. Navyrecognition.com, rev. 2015-11-24 [cit. 2015-11-30]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ LAGRONNE, Sam. Hollande: French Carrier Charles de Gaulle Leaves for Middle East on Thursday. USNI News [online]. 2015-11-16, rev. 2015-11-17 [cit. 2015-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ French Carrier Strike Group to Deploy to Eastern Mediterranean with Largest Airwing Ever [online]. Navyrecognition.com, rev. 2015-11-16 [cit. 2015-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-22. (anglicky)
- ↑ V-22 Osprey Tilt Rotor Aircraft Tested Aboard French Navy Aircraft Carrier Charles de Gaulle [online]. Navyrecognition.com, rev. 2016-07-09 [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ nEUROn goes naval – UCAV demonstrator flight tested alongside French Navy Aircraft Carrier [online]. Navyrecognition.com, rev. 2016-07-08 [cit. 2016-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-07. (anglicky)
- ↑ GROLLEAU, Henri-Pierre. Guarding Their Interests: French Naval Air Power. AirForces Monthly. Prosinec 2016, čís. 345, s. 48–54. (anglicky)
- ↑ ROCHER, Alexis. Mission Arromanches 3 - septembre à décembre 2016 : Le Charles de Gaulle dans la bataille de Mossoul. Le Fana de l'Aviation. Únor 2017, čís. 576, s. 34. (francouzsky)
- ↑ Pourquoi le Charles-de-Gaulle sera inutilisable entre 2016 et 2018 [online]. Le Figaro.fr, 2013-12-02 [cit. 2013-12-04]. Dostupné online. (francouzsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ATM časopis, 3/2006, Aeromedia, MK ČR 13347, ISSN 1210-2849
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles de Gaulle na Wikimedia Commons - (anglicky) Charles De Gaulle Nuclear-Powered Aircraft Carrier, France
