Přeskočit na obsah

Ráztely

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ráztely
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecMirovice
OkresPísek
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel32 (2021)[1]
Katastrální územíRáztely (2,12 km²)
Nadmořská výška500 m n. m.
PSČ398 04
Počet domů23 (2021)[2]
Ráztely
Ráztely
Další údaje
Kód části obce121886
Kód k. ú.721883
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kaplička Jana Nepomuckého

Ráztely (dříve do roku 1910 Rastely a do roku 1950 Raztely[3]; německy Rastel) jsou malá vesnice, část města Mirovice v okrese Písek v Jihočeském kraji. Leží na hranici se Středočeským krajem, tři kilometry západně od Mirovic.

První písemná zmínka o Ráztelech pochází z roku 1068.[4] Další písemná zmínka pochází z Vyšehradského kodexu okolo roku 1085. Vesnice byla do roku 1323 spolu se Svučicemi a dalšími dvaceti vesnicemi podél staré solné stezky z Pasova v majetku Vyšehradské kapituly[5]. Později se Ráztely staly manským statkem a na zdejší tvrzi seděl roku 1511 Jiřík z Ráztel († 1542), jehož dcera Anna prodala ves Janovi a Jiříkovi z Ploskovic. Dne 8. května 1584 byly Ráztely na českém sněmu připsány Kryštofovi Loubskému z Lub na Rencích[6]. Poté, co se Ráztely dostaly do majetku Šiců z Drahenic byly roku 1622 v plen vzaty a roku 1623 prodány Příbíku Jeníškovi z Újezda a tím byly sloučeny majetkově s Březnicí. Část vsi (8 domů) patřilo k bývalému Drahenickému panství[7]. Ráztely náleží k Drahenické farnosti.

Spíše k národopisným tématům patří pověst O mstě a vojenské cti, vztahující se k božím mukám při cestě od Ráztel ve směru k Březnici. Podle tradičního lidového podání zde byl oběšen francouzský voják, který založil ve statku v Ráztelích požár[8].

Archeologie

[editovat | editovat zdroj]

Jak ukázal archeologický výzkum katastru v letech 1999–2002 Alexandrem Debnarem, patří Ráztely také k laténským (keltským) lokalitám. Jižně od obecního rybníčku v trati Za rybníkem na JZ okraji vsi byl Alexandrem Debnarem roku 1999 nalezen zlomek skleněného laténského náramku z modrého kobaltového skla bez dalšího barevného zdobení a bez souvisejících laténských nálezů, včetně keramických zlomků[9]. Jiné archeologické nálezy ze shora citovaného výzkumu patří datováním do 11. století a korespondují tak s listinným vročením. Tyto četné keramické zlomky, rozeseté v rozsáhlém areálu citované trati, ale i na J a na JZ okraji vsi, a rovněž na levém břehu potoka JV od obce, tekoucího k Mišovicům, svědčí o rozsáhlém raně středověkém (RS 4) sídlišti, které bylo nepochybně dosti významné[10][9].

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[11][12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 152 159 157 141 143 140 125 98 91 85 66 43 40 29 32
Počet domů 28 28 28 28 28 27 27 22 22 23 19 18 26 25 23

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v letech 1850–1899 Ráztely byly osadou obce Plíškovice v okrese Blatná. V letech 1900–1960 byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Blatná, ale od roku 1950 v okrese Písek. V letech 1961–1971 byly znovu částí obce Plíškovice v okrese Písek. Od 26. listopadu 1971 do 31. prosince 1987 byly částí obce Myslín v okrese Písek. Od 1. ledna 1988 jsou částí města Mirovice v okrese Písek. Poté se Myslín opět osamostatnil, ale Ráztely již zůstaly součástí Mirovic.[3]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 478, 351. 
  4. Čimelice - regionální historie, MÚ Čimelice, 2000 [online]. 2000 [cit. 2011-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. 
  5. Tříska, Karel Dr.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, V. díl, Jižní Čechy, Praha 1986
  6. Digitální knihovna: České sněmy, Svazek VI., 1581-1585 - 1584 [online]. [cit. 2011-01-22]. Dostupné online. 
  7. Jan Orth a František Sládek: Topograficko-statistický slovník Čech, I.L.Kober, Praha 1870
  8. Alexandr Debnar: Pověsti z Blatenska a Mirovicka I., Pověst: O mstě a vojenské cti, Prácheňské nakladatelství, Písek 2002, s. 39 - 41
  9. a b Alexandr Debnar: Výzkumy v Čechách 2002, Terénní akce č.1140, č. 1141, č. 1142, Archeologický ústav Praha, 2004, s. 240 - 241
  10. Alexandr Debnar: Výzkumy v Čechách 2001, Terénní akce č.1083 Ráztely, Archeologický ústav Praha, 2003, s. 244
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  12. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  13. HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 102. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Josef Siblík: Blatensko a Březnicko, Obraz poměrů přírodních, historických, místopisných, školských a národopisných prací učitelstva, Jan Pavel Hille: Místopis, heslo Rastely, Blatná 1915, s. 302.
  • Alexandr Debnar: Nové archeologické objevy na Mirovicku: RÁZTELY, Mirovicko, Zpravodaj města Mirovice, červen 2002, s. 15–17
  • Alexandr Debnar: Pověsti z Blatenska a Mirovicka I., Pověst: O mstě a vojenské cti, Prácheňské nakladatelství, Písek 2002, s. 39–41
  • Alexandr Debnar: Výzkumy v Čechách 2001, Terénní akce č.1083 Ráztely, Archeologický ústav AV ČR, Praha 2003, s. 244.
  • Alexandr Debnar: Výzkumy v Čechách 2002, Terénní akce č.1140, č. 1141, č. 1142, Archeologický ústav AV ČR, Praha 2004, s. 240–241
  • JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis 2. Praha: Radioservis, 2008. 310 s. ISBN 978-80-86212-61-6. Kapitola Ráztely, s. 218-220. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]