Hořkoň indická
 Hořkoň indická | |
|---|---|
 Hořkoň indická (Quassia indica) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | mýdelníkotvaré (Sapindales) |
| Čeleď | simarubovité (Simaroubaceae) |
| Rod | hořkoň (Quassia) |
| Binomické jméno | |
| Quassia indica (Gaertn.) Noot., 1963 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_%E0%B4%95%E0%B4%B0%E0%B4%BF%E0%B4%99%E0%B5%8D%E0%B4%99%E0%B4%BE%E0%B4%9F%E0%B5%8D%E0%B4%9F%E0%B4%BE.jpeg)
Hořkoň indická (Quassia indica) je stálezelený, tropický strom jihoasijských mangrovů, druh pantropicky rozšířeného rodu hořkoň. Jak již napovídá české rodové jméno je celá dřevina, včetně plodů, velmi hořká a nepoživatelná. Používá se místně v léčitelství a v těch oblastech, kde se ve volné přírodě vyskytuje vzácně, bývá uměle vysazována. Hořkost je způsobována hlavně glykosidem samaderan, které prostupuje celou rostlinu.[2][3][4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Její typické stanoviště jsou stromové porosty na bahnitých březích řek a vodních kanálů v místech, kde se mísí sladká říční voda se slanou mořskou tlačenou přílivem proti proudu řek. Roste v brakické vodě a bývá považována za indikátor místa, kam může dosáhnout voda příboje. Obvykle se vyskytuje ve společnosti podobně situovaných mangrovníků, jako jsou kořenovníky (např. Rhizophora apiculata) a kolenovníky (např. Bruguiera gymnorhiza). Někdy bývá nižším patrem ve smíšených dvojkřidláčovitých lesích, nejvýše do nadmořské výšky 150 m n. m. Kvete a plodí v průběhu celého roku.[2][3][5][6]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Hořkoň indická pochází z oblastí jižní a jihovýchodní Asie. Roste na pobřeží Indického oceánu a její semena jsou mořskými proudy zanášena i do vzdálenějších oblastí. Vyskytuje v západní Indii (ve státech Goa, Karnátaka, Kérala a Maháráštra) a na přilehlé Srí Lance a Andamanech, v Thajsku, jihovýchodní části Myanmaru (v regionu Taninthayi) nacházejícím se na Malajském poloostrově, v pevninské i ostrovní části Malajsie i v Singapuru, v Kambodži, Vietnamu, na Indonéských ostrovech (Jáva, Sumatra, Borneo, Sulawesi) i na ostrovech Filipín. Mimo jihovýchodní Asii je známa z Nové Guineje, Moluk, Šalomounových ostrovů, Bismarckova souostroví a Vanuatu, z Mikronésie z ostrovů Palau (konkrétně z největšího ostrova Babeldaob) a z Yapu. V západní části Indického oceánu hořkoň indická druhotně zdomácněla na Madagaskaru a nedalekých ostrovech Pemba, Komory a Mayotte.[2][3][7]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Hořkoň indická je stálezelený strom vysoký 10 až 20 m, jehož hladký kmen může mít průměr do 40 cm. Větve obrůstají střídavými, celistvými listy s řapíkem dlouhým až 3 cm. Listy mají mírně kožovitou čepel vejčitou, eliptickou až někdy kopinatou, dlouhou 12 až 30 cm a širokou 4 až 12 cm, na bázi zaokrouhlenou, na vrcholu tupou, po obvodě celistvou a na spodní straně má výrazné střední žebro, síťnaté žilkování a náhodně umístěné tmavé žlázky.
Květy v počtu až dvacet tvoří nicí, na konci zhuštěný vrcholík, který mívá 5 až 30 cm dlouhou a zploštělou stopku, která vyrůstá z paždí listů, na koncích větviček či přímo ze starého dřeva. Květy na až 2,5 cm dlouhých stopkách jsou oboupohlavné, mají drobné listeny, čtyři volné kališní lístky jen 3 mm velké a na koncích tupé. Stejný je počet narůžovělých, nazelenalých, nafialovělých či nahnědlých, volných korunních lístků, průměrně 2 cm dlouhých a 0,5 cm širokých, obkopinatých a na koncích tupých, které jsou z vnější strany pokryté měkkými chloupky. V květu je osm, až 2,5 cm dlouhých tyčinek s nitkami a kopinatými prašníky, svrchní chlupatý semeník je vytvořen ze čtyř plodolistů a nese tenkou, 2 cm dlouhou čnělku s bliznou.
Plody vznikající po opylení hmyzem mají ledvinovitý tvar, jsou velké 4 až 9 × 2,5 až 5 cm, hladké, obvykle se vyskytují v plodenstvích po jednom až čtyřech a při dozrávání dostávají narůžovělou barvu. Na povrchu jsou mřížkované, mají podobné žlázky jaké jsou na listech a obsahují po jednom podlouhlém, asi 3 cm velkém semeni obsahující téměř 30 % oleje. Plody jsou běžně nepoživatelné, neboť jsou stejně jako všechny části stromů silně hořké, obsahují glykosidy samaderan.[2][3][4][5][6][8]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Dřevo stromu je lehké, světle žluté a velmi měkké, vyrábějí se z něj rukojeti nožů a jiných ručních nástrojů, používá se k topení. Nálev z jeho kůry se v lidovém léčitelství užívá pro snížení horečky a z listů na kožní onemocnění. Zkonzumovaná semeny vyvolávají průjem a zvracení. Macerát ze semen a listů se používá jako insekticid, zvláště proti vším, mravencům a termitům. Olej vylisovaný ze semen se aplikuje na revmatické onemocnění kloubů a bývá součástí masti na pohmožděniny, svrab i proti malomocenství.[3][5][8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
- ↑ a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Quassia indica [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 02.04.2018 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e GIESEN, Wim; WULFFRAAT, Stephan; ZIEREN, Max et al. Mangrove Guidebook for Southeast Asia: Stromy a keře 4, Simaroubaceae, Quassia indica. [s.l.]: FAO Regional Office for Asia and the Pacific, Bangkok, Thailand Dostupné online. ISBN 974-7946-85-8. (anglicky)
- ↑ a b Dendrologie.cz: Quassia indica [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 18.04.2012 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c FERN, Ken; FERN, Ajna. Useful Tropical Plants: Quassia indica [online]. Useful Tropical Plants Database, rev. 13.06.2019 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b NOOTEBOOM, H. P. Flora Malesiana, ser. I, vol. 6: Simaroubaceae [online]. Naturalis Biodiversity Center, Leiden, NL, rev. 12.1962 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Quassia indica [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2019-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b VATTAKAVEN, Thomas; GEORGE, Rohit M.; BALASUBRAMANIAN, Dhandapani et al. Quassia indica [online]. India Biodiversity Portal, Biodiversity Data Journal, rev. 07.11.2016 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hořkoň indická na Wikimedia Commons 
Taxon Quassia indica ve Wikidruzích
