Pryšec srpovitý

Pryšec srpovitý
Pryšec srpovitý (Euphorbia falcata)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď	pryšcovité (Euphorbiaceae)
Podčeleď	Euphorbioideae
Rod	pryšec (Euphorbia)
Binomické jméno
Euphorbia falcata L., 1753
Synonyma
Tithymalus falcatus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zobrazení rostliny

Skutečná velikost

Pryšec srpovitý (Euphorbia falcata) je drobná, jednoletá, po poranění mléčící bylina s křivolakou lodyhou dlouhou nejvýše 20 až 30 cm. V Česku je tento málo nebezpečný plevel díky dlouhodobému výskytu pokládán za naturalizovaný, náhodně zavlečený archeofyt. Pro svou malou a ještě klesající četnost v české přírodě je teplomilný pryšec srpovitý, jeden z více než 2000 druhů rodu pryšec, přiřazován k silně ohroženým a ustupujícím druhům české flory.

Druhové jméno „srpovitý“ je odvozeno od pro něj typického srpovitého tvaru listenů v květenství.

Rozšíření

Roste téměř po celé jižní a střední Evropě, ve státech severní Afriky okolo Středozemního moře, na Blízkém východě, Kavkaze, Arabském poloostrově, ve Střední Asii, Mongolsku, západní Číně, na ruském Dálném východě i severu Indického subkontinentu. Druhotně byl pryšec srpovitý rozšířen do Velké Británie, Nizozemska a v roce 1911 byl zaznamenán jeho výskyt i ve východních oblastech Spojených států amerických. Rostlina byla také zavlečena do Austrálie a do Chile v Jižní Americe.

V České republice vyrůstá převážně v nízkých nadmořských výškách, od nížin po pahorkatiny. Vyskytuje se v nejteplejších oblastech, v Čechách na Žatecku a v Polabí, na Moravě na jihu, jihovýchodě a částečně i v centru.

Ekologie

Pryšec srpovitý roste na obdělávaných polích i úhorech, v zahradách, na kamenitých stráních, rumištích i podél komunikací. Nejlépe mu vyhovují půdy výhřevné, hlinité až hlinito-písčité, bohaté na živiny a s vyšším obsahem vápníku. Prospívá v nižších polohách mezofytika, v oreofytiku je většinou neznámý. Rozšiřuje se výhradně semeny. Rostlina při poranění roní husté bílé mléko, které při potřísnění pokožky ve větším množství může u citlivých osob vyvolat alergii. Tento latex je po zatuhnutí v čisté vodě nerozpustný, lze jej smýt za pomoci mýdla nebo mlékem.

Rostlina se obvykle nevyskytuje příliš hojně, nemá tendenci k přirozenému přemnožování, v přírodě se většinou setkáváme jen s nemnoha rostlinami. Ve větším počtu roste pouze nárazově v okopaninách a řídkých vytrvalých pícninách nebo v prořídlém obilí. Je teplomilná, klíčí později na jaře a do plného rozvoje se dostává v pozdním létě. V závislosti na situování stanoviště vyrůstá od března do dubna, kvete v období června až září a drobné šedavé plody dozrávají za jeden či dva měsíce po opylení. Počet chromozomů 2n = 16, stupeň ploidie x = 2.

Přestože bylina obsahuje pro lidi toxické látky, diterpeny a triterpeny, jež mohou poškodit sliznici, je v některých oblastech považována za léčivou. Odvar z rostliny se užívá vnitřně jako projímadlo nebo zevně při léčbě lupénky, dlouhodobá léčba touto bylinou však může pacientovi škodit.

Popis

Jednoletý terofyt s tenkým kůlovitým kořenem. Lodyha dlouhá 10 až 30 cm je přímá nebo vystoupavá, mnohdy je nápadně křivolaká, jednoduchá nebo již od báze větvená, šedě ojíněná, jemně rýhovaná, lysá a olistěná po celé délce. Střídavě vyrůstající obvejčité nebo kopisťovité listy jsou téměř přisedlé, dlouhé 1 až 3 cm a široké do 1 cm, na bázi jsou klínovitě zúžené a na konci hrotité, po obvodě drobounce pilovité, lysé nebo roztroušeně chlupaté a oboustranně tmavozelené až modravě zelené, třínervní žilnatina vedoucí od báze má výraznou střední žilku.

Podpůrné listeny lichookolíků jsou tvarem i velikostí podobné lodyžním listům. Cyathia jsou žlutá nebo oranžově žlutá a krátce stopkatá až přisedlá, obsahují jeden samičí květ obklopený mnoha samčími. Vyskytují se v koncových i úžlabních lichookolících, vrcholový je obvykle tvořen třemi až pěti, které se mohou dále až třikrát větvit. Zákrovní listence vidlanů bývají dlouhé do 2 cm a široké až 1 cm, jsou nesrostlé, šikmo vejčité, mírně asymetrické, poněkud srpovitě zahnuté, celokrajné s vyniklou střední žilkou vybíhající ve zřetelný hrot. Žlázky bez přívěsků jsou žluté, půlměsíčité a dvourohé. Bezobalné zelené květy vyrůstají v cyathiích tvořící lichookolík, mají zpravidla pět tyčinek s prašníky a pestík složený ze tří plodolistů. Květy jsou opylovány létajícím hmyzem, případně se opylují autogamicky.

Plody jsou vejčité trojpouzdré tobolky asi 2 mm dlouhé a 1,5 mm široké, na povrchu jsou lysé a mělce rýhované. Ve zralosti samovolně pukající tobolka obsahuje tři šedozelená, žlutavá či hnědavá, semena dlouhá až 1,5 mm a široká 1 mm. Semena bývají na jednom konci „useknutá“, jsou vejčitě čtyřhranná a na plochách mají tmavé jamky. Kromě rozptylování větrem a vodou bývají roznášena i semenožravými ptáky a z hmyzu mravenci. Semena mají na povrchu jemné chloupky, které jim napomáhají za vlhka přilnout k různým předmětům, včetně srsti zvířat nebo peří ptáků. Pravděpodobně bývají šířena i procházejícími lidmi, protože se někdy drobné rostliny vyskytují po okrajích polních pěšin, chodníků i cest. Semena dozrávají v období sklizně obilovin, a proto mohou být i na velké vzdálenosti roznášena s nedůsledně vyčištěný obilným zrnem.

Možnost záměny

V české přírodě roste pryšci srpovitému velmi podobný pryšec kolovratec, jenž ovšem má květenství rozložené nápadně do jedné roviny a jeho žlázky jsou nerůžkaté. Poněkud podobný pryšec s růžkatými nebo půlměsíčitými žlázkami v květenství je pryšec okrouhlý, jenž vyrůstá spíše v zahradách a na ruderalizovaných místech – ten ale má horní lodyžní listy široce obvejčité až okrouhlé. Dále jej lze zaměnit s pryšcem obecným nebo pryšcem prutnatým, oba jsou ale vytrvalé druhy a lichookolíky mívají větvené do více než pěti větví.

Ohrožení

Pryšec srpovitý je oficiálně považován za archeofyt zdomácnělý v české krajině. Není však zcela jasno, v které době se do české přírody dostal, ale pravděpodobně je to již dost dávno na to, aby jej mnozí badatele začali považovat za původní druh. Tato nejednotnost v názorech vedla k tomu, že byl v „Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny“ z roku 2017 označen jako silně ohrožený a ustupující (C2t) druh, což svědčí o tom, že je považován za původní druh. Nepůvodní druhy, včetně archeofytů, obvykle nebývají po stránce ohrožení klasifikovány.

V přírodě české i evropské sice není tento druh aktivně sledován, ale předpokládá se, že v důsledku současného intenzívního zemědělství s mnoha herbicidy klesají jeho polní populace. a proto není považován za nebezpečný plevel.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pryšec srpovitý na Wikimedia Commons
• Taxon Euphorbia falcata ve Wikidruzích

Portály: Rostliny