Prostituce v Pobřeží slonoviny
Prostituce v Pobřeží slonoviny je legální, ale některé činnosti s ní související jako je kuplířství nebo provozování nevěstinců jsou nezákonné. Podle sexuálních pracovnic je vymáhání práva zřídkavé a zkorumpované. Prostitutky jsou někdy obtěžovány příslušníky policie, kteří od nich vyžadují úplatky nebo sexuální služby.[1][2] Vojáci a policisté se často zaměřují na transsexuální prostitutky a ty jsou často oběťmi násilí.[3] Podle odhadu z roku 2014 se v zemi živilo prostitucí 9 211 lidí. První občanská válka v Pobřeží slonoviny, která probíhala v letech 2002 až 2007 zanechala mnoho žen bez prostředků, proto se některé z nich uchýlily k prostituci, neboť v zemi je vysoká míra nezaměstnanosti.[4][5]
Většina prostitutek se nachází v hlavním městě, v Abidžanu. Většina z nich pochází z Ghany, dále jsou zde prostitutky z Nigérie, Toga, Mali, Senegalu a dalších západoafrických zemí.[6] Mezi jejich zákazníky jsou i místní vojáci či pracovníci mírových jednotek OSN.[5] Dalším problémem v Pobřeží slonoviny je sexuální turistika.[7][8]
Ve městech založily sexuální pracovnice organizace na ochranu svých zájmů. Tyto organizace se často starají o určitou etnickou skupinu. Každá z nich má předsedkyni a další úřednice. Těmi jsou starší prostitutky, které jsou považovány za „moudřejší“.[6]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Před příchodem Evropanů existovala v zemi forma institucionální prostituce. Politická elita získávala ženy, obvykle otrokyně, aby sloužily sexuálním potřebám svobodných mužů. Byla iniciována náboženskými obřady a jejich výdělky byly kontrolovány státem. Aby byly viditelně označeny, nosily kolem hlavy hadřík z bílého plátna. Ženatí muži měli pod přísným trestem zakázáno využívat jejich služeb.[9]
V 60. letech 20. století přišlo do země mnoho prostitutek z Francie, především z Paříže a z Marseille. Tyto ženy pracovaly jako barmanky v barech a nočních klubech a to převážně v Abidžanu. Účtovaly si vysoké poplatky, ale majiteli baru platily provizi z každého klienta. Kvůli vysokým cenám byli jejich klienty Evropané nebo bohatí Afričané.[6]
Ghanské ženy začaly do této země přicházet v 70. letech 20. století z důvodu útlumu ghanské ekonomiky.[10] Tato migrace pokračovala a v 90. letech 20. století byla více než polovina prostitutek v Abidžanu původem z Ghany.
Místní názvosloví
[editovat | editovat zdroj]- hadi – v Abidžanu jsou prostitutky pracující na ulici označovány slovem hadi kvůli syčivým zvukům, kterými lákají klienty.[5] Ulice Rue Pierre et Marie Curie ve čtvrti červených luceren v Abidžanu je známa pod přezdívkou ulice hadů.[11]
- ženy Dioula – mladší prostitutky pocházející z Mali. Po krátkém působení jako prostitutky se většinou stávají obchodnicemi na místních tržištích.[6]
- ženy Karoua – starší ženy z lidu Džermů a Hausů, které jsou většinou rozvedené a pocházejí z Ghany.[6]
- evolue – ženy z různých zemí bývalé Francouzské Západní Afriky, které hledají klienty v barech a nočních klubech.[6]
- TouTou – ženy pocházející z bývalé Britské Západní Afriky, které většinou pracují jako pouliční prostitutky.[6]
HIV
[editovat | editovat zdroj]Stejně jako v ostatních zemích západní Afriky je i v Pobřeží slonoviny velkým problémem HIV.[12] Jednou z vysoce rizikových skupin obyvatelstva jsou prostitutky. Dříve nebylo běžné používání kondomů při pohlavním styku, což vedlo k tomu, že v roce 1995 bylo 70 % prostitutek v Abidžanu HIV pozitivních.[13] Agresivní veřejná informační kampaň a vzdělávací intervence se zaměřovaly na klíčové vysoce rizikové skupiny populace, jako jsou sexuální pracovnice, což vedlo ke snížení HIV pozitivity mezi prostitutkami na 40 % v roce 1998. Pokračující kampaně, vzdělávání, distribuce kondomů a přístup k lepší zdravotní péči snížily prevalenci HIV mezi prostitutkami na 26,6 % v roce 2011 a na 11 % v roce 2016.[14]
Sexuální vykořisťování a obchod s lidmi
[editovat | editovat zdroj]Pobřeží slonoviny je zdrojovou, tranzitní i cílovou zemí pro ženy a děti vystavené obchodu s lidmi a sexuálnímu vykořisťování. V Pobřeží slonoviny převládá obchod s lidmi uvnitř země nad mezinárodním obchodem a většina identifikovaných obětí zde jsou děti. Kvůli silnějšímu důrazu na monitorování a boj proti obchodu s dětmi v této zemi může být počet dospělých obětí podhodnocen. Místní ženy a dívky jsou primárně vystaveny nucené práci v domácnostech a v restauracích, ale jsou i oběťmi sexuálního vykořisťování.[15]
Některé ženy a dívky přijaté v Ghaně a Nigérii jako servírky, se stávají oběťmi obchodu s lidmi kvůli sexu.[16] I nelegální imigranti původem z Pobřeží slonoviny jsou kvůli svému nelegálnímu postavení v Maroku často oběťmi obchodu s lidmi.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prostitution in Ivory Coast na anglické Wikipedii.
- ↑ Sex Work Law - Countries | Sexuality, Poverty and Law. spl.ids.ac.uk [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29.
- ↑ 2008 Human Rights Report: Cote d'Ivoire. web.archive.org [online]. 2009-02-26 [cit. 2021-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-26.
- ↑ NEWS, Taiwan. Transgender prostitutes face abuse in Ivory Coast | Taiwan News | 2012-12-10 23:42:28. Taiwan News [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-09.
- ↑ DEPARTMENT OF STATE. THE OFFICE OF ELECTRONIC INFORMATION, Bureau of Public Affairs. Cote d'Ivoire. 2001-2009.state.gov [online]. 2007-03-06 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Young West African Girls Face Perils of Prostitution, Trafficking | Voice of America - English. www.voanews.com [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g Ditmore, Melissa Hope (1 January 2006). Encyclopedia of Prostitution and Sex Work. Greenwood Publishing Group. ISBN 9780313329708
- ↑ Massaging the truth: Sexual tourism in Ivory Coast | Radio Netherlands Worldwide. web.archive.org [online]. 2012-12-20 [cit. 2021-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-20.
- ↑ Earning a Living... - Blog from Mandanou, Cote D'Ivoire | Lydia's Travels. www.offexploring.com [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Harley, Sharon (2007). Women's labor in the global economy : speaking in multiple voices ([Online-Ausg.]. ed.). New Brunswick, NJ [u.a.]: Rutgers Univ. Press ISBN 978-0813540443
- ↑ Kessler, Justine L. (28 April 2005). "The Voices of Sex Workers (prostitutes?) and the Dilemma of Feminist Discourse". University of South Florida Dostupné online
- ↑ Avis aux noctambules abidjanais : la Zone 4 est désormais à deux pas… de danse – Jeune Afrique [online]. 2015-07-20 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ The United States President's Emergency Plan for AIDS Relief [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ivory Coast prostitutes at centre of Aids web. Mark Huband [online]. 1991-07-19 [cit. 2021-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-22.
- ↑ VUYLSTEKE, Bea; SEMDÉ, Gisèle; SIKA, Lazare. HIV and STI Prevalence among Female Sex Workers in Côte d'Ivoire: Why Targeted Prevention Programs Should Be Continued and Strengthened. PLoS ONE. 2012-03-05, roč. 7, čís. 3. PMID: 22403685 PMCID: PMC3293836. Dostupné online [cit. 2021-08-22]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0032627. PMID 22403685.
- ↑ a b Cote d'Ivoire. U.S. Department of State [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online.
- ↑ MOTSHEGWA, Lesego. Nigeria teens sold for prostitution in Ivory Coast. The Seattle Times [online]. 2010-08-28 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Du Bois, Victor D. (1967). Prostitution in the Ivory Coast: A social problem and its treatment. American Universities Field Staff
