Profesní sebepojetí učitele

Profesní sebepojetí učitele (či studenta učitelství) je komplexní představa o sobě samém v roli učitele. Týká se toho, jaký obraz si student vytváří o sobě jako o budoucím učiteli. Profesní sebepojetí může zahrnovat vizi toho, jakým typem učitele se chce dotyčný stát, jaké hodnoty a priority v této profesi chce prosazovat a jakou roli chce hrát v životech svých žáků.

Profesní sebepojetí studenta učitelství může být ovlivněno mnoha faktory, jako jsou osobnostní vlastnosti, zkušenosti z vlastního školního vzdělávání, představy o tom, jaká by měla být role učitele v dnešní společnosti, nebo očekávání od okolí a společnosti.

Důležitou součástí profesního sebepojetí studenta učitelství je reflexe, tj. schopnost zpětně se ohlížet na své zkušenosti a analyzovat je z hlediska vlastního profesního rozvoje. Studenti učitelství by měli být schopni reflektovat na své silné stránky a výzvy, s nimiž se setkávají, a najít způsoby, jak se v této oblasti dále rozvíjet.

Kromě toho, že profesní sebepojetí studenta učitelství ovlivňuje to, jaký učitel se z něj stane, může také mít dopad na to, jaký vztah si studenti učitelství budou budovat s budoucími kolegy, žáky a rodiči.

Význam profesního sebepojetí učitele

Dostatečně utvořené profesní sebepojetí pomáhá učitelům ujasnit si, jak pojmout výuku, jak se chovat ve třídě a jak jednat se žáky. Naopak absence či nedostatečně definované profesní sebepojetí může vést ke zklamání a frustraci, které učitele prožívají na začátku své pedagogické praxe. Vstupuje-li učitel do pedagogické praxe s nejasným profesním sebepojetím, může dojít k vymezování sebe sama v reakci na školní prostředí a jiné učitele, skrze vztahy a interakce, které ve škole vznikají. Existuje také řada důkazů o přímé souvislosti mezi pozitivním pojetím učitele a efektivitou učitelova působení.

Zároveň slouží profesní sebepojetí učitele k jeho profesnímu rozvoji. Učitelé mohou svůj osobní rozvoj s pomocí profesního sebepojetí řídit tak, že vyhodnocují svůj vliv na učení žáků a na základě toho si stanovují rozvojové cíle a hledají odpovědi na otázky „Kam jdu?”, „Jak tam jdu?”, „Jaký je můj další krok?” . Efektivní profesní rozvoj učitele v důsledku vede k rozvoji učení žáků.

Koncept profesního sebepojetí učitele a studenta učitelství

Profesním sebepojetím učitele je myšlena jeho komplexní představa o sobě samém jakožto učiteli. Tato představa obsahuje zpracování minulých představ o sobě jako učiteli, současné vnímání sebe sama v roli učitele i představa o budoucím možném vývoji v této roli prostřednictvím chtěných a nechtěných možných učitelských “já”.

Dělí se tedy na “minulé já”, “přítomné já” a “budoucí já”, následně pak na “chtěné já” a “nechtěné já”. Na základě definování těchto “já” studenti učitelství porozumí sobě samému, identifikují vlastní silné a slabé stránky ve vztahu k roli učitele a formulují z toho vyplývajících osobní rozvojové cíle.

Minulé učitelské já je ovlivněno událostmi a situacemi, ve kterých se učitel vyskytl v centru dění. Student analyzuje uplynulé situace a reflektuje svou roli v nich.

Přítomné učitelské já učitele či studenta učitelství je tvořeno očekáváními a obavami, které učitel vztahuje jak ke svým silným a slabým stránkám, tak k možnostem a rizikům učitelské profese. Další součástí jsou uvědomované nároky na profesi učitele a vlastní standardy, jimiž student či učitel určuje ideální představu sebe sama v roli učitele.

Budoucí učitelské já jedinec utváří na základě reprezentací minulých i přítomných já. Souvisí s potřebou reflexe vlastního chování i chování kolegů i s orientací na budoucí úkoly a cíle.

Intervence podporující utváření profesního sebepojetí

Profesní sebepojetí učitele je považováno za podmínku profesní úspěšnosti, a tudíž za důležitou součást vzdělávání a přípravy učitelů.

Podle Carpentera a Bydeové (1994) a Hong a Greeneové (2011) mají největší vliv na utváření studentova profesního sebepojetí zkušenosti získané během učitelské praxe. Důležitou roli v procesu utváření profesního sebepojetí studenta učitelství mají vzdělavatelé budoucích učitelů, tedy vyučující na univerzitě a provázející učitelé.

Provázející učitelé jsou zkušení učitelé, kteří poskytují studentům učitelství na povinné praxi během studia podporu, spolupracují s ním při přípravě a plánování výuky, při její realizaci i při jejím vyhodnocování a následné reflexi. Skrze zpětnou vazbu tak ovlivňují studentovo pojetí sebe sama v roli učitele. Pro úspěšné experimentování s možnými budoucími “já” je totiž nutné poskytnout studentům učitelství příležitosti k pozorování zkušených profesionálů, práci s videozáznamem vlastní výuky nebo jiným způsobem dokumentace, který studentům umožní získávat průběžnou zpětnou vazbu od vyučujících i od kolegů. Další studie dokládá, že proces směřující k utváření sebepojetí budoucích učitelů nespadá jen do oblasti praxe, ale souvisí i s vysokoškolskou výukou.

Na základě výzkumů a intervencí podporujících utváření profesního sebepojetí během praxe proto odborníci doporučují zohledňovat sebepojetí studentů učitelství ve studijních programech připravujících učitele.

Model programu učitelství zaměřeného na utváření profesního sebepojetí

Výsledky studií ukazují, že pro posílení profesního sebepojetí v rámci studijních programů připravujících učitele byly významné:

1. těsné propojení teorie a učitelské praxe,
2. profesní podpora dobře připravených mentorů ze škol,
3. tandemových partnerů a
4. podpora reflektivních procesů mezi studenty.

Kurikulum studijního programu učitelství, které je zaměřeno na utváření profesního sebepojetí studenta učitelství, tedy cíleně zahrnuje intervence, které podporují osobnostní a profesní rozvoj studenta učitelství.

Možnou podobu takového kurikula v českém kontextu popisuje ve své studii Blanka Pravdová.  Výuka budoucích učitelů zaměřená na utváření profesních kompetencí je v tomto případě realizována ve čtyřech studijních oblastech, jež zahrnují čtyři roviny vztahů:

1. studentův vztah k sobě v roli učitele,
2. studentův vztah k žákům v roli učitele,
3. studentův vztah k vytváření příležitostí pro učení žáků,
4. studentův vztah k oboru či oborům, které vyučuje.

Na osobnostní a profesní rozvoj studenta učitelství se zaměřuje především první popsaná studijní oblast, a to prostřednictvím procesu reflexe. Reflexe praxe je chápána jako integrální součást přípravy na profesi. K reflexi praxe je v popsaném modelu studia průběžně a po celou dobu studia využíván kompetenční rámec studenta učitelství. Získané zkušenosti student s využitím kompetenčního rámce reflektuje:

1. individuálně prostřednictvím reflektivního deníku,
2. ve dvojici s provázejícím učitelem nebo se spolužákem,
3. v jednotce praxe a
4. ve studijní skupině.

Studenti během reflexe analyzují konkrétní pedagogické situace ze své praxe, vztahují je k pedagogickým a psychologickým teoriím a hledají spolu se svými vyučujícími nová, efektivnější řešení, která mohou vyzkoušet v praxi. Studenti využívají výše popsané nástroje personalizovaně, v závislosti na stadiu svého profesního i osobnostního rozvoje. Od začátku studia si osvojují kompetence ke spolupráci s kolegy a kompetence reflektivní.

Během studia díky svým zkušenostem a reflektivním schopnostem formulují svá chtěná a nechtěná já v roli učitele. Na této cestě je podporují kolegové - spolužáci v jednotce praxe, spolužáci ve stále studijní skupině, provázející učitelé a vysokoškolští vzdělavatelé. Podle Pravdové (2022) díky spolupráci s provázejícím učitelem, s vysokoškolskými vzdělavateli i se spolužáky student získává důležité podněty pro porozumění sobě samému v roli učitele, objevuje vlastní silné stránky a uvědomuje si prekoncepty vztahující se k roli učitele i k učitelské profesi. V důsledku tak studenti učitelství prochází třemi etapami utváření profesního sebepojetí:

1. seznámením se s rolí učitele,
2. konfrontací požadované a aktuální podoby já, ale především
3. transformací, při níž v důsledku reflexe dochází k utváření vlastního – teoreticky i empiricky zdůvodněného – profesního sebepojetí, které již vychází z porozumění odbornému diskurzu.

Výzkumy ukazují, že zařazení tématu profesního sebepojetí do kurikula studijních programů učitelství všech typů je žádoucí, jelikož utvoření vlastního profesního sebepojetí by mělo být jedním z cílů vysokoškolské přípravy učitelů. S profesním sebepojetím úzce souvisí také kompetenční rámec studenta učitelství, který představuje společnou zastřešující vizi pro kvalitu přípravy učitelů.

Profesní sebepojetí jako nutná kompetence dle MŠMT

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v říjnu 2023 představilo na národní konferenci Kompetenční rámec absolventa a absolventky učitelství, který představuje společnou zastřešující vizi pro kvalitu přípravy učitelů v ČR a popisuje kompetence, jimiž by měl být vybaven absolvent studijního programu vedoucího ke kvalifikaci učitele.

Představený Kompetenční rámec absolventa učitelství se dělí do šesti oblastí kompetencí:

1. Vyučované obory a jejich zprostředkování žákům a žákyním
2. Plánování, vedení a reflexe výuky
3. Prostředí pro učení
4. Zpětná vazba a hodnocení
5. Profesní spolupráce
6. Profesní sebepojetí, rozvoj, etika a duševní zdraví

MŠMT popisuje kompetenci spojenou s profesním sebepojetím a rozvojem takto:

Kompetence 6.1: Systematicky pracuji na utváření svého sebepojetí v roli učitele či učitelky a na svém profesním rozvoji. Systematicky využívám reflexi (kompetence 2.5) a profesní spolupráci (kompetence 5.1 a 5.2) k vyhodnocování svého vlivu na žáky a žákyně, vlastních silných a slabých stránek a vzdělávacích potřeb. Na základě těchto potřeb si stanovuji rozvojový cíl a využívám široké škály prostředků pro svůj profesní růst. Vyhodnocuji jejich účinnost s cílem maximalizovat pozitivní dopad na učení své i žáků/žákyň.

Úrovně této kompetence MŠMT definuje následovně:

Absolvent/ka:

1. Vědomě pracuji na utváření svého profesního sebepojetí, tj. formuluji či upravuji svou učitelskou vizi, jakým učitelem chci či nechci být a proč. Svou učitelskou vizi opírám o reflektovanou zkušenost, poznání sebe sama a svých silných i slabých stránek v roli učitele/ky, o odborné poznatky a další zdroje. Vysvětlím přínos své učitelské vize pro učení a rozvoj žáků a žákyň.

2. Na základě svých rozvojových potřeb a své učitelské vize si stanovuji rozvojové cíle. Systematicky pracuji na jejich naplňování a využívám k tomu široké škály prostředků (např. vzdělávání, odborná literatura, kolegiální spolupráce, rozvojové komunity, mentoring).

Začínající učitel/ka:

3. Vyhodnocuji naplňování svého rozvojového cíle. Cíl pravidelně přehodnocuji a nastavuji si cíl nový. Vyhodnocuji účinnost prostředků, které využívám pro svůj profesní růst. Usiluji o maximalizaci pozitivního dopadu na učení žáků a žákyň skrze svůj profesní růst.

Zkušený/á učitel/ka:

4. Systematicky využívám reflexi (kompetence 2.5) a profesní spolupráci (kompetence 5.1 a 5.2), včetně pravidelné zpětné vazby od žáků/žákyň a kolegů/kolegyň, k vyhodnocování svého vlivu na žáky/žákyně, svých vlastních silných a slabých stránek a svých vzdělávacích potřeb.