Premiér Francie
| Předseda vlády Francie | |
|---|---|
| Premier ministre de la République française | |
 Státní znak Francie | |
.jpg) | |
| Úřadující Michel Barnier[1] od 5. září 2024 | |
| Sídlo | Hôtel Matignon |
| Jmenuje | prezident Francie |
| Funkční období | bez omezení |
| První ve funkci | Charles Maurice de Talleyrand-Périgord |
| Vytvoření | 9. července 1815 |
| Webová stránka | Gouvernement.fr |
| Seznam předsedů vlády | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Předseda vlády Francie (oficiálně francouzsky: Premier ministre de la République française) je hlava vlády Francouzské republiky. Sídlí v Hôtel Matignon v Paříži.
Předseda vlády je ve francouzském poloprezidentském systému druhým nejvyšším úřadem po francouzském prezidentovi. Prezident předsedu vlády jmenuje, ale nemůže odvolat, může jen požádat o jeho rezignaci. Premiéra, i celou vládu, může odvolat Národní shromáždění (dolní komora francouzského parlamentu). Předseda vlády při jmenování navrhne prezidentovi seznam ministrů. Premiér rozhoduje o rozpočtu. Poměr toho, co rozhoduje předseda vlády a co prezident, často závisí na tom, zda jsou ze stejné politické strany. Pokud ano, prezident může působit jako faktická hlava vlády, zatímco předseda vlády je jeho zástupcem. V opačném případě dává ústavní konvence premiérovi primát ve vnitřních záležitostech, zatímco prezident dominuje v zahraničních záležitostech.
Prezident si teoreticky může na post premiéra vybrat, koho chce. V praxi, protože Národní shromáždění má pravomoc vynutit si demisi vlády přijetím návrhu na vyslovení nedůvěry, musí volba předsedy vlády odrážet vůli většiny v Národním shromáždění. Proto například bezprostředně po parlamentních volbách v roce 1986 musel prezident François Mitterrand jmenovat Jacquese Chiraca předsedou vlády, ačkoli Chirac byl členem Sdružení pro republiku, a tudíž politickým oponentem Mitterranda. Mitterrandova Socialistická strana byla sice největší stranou v Národním shromáždění, neměla ale většinu, kterou si dohodla Chiracova strana s Unií pro francouzskou demokracii. Je pravdou, že jmenovaný premiér nemusí v Národním shromáždění žádat o vyslovení důvěry, ale zvyklost je taková, že to udělá. Taková situace, kdy je prezident nucen spolupracovat s premiérem, který je politickým protivníkem, se nazývá kohabitace (soužití).[2][3] Premiéři jsou obvykle vybíráni z řad poslanců Národního shromáždění, ve vzácných případech prezident vybral neposlance kvůli jeho zkušenostem v byrokracii, v zahraniční službě nebo kvůli jejich úspěchu v obchodu – tak například Dominique de Villepin (předseda vlády v letech 2005 až 2007) nikdy nezastával volený úřad.
Premiér je jediným členem vlády, který je oprávněn předkládat legislativu v parlamentu. V minulosti mělo Národní shromáždění značné možnosti, jak premiéra a vládu sesadit, to změnila ústava z roku 1958, která založila tzv. pátou republiku. Ta pozici premiéra sice oslabila vůči prezidentovi, ale posílila vůči parlamentu, takže během existence páté republiky padl premiér pouze jednou, v roce 1962.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prime Minister of France na anglické Wikipedii.
- ↑ Macron jmenoval bývalého ministra zahraničí Michela Barniera premiérem Francie. iROZHLAS [online]. 2024-09-05 [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
- ↑ GEOFFROY, Romain. Cohabitation in France: is the risk of political paralysis real?. Le Monde.fr. 2022-05-09. Dostupné online [cit. 2023-10-26]. (anglicky)
- ↑ Cohabitation | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu premiér Francie na Wikimedia Commons
