Přeskočit na obsah

Preexistence Krista

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bůh odpočívá po stvoření – Kristus zobrazený jako stvořitel světa, byzantská mozaika v Monreale na Sicílii. Vyobrazení Boha Otce převládlo až v 15. století, předtím byl Ježíš často zobrazován jako jeho zástupce.[1]

Preexistence Krista tvrdí, že Kristus existoval před svým vtělením jako Ježíš. Jednou z relevantních biblických pasáží je Jan 1, 1–18 (Kral, ČEP), kde je Kristus v trinitárním výkladu ztotožňován s preexistující božskou hypostazí (substanciální realitou) zvanou Logos (v řecké koiné „slovo“). Existují netrinitární názory, které zpochybňují aspekt osobní preexistence, aspekt božství nebo obojí.

Konkrétně v Jan 1, 15 (Kral, ČEP) a Jan 1, 18 (Kral, ČEP) se píše:

Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“ ...Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.

Toto učení je podloženo v Jan 17, 5 (Kral, ČEP), když Ježíš během řeči na rozloučenou mluví o slávě, kterou měl u Otce „před vznikem světa“.[2] Jan 17, 24 (Kral, ČEP) také mluví o tom, že Otec miloval Ježíše „před založením světa“.[2] Ef 1, 4–5 (Kral, ČEP),[3] 2Kor 8, 9 (Kral, ČEP), Gal 4, 4 (Kral, ČEP) a Kol 1, 15–17 (Kral, ČEP) ukazují, že Pavel si byl vědom preexistence Krista.[4]

Preexistence Krista je potvrzena na začátku Nicejského vyznání víry.[5]

Nicejské křesťanství

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní články: Nicejské křesťanství a Nejsvětější Trojice

Preexistence Krista je ústředním principem hlavního proudu křesťanství. Většina tradičních církví, které přijímají Nicejské vyznání víry, považuje za podstatu Kristovy preexistence božskou hypostazi zvanou Logos neboli Slovo, popsanou v Janově evangeliu – Jan 1, 1–18 (Kral, ČEP), které začíná:

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
— Jan 1, 1–3 (Kral, ČEP)

V trinitarismu se tento „Logos“ nazývá také Bůh Syn nebo druhá osoba Nejsvětější Trojice. Teolog Bernard Ramm poznamenal, že „v historické christologii bylo standardním učením, že Logos, Syn, existoval před vtělením. To, že Syn takto existoval před vtělením, se nazývá preexistence Krista.“[6]

Douglas McCready ve své analýze a obhajobě Kristovy preexistence[7] uvádí, že zatímco většina ortodoxních křesťanů „považuje Kristovu preexistenci za samozřejmost, a to již od novozákonních dob“,[8] v průběhu posledního století byla tato doktrína stále více zpochybňována ze strany unitářských teologů a učenců.[8]

James Dunn ve své knize Christology in the Making[9] zkoumá vývoj této nauky v raném křesťanství a konstatuje, že je „nesporné“,[10] že v Jan 1, 1–18 (Kral, ČEP) „Slovo je preexistující a Kristus je preexistující vtělené Slovo,“[10] ale dále zkoumá možné zdroje tam vyjádřených pojmů, například ve Filónových spisech.

Někteří protestantští teologové věří, že Bůh Syn se zřekl božských vlastností, aby se stal člověkem.[11] Jiní to odmítají.[12]

In principio erat verbum (lat.), česky Na počátku bylo Slovo – Jan 1, 1–18 (Kral, ČEP), Klementinská Vulgáta

Tertulián v knize Proti Markionovi, kap. 21, vidí v ohnivé peci[13] již existující zjevení Krista, který je „podobný synu člověka (neboť ve skutečnosti ještě nebyl synem člověka).“[14] Identifikace konkrétních zjevení Krista je v evangelikální literatuře od 90. let 20. století stále častější. Například W. Terry Whalin uvádí, že čtvrtou osobou v ohnivé peci je Kristus a že „tato zjevení Krista ve Starém zákoně jsou známa jako teofanie neboli ,zjevení Božíʻ“.[15]

Katolicismus

[editovat | editovat zdroj]

Podle Tomáše Akvinského byla „lidská přirozenost“ Krista stvořena a začala v čase, kdežto „subsistentní subjekt“ je nestvořený a věčný.[16]

Manicheismus

[editovat | editovat zdroj]

Jasnou představu o Kristově preexistenci podává manichejské myšlení, kde je mu dáno jméno Ježíš Nádherný. Byl považován za božskou bytost a věřilo se, že byl entitou, která přiměla Adama, aby jedl ze stromu poznání místo ďábla (knížete temnot), který podle manicheismu ve skutečnosti chtěl, aby se od něj lidstvo drželo dál, aby zůstalo uvězněno ve hmotě a nikdy nenašlo gnózi. Stejně tak manichejci spojovali Krista se Stromem života a považovali ho za svatou emanaci Otce velikosti.[17]

Nontrinitarismus

[editovat | editovat zdroj]
Další informace: Nontrinitarismus

Někteří přijímají Kristovu preexistenci, aniž by uznávali jeho plné božství v trinitárním smyslu. Například je pravděpodobné, že Arius a většina raných zastánců arianismu přijímali Kristovu preexistenci,[18] nicméně Tomáš Akvinský říká, že Arius „předstíral, že osoba Božího Syna je stvoření a je menší než Otec, takže tvrdil, že začal být, a říkal, že ,byl čas, kdy nebyl.ʻ“[19]

Zdá se, že John Locke,[20] William Ellery Channing a Isaac Newton[21] si navzdory odmítání Nejsvětější Trojice zachovali víru v preexistenci Krista.

Víru v určitou formu Kristovy preexistence dnes sdílí i několik netrinitárních denominací, včetně Církve Boží (sedmého dne) a Svědků Jehovových, z nichž druhá jmenovaná skupina označuje Ježíše za archanděla Michaela,[22] přičemž Jan 1, 1 (Kral, ČEP) vykládá spíše výrazem „bůh“ než „Bůh“.[23] Hnutí Svatých posledních dnů učí o Kristově preexistenci jako o prvním a největším z duchovních dětí Boha Otce.[24]

Mezi mnoha církvemi, které se oddělily od Celosvětové církve Boží, označované také jako „sabatistické církve Boží“ nebo pejorativněji jako armstrongovci, je společná víra v binitarismus a v to, že Ježíš byl Bohem Starého zákona, skrze něhož Bůh Otec stvořil svět (na základě Ef 3, 9 (Kral, ČEP) a Jan 1, 1–3 (Kral, ČEP)), a že to byl Ježíš Kristus, kdo osobně jednal s Adamem a Evou, Noemem, patriarchy, starověkým Izraelem a králi a proroky Starého zákona. Zastává se názor, že Ježíš byl při svém vtělení poslán, aby zjevil Otce, který byl dříve neznámý. To vychází z výkladu Jan 5, 37 (Kral, ČEP) a Lk 10, 22 (Kral, ČEP) a z velkého počtu zmínek, které Ježíš učinil o Otci v Novém zákoně, ve srovnání s velmi malým počtem téměř obrazných zmínek o Bohu jako Otci ve Starém zákoně. Toto přesvědčení se zakládá také na výkladu veršů, v nichž Kristus údajně hovoří o své osobní přítomnosti ve Starém zákoně a interakci se starověkým Izraelem, a na christologickém výkladu Melchisedecha.[25]

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů

[editovat | editovat zdroj]

Členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (Církev LDS), největší denominace hnutí Svatých posledních dnů, věří, že Ježíš Kristus (a všichni lidé) byl preexistující duch, který pak při narození získal fyzické tělo. V tomto ohledu nebyl Kristus ani duchové všech lidí ve skutečnosti „stvořeni“ (D&C 93:29). Věří, že duchové všech lidí jsou doslovnými potomky Boha Otce – Sk 17, 29 (Kral, ČEP); Žd 12, 9 (Kral, ČEP), a že jejich bytost je trvale spojený duch a fyzické tělo, stejně jako Kristus po nanebevstoupení (D&C 130:22). Věří, že Kristus je Jehova ze Starého zákona, který byl v duchovním stavu před narozením z Marie (Eter 3:14-17). Jako první plod vzkříšení Kristus svým božským vykoupením a vzkříšením přivede své následovníky do stejné božské přirozenosti jako sebe a svého Otce – 2Petr 1, 3-–4 (Kral, ČEP); Řím 8, 29 (Kral, ČEP); 1Kor 3, 18 (Kral, ČEP); 1Kor 4, 4 (Kral, ČEP), aby měli stejná požehnání a život jako oni. Členové Církve to označují jako povýšení, nejvyšší odměnu danou věrným následovníkům Kristovým (D&C 76:50-70, 94,95; 132:19). Během předsmrtelné velké rady, na níž byl v přítomnosti všech předexistujících dětí Božích Bohem Otcem vybrán předexistující Kristus (Bůh Syn), aby plnil svou úlohu Spasitele a Vykupitele všech Božích stvoření (Abraham 3:22-28).

Členové Církve věří, že zjevení Boha Otce a Ježíše Krista Josephu Smithovi v roce 1820 (známé jako První vidění) toto učení potvrdilo. V roce 1830 byla založena Církev LDS, jejímž prezidentem a prorokem byl Smith. Od té doby proroci Církve, kteří nastoupili po Smithovi, učili a svědčili o Ježíši Kristu jako o Synu Božím, o Jeho poslání a úloze Spasitele a Vykupitele, včetně Jeho prvenství a božství v preexistenci.

Letniční společenství jednoty

[editovat | editovat zdroj]

Letničtí křesťané jednoty jsou netrinitární letničtí křesťané, kteří neuznávají preexistenci Krista odlišnou od Boha Otce a věří, že před vtělením existoval pouze „nadčasový Duch Boží (Otec)“.[26] Poté Bůh „současně přebýval v nebi jako nadčasový Duch a uvnitř Syna člověka na této zemi.“[26] Nicméně United Pentecostal Church International, velká denominace Jednoty, ve svém prohlášení víry uvádí, že „jediný Bůh existoval jako Otec, Slovo a Duch“ před vtělením.[27]

Ačkoli letniční Jednoty uznávají, že „Kristus je stejná osoba jako Bůh“,[26] věří také, že „Syn se ,narodilʻ, což znamená, že měl počátek.“[26] Jinými slovy, „stoupenci Jednoty chápou pojem [Syn] jako použitelný pro Boha až po vtělení.“[28] V důsledku toho jsou popisováni jako zastávající v podstatě unitářský postoj k učení[29][30] a popírající Kristovu preexistenci,[31][32] někteří členové hnutí však tento výklad své víry popírají.[33]

Odmítání preexistence

[editovat | editovat zdroj]

V průběhu dějin existovaly různé skupiny a jednotlivci, kteří věřili, že Ježíšova existence začala v okamžiku jeho početí.[34] Ty, kteří se považují za křesťany a zároveň popírají Kristovu preexistenci, lze obecně rozdělit do dvou proudů.

Zaprvé, existují lidé, kteří přesto přijímají narození z panny. Patří sem socinisté[35] a raní unitáři, jako byli John Biddle[36] a Nathaniel Lardner.[37] Tento názor zastávají v současnosti především kristadelfiáni.[38] Tyto skupiny se obvykle domnívají, že Kristus je prorokován a předpovězen ve Starém zákoně, ale před svým narozením neexistoval.[39]

Za druhé, jsou i tací, kteří popírají narození z panny. Patří sem ebionité a pozdější unitáři, například Joseph Priestley,[40][41][42] a Thomas Jefferson.[43][44] Tento názor se často označuje jako adopcionismus a v 19. století se mu také říkalo psilantropismus. Samuel Taylor Coleridge sám sebe popsal jako někdejšího psilantropistu a věřil, že Ježíš je „skutečným synem Josefa.“[45] Friedrich Schleiermacher, někdy nazývaný „otcem liberální teologie“,[46] byl jedním z mnoha německých teologů, kteří se odklonili od myšlenky osobní ontologické preexistence Krista a učili, že „Kristus nebyl Bohem, ale byl stvořen jako ideální a dokonalý člověk, jehož bezhříšnost zakládá jeho božství.“[46] Podobně Albrecht Ritschl odmítal Kristovu preexistenci a tvrdil, že Kristus byl „Synem Božím“ pouze v tom smyslu, že „Bůh se v Kristu zjevil“[46] a Kristus „v nás vykonal náboženské a etické dílo, které mohl vykonat pouze Bůh.“[46] Později Rudolf Bultmann označil Kristovu preexistenci za „nejen iracionální, ale zcela nesmyslnou.“[47]

V umění

[editovat | editovat zdroj]
Prastarý dnů, freska ze 14. století z Ubisi, Gruzie

Když je Nejsvětější Trojice zobrazována v umění, Logos je obvykle zobrazován s charakteristickým vzhledem a svatozáří ve tvaru kříže, která identifikuje Krista; na vyobrazeních rajské zahrady to vypadá jako předzvěst vtělení, které teprve nastane. Na některých raně křesťanských sarkofázích se Logos vyznačuje vousem, „díky němuž se zdá být starobylý, dokonce preexistující.“[48]

V pravoslavné teologii je starozákonní titul Věkovitý (Starodávný, Starý dnů, Prastarý apod.), označující věčnou a nestvořenou Boží přirozenost, běžně považován za označení preexistence Božího Syna. Většina východních církevních otců, kteří komentují úryvek z knihy Daniel, viz Dan 7, 9 – 10, 14 (Kral, ČEP), vykládá postavu starce jako prorocké zjevení Syna před jeho fyzickým vtělením.[49] Východní křesťanské umění proto někdy zobrazuje Ježíše Krista jako starce, Starého dnů, aby symbolicky ukázalo, že existoval od věčnosti, a někdy jako mladíka nebo moudré dítě, aby ho zobrazilo v jeho vtělení. Tato ikonografie se objevila v 6. století, většinou v Byzantské říši s obrazy starců, i když obvykle nebyli patřičně nebo konkrétně označeni jako „Starý dnů.“[50]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pre-existence of Christ na anglické Wikipedii.

  1. ↑ FERGUSON, George. Signs & symbols in Christian art. [s.l.]: [s.n.], 1996. ISBN 0-19-501432-4. S. 92. (anglicky) 
  2. ↑ a b ENDO, Masanobu. Creation and Christology: A Study on the Johannine Prologue in the Light of Early Jewish Creation Accounts. [s.l.]: [s.n.], 2002. Dostupné online. ISBN 3-16-147789-8. S. 233. 
  3. ↑ HAYS, Richard B. The Word Leaps the Gap. Essays on Scripture and Theology in Honor of Richard B. Hays. [s.l.]: Eerdman Publishing Company, 2008. Dostupné online. ISBN 9780802863560. OCLC 1203876941 S. 463. (anglicky)  „Jsme-li vyvoleni a předurčeni ,od počátkuʻ, pak se musíme podobat Kristu tím, že existujeme "od počátku" před vznikem kosmu.“
  4. ↑ SMILES, Vincent M. First Thessalonians, Philippians, Second Thessalonians, Colossians, Ephesians. [s.l.]: Liturgical Press, 2005. Dostupné online. ISBN 9780814628676. OCLC 1203878112 S. 42. (anglicky) 
  5. ↑ V následujících slovech: „Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky.“ Výraz „přede všemi věky“ znamená před časem a stvořením podle Gn 1 (Kral, ČEP). Srov. IRONS, Charles Lee. The Only Begotten God. Eternal Generation in the Nicene Creed. Credo Magazine. 29. září 2020, čís. 19, s. 3. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ RAMM, Bernard L. An Evangelical Christology: Ecumenic and Historic. [s.l.]: [s.n.], 1983, přetiskl Regent College Publishing 1993. Dostupné online. ISBN 1-57383-008-9. S. 47. (anglicky) 
  7. ↑ MCCREADY, Douglas. He Came Down From Heaven: The Preexistence of Christ and the Christian Faith. Downers Grove: InterVarsity, 2005. (anglicky) 
  8. ↑ a b McCready, s. 11.
  9. ↑ DUNN, James D. G. Christology in the Making: A New Testament inquiry into the origins of the doctrine of the Incarnation. 2. vyd. [s.l.]: Eerdmans, 1996. Dostupné online. ISBN 0-8028-4257-7. (anglicky) 
  10. ↑ a b Dunn, s. 239.
  11. ↑ Flp 2, 7 (Kral, ČEP), v překladu New Revised Standard Version nebo Holman Christian Standard Bible. (anglicky)
  12. ↑ Papež Pius XII. tuto tezi odmítl v roce 1951 ve své encyklice Sempiternus Rex Christus a protestantský teolog Wayne Grudem ji rovněž popírá ve své knize Systematic Theology. [s.l.]: Inter-Varsity Press, 1994. ISBN 0-85110-652-8. S. 549–552. (anglicky) 
  13. ↑ Dan 3 (Kral, ČEP)
  14. ↑ ROBERT, Rev. A. The Ante-nicene Fathers: the Writings of the Fathers Down to A.D. 325. [s.l.]: [s.n.] S. 381. (anglicky) 
  15. ↑ WHALIN, W. Terry. Alpha Teach Yourself the Bible in 24 Hours. [s.l.]: [s.n.] S. 119. (anglicky) 
  16. ↑ Summa Theologica, 3a. 16. 10 [online]. newadvent.org [cit. 2024-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ HEUSER, Manfred; KLIMKEIT, Hans-Joachim. Studies in Manichaean Literature and Art. [s.l.]: BRILL, 1998. Dostupné online. ISBN 9789004107168. S. 55–60. (anglicky) 
  18. ↑ HASTINGS, J. Encyclopedia of Religion and Ethics. [s.l.]: [s.n.], 2003. Kapitola Part 2, Part 2, s. 785. (anglicky)  – „Árius a všichni jeho žáci uznávali preexistenci našeho Pána.“
  19. ↑ SUMMA THEOLOGICA: Things which are applicable to Christ in his being and becoming (Tertia Pars, Q. 16) [online]. Newadvent.org, rev. 2012-07-18 [cit. 2024-05-31]. Dostupné online. 
  20. ↑ MARSHALL, John. Locke, Socinianism, "Socinianism", and Unitarianism. In: M. A. Stewart (ed.). English Philosophy in the Age of Locke. [s.l.]: [s.n.], 2000. S. od s. 111. (anglicky)
  21. ↑ WILES, Maurice F. Archetypal Heresy: Arianism through the centuries. [s.l.]: Oxford University Press, 1996. Dostupné online. ISBN 0-19-826927-7. S. 83. (anglicky) 
  22. ↑ GEISLER, Norman; RHODES, Ron. Conviction Without Compromise: Standing Strong in the Core Beliefs of the Christian Faith. [s.l.]: Harvest House Publishers, 2008. Dostupné online. ISBN 0-7369-2220-2. S. 55. (anglicky) 
  23. ↑ New World Translation [online]. Wol.jw.org, rev. 2019-01-15 [cit. 2024-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ MCCONKIE, Bruce R. The Millennial Messiah. [s.l.]: Bookcraft, 1982. S. 165. (anglicky) 
  25. ↑ ANTION, Gary. kázání: Whatever Happened to the Father?. [s.l.]: United Church of God, International Association, 2009-11-17. (anglicky) 
  26. ↑ a b c d The Incarnation [online]. ApostolicTheology.com (Oneness Pentecostal theological website), 2010-05-27, rev. 2011-09-04 [cit. 2024-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Our Doctrinal Foundation [online]. United Pentecostal Church International, 2011-05-24, rev. 2011-06-12 [cit. 2024-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-12. (anglicky) 
  28. ↑ DULLE, Jason. The Oneness/Trinity Debate-Areas of Agreement and Disagreement [online]. Onenesspentecostal.com, rev. 2012-07-18 [cit. 2024-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ BUSCHART, W. David. Exploring Protestant Traditions: An invitation to theological hospitality. [s.l.]: InterVarsity Press, 2006. Dostupné online. ISBN 0-8308-2832-X. S. 239.  „Letniční společenství jednoty se hlásí ke kristologicky unitárnímu chápání Boha.“
  30. ↑ JACOBSEN, Douglas Gordon. A Reader in Pentecostal Theology: Voices from the first generation. [s.l.]: Indiana University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 0-253-21862-4. S. 14. (anglicky)  „Mnozí pouze Ježíšovi letniční začali prosazovat jednoznačně unitářský nebo jedinostní pohled na Božství.
  31. ↑ KYLE, Richard G. The Religious Fringe: A history of alternative religions in America. [s.l.]: InterVarsity Press, 1993. Dostupné online. ISBN 0-8308-1766-2. S. 164. (anglicky)  „Popírají Kristovu preexistenci.“
  32. ↑ ANKERBERG, John; WELDON, John. Encyclopedia of Cults and New Religions: Jehovah's Witnesses, Mormonism, Mind Sciences, Baha'i, Zen, Unitarianism. [s.l.]: Harvest House Publishers, 1999. Dostupné online. ISBN 0-7369-0074-8. S. 366–387. (anglicky)  „jejich popírání Kristovy preexistence“
  33. ↑ BASSETT, Mark W. Answering Gregory Boyd's "Sharing Your Faith with a Oneness Pentecostal" [online]. altupc.com, 2010-05-27 [cit. 2024-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ SCHNABEL, Eckhard J. Early Christian Mission: Paul & the early church. [s.l.]: [s.n.], 2004. S. 1041. (anglicky)  „Křesťanská komunita je v Bostře doložena nejpozději k roku 250 po Kr: Eusebius se zmiňuje o Beryllovi, ,biskupovi [episkopos] Arabů v Bostřeʻ, který popíral preexistenci Krista a který byl předmětem diskuse na synodě v Bostře.“
  35. ↑ Stanford Encyclopedia of Philosophy: Trinity > Unitarianism [online]. plato.stanford.edu [cit. 2024-05-31]. Dostupné online. (anglicky) : „Tento rakovský katechismus ztotožňuje Boha Izraele s Otcem Krista... Jak o Trojici, tak o učení o dvou přirozenostech (božské a lidské) v Kristu se tvrdí, že jsou protichůdné a nemají oporu v Bibli. Tvrdí se, že Kristus je člověk, který neexistoval před svým zázračným početím v Marii, ačkoli se popírá, že by byl ,pouhýmʻ člověkem, ale potvrzuje se, že je jedinečným Božím Synem, Mesiášem, hodným uctívání a řádným přijímatelem modliteb.“
  36. ↑ BIDDLE, J. A Twofold Catechism, Chap. 4 [online]. home.pacific.net.au, rev. 2011-06-12 [cit. 2024-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-12. (anglicky) : „Jak se narodil Ježíš Kristus?“ a také „Kolik je křesťanských Pánů, kteří se liší od jediného Boha?“ a „Uvádí Písmo Krista jako Božího Syna proto, že byl věčně zplozen z Boží podstaty, nebo z jiných důvodů, které ho označují pouze jako člověka?“
  37. ↑ LARDNER, N. Letter on the Logos. In: The works of Nathaniel Lardner in five volumes, Volume 5. [s.l.]: [s.n.], 1759. Dostupné online. S. 82–83. (anglicky): „Všechny tyto texty se mi zdají dostatečné k tomu, abychom se přesvědčili, že ,Slovemʻ, o němž svatý Jan říká, že ,bylo na počátku, bylo u Boha a bylo Bohemʻ, nemyslí bytost oddělenou od Boha a jemu podřízenou, nýbrž samotného Boha neboli Boží moudrost a moc, která je totéž co Bůh, dokonce Otec, který jediný je Bůh, ani není žádný jiný.“ Stejně jako „Ježíš je Boží Syn na základě svého zázračného početí a narození. Srov. Lk 1, 31–35 (Kral, ČEP).“
  38. ↑ HAYWARD, Alan. Did Jesus Really Come Down from Heaven?, pamphlet from the Christadelphian Auxiliary Lecturing Society [online]. god-so-loved-the-world.org, 1975 [cit. 2025-06-01]. Dostupné online. (anglicky) : „Třetí názor zastávají christadelfiáni a někteří další. Podle tohoto názoru Ježíš nežil osobně v nebi, než se narodil na zemi, a verše, které se týkají jeho nebeského původu, je třeba chápat obrazně..... Narození Pána Ježíše Krista bylo výsledkem mocného zázraku. Jeho matka byla mladá svobodná žena vynikajícího charakteru. Byla pannou.“
  39. ↑ TENNANT, H. Christ in the Old Testament [online]. CMPA, Birmingham, 1996, rev. 2010-08-30 [cit. 2024-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-30. (anglicky) 
  40. ↑ PRIESTLEY, Joseph. An history of early opinions concerning Jesus Christ. Svazek 3. [s.l.]: [s.n.], 1786. Kapitola 3. (anglicky)  „O jednání samotného našeho Spasitele, pokud jde o jeho domnělou preexistenci a božství.“ s. 64: „Nikdy svým učedníkům neřekl, že by existoval předtím nebo že by předtím, než přišel na svět, měl něco vykonat; tím méně, že by stvořil svět.“ The Corruptions of Christianity.
  41. ↑ SANFORD, Charles B. The religious life of Thomas Jefferson. [s.l.]: [s.n.], 1984. Dostupné online. S. 112. (anglicky)  „Otázka narození z panny zabírala velkou část Priestleyho knihy The Corruptions of Christianity [1782]. Zprávu o zázračném narození Krista najdeme pouze v prvních kapitolách Matouše a Lukáše. Priestley se domníval, že nejstarší opisy Matouše a Lukáše tyto úvody neměly...“.
  42. ↑ PRIESTLEY, J. A General View of the Arguments for the Unity of God; and against the Divinity and Pre-Existence of Christ; from Reason, from the Scriptures, and from History. In: Tracts. Londýn: Printed and Published by the Unitarian Society for Promoting Christian Knowledge and the Practice of Virtue, Vol. 1, The Unitarian Society, 1791c [1783], [Reprint: in Three Tracts by Joseph Priestley, Morrisville, North Carolina: Lulu.com, 2007.]. S. 179–214. (anglicky)
  43. ↑ SMITH, Gary Scott. Faith and the Presidency: From George Washington to George W. Bush. [s.l.]: [s.n.], 2006. Dostupné online. S. 463. (anglicky)  „Ve svém dopise Priestleymu Jefferson identifikoval čtyři možné pohledy na Kristovu osobu: ,člen božstvíʻ, ,bytost věčné preexistenceʻ, ,člověk inspirovaný Bohemʻ, ,hlasatel pravd reformujících náboženství lidstvaʻ. Tvrdil, že je třeba tolerovat všechny názory na Ježíše, ale jednoznačně dával přednost poslednímu z nich.“ (Smith zkracuje původní závěrečnou větu: „náboženství lidstva [obecně, ale bezprostředněji náboženství jeho krajanů]“).
  44. ↑ WALDMAN, Steven. Founding Faith: Providence, Politics, and the Birth of Religious Freedom in America. [s.l.]: [s.n.], 2008. Dostupné online. S. 72. (anglicky)  „V roce 1819 začal znovu a vytvořil novou verzi nazvanou ,Život a mravy Ježíše Nazaretskéhoʻ, která se dnes často označuje jako Jeffersonova bible. V Jeffersonově verzi nebyl Ježíš božský. Zrození z panny – zmizelo.“
  45. ↑ COLERIDGE, Samuel Taylor. Biographia Literaria. Svazek I. [s.l.]: [s.n.], 1817. Kapitola 10. (anglicky)  „V té době a ještě dlouho poté jsem byl totiž... nábožensky horlivý unitář; přesněji řečeno, byl jsem psilantrop, jeden z těch, kdo věří, že náš Pán byl skutečným synem Josefa.“(1) Později však Coleridge změnil názor (kapitola 24): „Ale toto jsem říkal a budu říkat i nadále: jestliže učení, jejichž souhrn, jak věřím, tvoří pravdu v Kristu, je křesťanství, pak unitářství není a naopak“.(2)
  46. ↑ a b c d LIGHTNER, Robert Paul. Handbook of Evangelical Theology: A historical, Biblical, and contemporary survey and review. [s.l.]: Kregel Publications, 1995. Dostupné online. ISBN 0-8254-3145-X. S. 74–75. (anglicky) 
  47. ↑ BULTMANN, Rudolf. New Testament and Mythology. In: Craig A. Evans (ed.). The Historical Jesus: Critical Concepts in Religious Studies, Volume 1. [s.l.]: Routledge, 2004. Dostupné online. ISBN 0-415-32751-2. S. 328. (anglicky)
  48. ↑ HORNIK, Heidi J.; PARSONS, Mikeal Carl. Interpreting Christian Art: Reflections on Christian art. [s.l.]: Mercer University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-86554-850-1. S. 32–35. (anglicky) 
  49. ↑ MCKAY, Gretchen K. The Eastern Christian Exegetical Tradition of Daniel's Vision of the Ancient of Days. Journal of Early Christian Studies. 1999, čís. 7, s. 139–161. S2CID 170245894. Dostupné online. DOI 10.1353/earl.1999.0019. (anglicky) 
  50. ↑ Cartlidge a Elliott, s. 69–72.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BORGEN, Peder. Early Christianity and Hellenistic Judaism. Edinburgh: T & T Clark Publishing, 1996. (anglicky) 
  • BROWN, Raymond. An Introduction to the New Testament. New York: Doubleday, 1997. Dostupné online. (anglicky) 
  • DUNN, J. D. G. Christology in the Making. London: SCM Press, 1989. (anglicky) 
  • FERGUSON, Everett. Backgrounds in Early Christianity. Grand Rapids: Eerdmans Publishing, 1993. (anglicky) 
  • GREENE, Colin J. D. Christology in Cultural Perspective: Marking Out the Horizons. Grand Rapids: InterVarsity Press. Eerdmans Publishing, 2003. (anglicky) 
  • HAIGHT, Roger. Jesus Symbol of God. Maryknoll, NY: Orbis Books, 1999. Dostupné online. (anglicky) 
  • HOLT, Bradley P. Thirsty for God: A Brief History of Christian Spirituality. Minneapolis: Fortress Press, 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  • LETHAM, Robert. The Work of Christ. Downers Grove: InterVarsity Press, 1993. Dostupné online. (anglicky) 
  • MACLEOD, Donald. The Person of Christ. Downers Grove: InterVarsity Press, 1998. Dostupné online. (anglicky) 
  • MCGRATH, Alister. Historical Theology: An Introduction to the History of Christian Thought. Oxford: Blackwell Publishing, 1998. Dostupné online. (anglicky) 
  • MACQUARRIE, John. Jesus Christ in Modern Thought. London: SCM Press, 1990. (anglicky) 
  • NORRIS, Richard A. Jr. The Christological Controversy. Philadelphia: Fortress Press, 1980. Dostupné online. (anglicky) 
  • O'COLLINS, Gerald. Salvation for All: God's Other Peoples. Oxford: Oxford University Press, 2008. (anglicky) 
  • Christology: A Biblical, Historical, and Systematic Study of Jesus. Oxford: Oxford University Press, 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  • PELIKAN, Jaroslav. Development of Christian Doctrine: Some Historical Prolegomena. London: Yale University Press, 1969. Dostupné online. (anglicky) 
  • The Emergence of the Catholic Tradition (100–600). Chicago: University of Chicago Press, 1971. Dostupné online. (anglicky) 
  • TYSON, John R. Invitation to Christian Spirituality: An Ecumenical Anthology. New York: Oxford University Press, 1999. (anglicky) 
  • WILSON, R. Mcl. Gnosis and the New Testament. Philadelphia: Fortress Press, 1968. Dostupné online. (anglicky) 
  • WITHERINGTON, Ben III. The Jesus Quest: The Third Search for the Jew of Nazareth. Downers Grove: InterVarsity Press, 1995. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Ježíš Kristus
Přehled Ježíšova života • Seznam témat souvisejících s Ježíšem
Chronologie
Zvěstování Páně • Narození (Panenské početí • Datum Ježíšova narození • Útěk do Egypta) • Dítě Ježíš • Ježíšovy neznámé roky • Ježíšův křest • Pokoušení Krista ďáblem • Apoštolové (Vyvolení • Velké poslání) • Ježíšovo působení (Učedníci) • Kázání na hoře/Kázání na planině (Blahoslavenství) • Ježíšovy modlitby (Otčenáš) • Podobenství • Zázraky • Proměnění Páně • Ježíšovo bezdomovectví • Velké přikázání • Řeč na Olivetské hoře • Ježíšovo pomazání • Pašije • Triumfální vstup do Jeruzaléma • Poslední večeře (Řeč na rozloučenou) • Agonie v Getsemanské zahradě • Ježíšovo zatčení (Sanhedrin • Petrovo zapření • Pilátův soud • Herodesův dvůr) • Ukřižování (Ježíšovy výroky na kříži) • Ježíšův pohřeb (Hrob) • Vzkříšení • Nanebevstoupení
Nový zákon
Historicita
Vyobrazení
Křesťanství
V jiných
náboženstvích
Rodina
Ježíšův rodokmen • Maria (matka) • Josef (zákonný otec) • Svatá rodina • Pantera (domnělý otec) • Ježíšovi bratři • Svaté příbuzenstvo • Anna (tradiční babička z matčiny strany) • Jáchym (tradiční dědeček z matčiny strany) • Heli (dědeček z otcovy strany podle Lukáše) • Jakub (dědeček z otcovy strany podle Matouše) • Ježíšova pokrevní linie • Kleofáš (tradiční strýc)
Související
Kategorie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Preexistence_Krista&oldid=24233454“